Autor: Arvari
Žánr: Slash, slash, slash, a ještě extrémně úchylnej!
Přístupnost: Možná to radši nečtěte nikdo...
Postavy: Negative. Jonne, Larry, Antti, Jay, Nakki. A Christus. Aneb mód 'žádný patnáctý leden 2008)
Shrnutí: Jonne má jeden sen. Jonne ho napíše na papír. A to je ta chyba. I když...
Počet slov: 747
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Slash, slash, slash, a ještě extrémně úchylnej!
Přístupnost: Možná to radši nečtěte nikdo...
Postavy: Negative. Jonne, Larry, Antti, Jay, Nakki. A Christus. Aneb mód 'žádný patnáctý leden 2008)
Shrnutí: Jonne má jeden sen. Jonne ho napíše na papír. A to je ta chyba. I když...
Počet slov: 747
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Varování:
Pokud jste nějak, ehm... No, ani ne prudérní, ale řekněme... v oblasti
sexu spíše klasičtí, NEČTĚTE TO. Protože tohle je prostě úchylárna na n
plus prvou...
Přál bych si být tvými bubny.
Přál bych si být nástrojem kteréhokoli člena skupiny. Ale nejvíc tvými bubny.
Abych řekl pravdu...
Ve chvíli, kdy se během koncertu otočím, nejradši bych utekl do zákulisí a hned... si udělal dobře.
Když tě vidím třískat do bicích, staví se mi. Okamžitě.
A pak už jen jeden pohled na to, jak se Nakkiho dlouhé prsty míhají po klávesách...
Vy všichni, vás pět... Kvůli vám je pro mě skoro nemožné se během koncertu naprosto nezbláznit. A hlavně kvůli tobě.
Otočím hlavu vlevo. Tam stojí Larry, chvílemi tak chladný a nezúčastněný, až to nechápu. Chvílemi zasněný. Ale přesně ví, co má dělat, aby jeho kytara zpívala...
Pak se kolem mě mihne Antti. A pak zase zmizí. Nevydrží na jednom místě. Maniak.
Pak otočím hlavu vpravo. A tam je Christus. Na tváři má ten svůj úsměv, oči zavřené. Je ztracený ve svém vlastním světě. A mazlí se s kytarou. Asi sis toho nikdy nevšiml, pochybuju, že si toho vůbec NĚKDO všiml, ale Christus se s kytarou spíš mazlí, než aby na ni hrál.
Každý z těch tří je jiný. Každého bych chtěl.
Ale nejvíc, nejvíc bych chtěl tebe, Jayi Slammere.
Chtěl bych být jediným vaším hudebním nástrojem.
Chtěl bych, abys mě třískal jako svoje bicí. Aby mi Nakkiho prsty rejdily po těle tak, jako mu rejdí po klávesách. Aby se mě Larry dotýkal právě tak jistě a pevně, jako se dotýká kytary. Aby Anttiho rty bloudily po mojí kůži právě tak, jako sám Antti bloudí po pódiu. Aby se se mnou Christus mazlil jako se svou kytarou.
Chtěl bych být děvka, vaše děvka.
Vaše děvka a váš hudební nástroj.
Aspoň na jeden jediný večer bych to chtěl. Nechat se mlátit a laskat a líbat a hladit. A šoustat.
Ach ano, chtěl bych, abyste mě všichni šoustali, jeden po druhým. Abyste se do mě všichni udělali. Chci vás cítit v sobě, každou kapičku, chci vás všechny...
Asi jsem úchyl. Jsem malej úchyl a měl bych na tohle všechno zapomenout.
Udělám to.
Vezmu tenhle dopis, roztrhám ho na kousíčky a zahodím. A zapomenu.
Ach, Jayi...
Aspoň jednu noc být vaší děvkou.
A hlavně tvojí...
Dopsal jsem a zadíval se na ten kus papíru před sebou.
Nemohl jsem uvěřit, že jsem to udělal. Nechal jsem svoje myšlenky volně proudit... A všechno jsem to psal. Proboha, tohle se nikdy nesmí dostat na veřejnost, protože pokud dostane, jsem-
"Hele, co to tu máš?"
Zděšeně jsem sledoval, jak se před mým obličejem vynořuje ruka s mnoha prsteny, bere papír a zase mizí. I s papírem.
"Christusi, vrať to!" vykřikl jsem.
"Ani omylem!" zasmál se Christus. "Hele, co to vlastně je? Milostnej dopis?"
"Christusi, dej to-"
"Kdepak, blonďáčku. Nejdřív si to totiž PŘEČTU!"
A pak vyrazil ze šatny. No bezva.
A teď mi nastane peklo.
Celý večer, celou cestu domů... se na mě Christus divně díval. No, na tom nejspíš nebylo nic zvláštního. Taky bych se na něj divně díval, kdybych si přečetl něco takového, psaného jeho rukou.
Ne, počkat. U něj bych tohle čekal.
On u mě ne. U mě by tohle totiž asi NIKDY nečekal. Ale copak za to můžu? Jsem jen člověk...
Bože, to byl nápad, jet po koncertě domů. Jako bysme nemohli přespat někde v hotelu!
A ještě ke všemu mě řidič odmítl vyhodit před domem, kde bydlím, protože by si zbytečně zajel. Takže zatímco všechny ostatní členy Negative rozvezl domů, já si musel vzít taxíka a...
