Nepoděkoval
jsem mu. Tedy, poděkoval bych, protože když jsem se vzbudil, bylo mi
vážně líp, jenže to by se Sir General Christus musel zdržet do té doby,
než vstanu.
Když jsem se totiž připlazil do kuchyně, Christus tam nebyl. Vzápětí se ukázalo, že není vůbec nikde v bytě, jen na mojí ledničce je přimagnetkovaný vzkaz, z něhož vyplývá, že Sir General Christus je v tuto chvíli na rybách, neboť chce uprchnout před kocovinou stiženým zpěvákem SnoWhite.
Okamžitě jsem potlačil myšlenku na to, jak se ryby ve chvíli, kdy se u jezera zjeví Christus, pokouší radši spáchat sebevraždu skokem na břeh. Záchvat smíchu by mi teď asi vážně nepomohl. Bylo mi sice mnohem, mnohem líp, ale kocovina byla pořád tady, aspoň částečně.
Jen mi vrtalo hlavou, jak se na mojí oslavě objevil a ztřískal Julius. No, lepší nevědět.
Na svých roztřesených nohou jsem vyšel na balkon. Opřel jsem se o zábradlí a vdechoval chladivý podvečerní vzduch. Měl jsem na sobě jen trenýrky, všude po těle husí kůži... Ale bylo to tak příjemné!
Zadíval jsem se dolů na ulici.
Vzápětí jsem se málem udusil vlastní slinou, kterou jsem samým šokem vdechl.
Ale ve chvíli, kdy jsem přestal kašlat a znovu jsem se podíval dolů, rudovlásek už tam nestál a nedíval se na mě.
Kurva. Dva měsíce nic a teď ho zas vidím dvakrát během čtyřiadvaceti hodin?
Asi mi hrabe.
Takže je nejvyšší čas se jít ožrat...
Když jsem se totiž připlazil do kuchyně, Christus tam nebyl. Vzápětí se ukázalo, že není vůbec nikde v bytě, jen na mojí ledničce je přimagnetkovaný vzkaz, z něhož vyplývá, že Sir General Christus je v tuto chvíli na rybách, neboť chce uprchnout před kocovinou stiženým zpěvákem SnoWhite.
Okamžitě jsem potlačil myšlenku na to, jak se ryby ve chvíli, kdy se u jezera zjeví Christus, pokouší radši spáchat sebevraždu skokem na břeh. Záchvat smíchu by mi teď asi vážně nepomohl. Bylo mi sice mnohem, mnohem líp, ale kocovina byla pořád tady, aspoň částečně.
Jen mi vrtalo hlavou, jak se na mojí oslavě objevil a ztřískal Julius. No, lepší nevědět.
Na svých roztřesených nohou jsem vyšel na balkon. Opřel jsem se o zábradlí a vdechoval chladivý podvečerní vzduch. Měl jsem na sobě jen trenýrky, všude po těle husí kůži... Ale bylo to tak příjemné!
Zadíval jsem se dolů na ulici.
Vzápětí jsem se málem udusil vlastní slinou, kterou jsem samým šokem vdechl.
Ale ve chvíli, kdy jsem přestal kašlat a znovu jsem se podíval dolů, rudovlásek už tam nestál a nedíval se na mě.
Kurva. Dva měsíce nic a teď ho zas vidím dvakrát během čtyřiadvaceti hodin?
Asi mi hrabe.
Takže je nejvyšší čas se jít ožrat...
Žádné komentáře:
Okomentovat