Neštovice

Počet slov: 602

"Mňau?"
"Ehm, ahoj, Salli."
"Mňau."
"Jukkí? Naše rozkošná kočička na mě kouká."
"MŇAU!"
"No jo, tak pojď sem. Jo, Japísek je doma, zlatíčko…"
"Vrrrn…"
"Ale, copak? Máme dneska mazlivou?"
"Vrrrn…"
"Hele! O olizování nosu jsme si něco řekli. Teda, JÁ jsem ti o olizování nosu něco řekl! Tak nebuď po Jukkovi!"
"Vrrrn…"
"Pusinečko? Kdepak jsi? Já jsem doma!"
"Výborně! Tak nechoď do obýváku!"
"Co? Proč?"
"Jen tak!"
"Jukko Kristiane Mikkonene, CO TAM ZASE VYVÁDÍŠ?!"
"Vůbec nic. Přísahám. Ale NECHOĎ SEM!"
"Jukkínku, začínám o tebe mít strach. Děje se něco?"
"Řekl jsem, že NIC!"
"Jukko, to je stín hysterie v tvém hlase?"
"Už zase na mě mluvíš složitě!"
"Pusinko, já teď půjdu do obýváku, ano?"
"NE!"
"Ale ano. Nazdar, lásko."
"!!!"
"Jo, jsem v obýváku. Tak co se tu… Hej. Tady se vážně nic neděje!"
"Hlavně, že jsem ti to říkal!"
"Tak proč jsem sem neměl chodit, zatraceně?!"
"Protože…"
"ANO, Jukko?"
"Už jsi měl neštovice, prdelinečko moje?"
"Ehm… Jo. Jasně. Když mi bylo šest. Proč? Ty ne?"
"To kdybych tak věděl!"
"Nepamatuješ si to?"
"Ne!"
"Napadlo tě zeptat se mámy? Ta by to vědět mohla."
"SAMOZŘEJMĚ, že mě napadlo zeptat se mámy! Máš mě snad za naprostýho IDIOTA, prdelinko?!"
"Ale samozřejmě, že ne. To bych nikdy nemohl. Miluju tě přeci!"
"Hm, já vím, prdelko…"
"A… PROČ se tak najednou zajímáš o to, jestli jsi měl neštovice?"
"Ráno jsem u schránky potkal tu ctihodnou madam, co bydlí pod námi."
"Myslíš tu tmavovlasou, co nás co chvíli upozorňuje na to, že bysme se měli při našich radovánkách krotit?"
"Jo, tu. A to jí je šestadvacet! Hrůza, co s lidma udělají děti…"
"Ehm, fajn. Madam má neštovice?"
"Ne. Její syn. Ten byl u tý schránky taky."
"Ehm, aha. A ty se bojíš, že jsi je mohl chytit. Ale tak co. Přinejhorším ti budu zaměstnávat tlapky, aby sis nedrbal pupínky…"
"Ehm, o to nejde, Juhí."
"Tak o co teda?"
"No, víš… o to… Víš, neštovice v dospělým věku můžou způsobit jisté… INDISPOZICE… TAM DOLE…"
"!!!"
"Jo, přesně tak, prdelinko."
"Kde se tvoje máma fláká, když ji člověk potřebuje?!"
"…"
"Hele, až příště budu potřebovat, aby mi někdo zavolal, uděláš to samý, prdelinko?"
"Přestaň se blbě culit a VEZMI JÍ TO!"
"Ano, lásko. Ahoj, mami! Jen jsem se chtěl zeptat, nepamatuješ si náhodou, jestli jsem jako malej kluk měl neštovice?"
"…"
"Určitě? Jsi si fakt jistá?"
"…"
"Výborně! To je všechno. Díky, mami!"
"…"
"Jo, mami, máme se dobře."
"…"
"Ne, ještě to kotě nezabil."
"…"
"Jo, mami, má ho rád."
"…"
"Jo, moc dobře, já vím."
"…"
"Hele, mami, kdybys dovolila, docela rád bych využil jistoty, že teď neštovice nemám, a šel si užít se svým chlapem."
"!!!"
"Jo, mami. Pa."
"Prosím, řekni, že jsi jí NEŘEKL, že-"
"Že si s tebou chci jít zašukat? Řekl, lásko."
"Bože, ZA CO?!"
"Za to, že jsem neštovice měl, když mi byly čtyři, takže teď nemám žádný riziko nakažení a INDISPOZICE v intimních partiích?"
"Ach. To v tom případě beru. I když… Možná je to škoda."
"Co prosím? Juhano Jakonene, tebe snad sex se mnou NEBAVÍ?!"
"To jsem neřekl!"
"Tak co jsi řekl?!"
"Nic. Jen… Že vidět tě natřenýho tou protineštovicovou mastičkou by mohla bejt docela legrace..."