Odemkl jsem dveře bytu. Shodil jsem bundu a boty, zabouchl jsem a vydal se do ložnice. Teď vážně rád zapadnu do postele a...
Když jsem spatřil svou postel, málem to se mnou seklo.
Tedy, moje postel byla v pořádku, na svém místě a vůbec. Jenže na ní sedělo pět lidí. Ano. Seděli tam Negative.
"C-c-co tu..."
"Nevěřil bys," usmál se Christus a pomalu vstal, "co pro tebe řidič tourbusu udělá za to, že mu slíbíš sehnat flašku absinthu. Jonníku..."
V tu chvíli jsem si všiml, že vstává i Jay. A Christus se pomalu přesunul za mě a uchopil moje boky.
Jay stál přede mnou. A já nevěděl, na kterého z nich se soustředit dřív.
Jay zvedl ruku a vrazil mi takovou facku, jako mi nikdo nikdy v životě nevrazil.
V tu samou chvíli Christusovy prsty vklouzly pod moje tričko a něžně polaskaly kůži na břiše.
Zasténal jsem, zaklonil hlavu a opřel si ji o Christusovo rameno.
Jay mě vzal za ruce a pomalu začal táhnout k posteli.
Ach bože.
Nikdy bych neřekl, že tohle se vážně může stát...
Přál bych si být nástrojem kteréhokoli člena skupiny. Ale nejvíc tvými bubny.
Abych řekl pravdu...
Ve chvíli, kdy se během koncertu otočím, nejradši bych utekl do zákulisí a hned... si udělal dobře.
Když tě vidím třískat do bicích, staví se mi. Okamžitě.
A pak už jen jeden pohled na to, jak se Nakkiho dlouhé prsty míhají po klávesách...
Vy všichni, vás pět... Kvůli vám je pro mě skoro nemožné se během koncertu naprosto nezbláznit. A hlavně kvůli tobě.
Otočím hlavu vlevo. Tam stojí Larry, chvílemi tak chladný a nezúčastněný, až to nechápu. Chvílemi zasněný. Ale přesně ví, co má dělat, aby jeho kytara zpívala...
Pak se kolem mě mihne Antti. A pak zase zmizí. Nevydrží na jednom místě. Maniak.
Pak otočím hlavu vpravo. A tam je Christus. Na tváři má ten svůj úsměv, oči zavřené. Je ztracený ve svém vlastním světě. A mazlí se s kytarou. Asi sis toho nikdy nevšiml, pochybuju, že si toho vůbec NĚKDO všiml, ale Christus se s kytarou spíš mazlí, než aby na ni hrál.
Každý z těch tří je jiný. Každého bych chtěl.
Ale nejvíc, nejvíc bych chtěl tebe, Jayi Slammere.
Chtěl bych být jediným vaším hudebním nástrojem.
Chtěl bych, abys mě třískal jako svoje bicí. Aby mi Nakkiho prsty rejdily po těle tak, jako mu rejdí po klávesách. Aby se mě Larry dotýkal právě tak jistě a pevně, jako se dotýká kytary. Aby Anttiho rty bloudily po mojí kůži právě tak, jako sám Antti bloudí po pódiu. Aby se se mnou Christus mazlil jako se svou kytarou.
Chtěl bych být děvka, vaše děvka.
Vaše děvka a váš hudební nástroj.
Aspoň na jeden jediný večer bych to chtěl. Nechat se mlátit a laskat a líbat a hladit. A šoustat.
Ach ano, chtěl bych, abyste mě všichni šoustali, jeden po druhým. Abyste se do mě všichni udělali. Chci vás cítit v sobě, každou kapičku, chci vás všechny...
Asi jsem úchyl. Jsem malej úchyl a měl bych na tohle všechno zapomenout.
Udělám to.
Vezmu tenhle dopis, roztrhám ho na kousíčky a zahodím. A zapomenu.
Ach, Jayi...
Aspoň jednu noc být vaší děvkou.
A hlavně tvojí...
Dopsal jsem a zadíval se na ten kus papíru před sebou.
Nemohl jsem uvěřit, že jsem to udělal. Nechal jsem svoje myšlenky volně proudit... A všechno jsem to psal. Proboha, tohle se nikdy nesmí dostat na veřejnost, protože pokud dostane, jsem-
"Hele, co to tu máš?"
Zděšeně jsem sledoval, jak se před mým obličejem vynořuje ruka s mnoha prsteny, bere papír a zase mizí. I s papírem.
"Christusi, vrať to!" vykřikl jsem.
"Ani omylem!" zasmál se Christus. "Hele, co to vlastně je? Milostnej dopis?"
"Christusi, dej to-"
"Kdepak, blonďáčku. Nejdřív si to totiž PŘEČTU!"
A pak vyrazil ze šatny. No bezva.
A teď mi nastane peklo.
Celý večer, celou cestu domů... se na mě Christus divně díval. No, na tom nejspíš nebylo nic zvláštního. Taky bych se na něj divně díval, kdybych si přečetl něco takového, psaného jeho rukou.
Ne, počkat. U něj bych tohle čekal.
On u mě ne. U mě by tohle totiž asi NIKDY nečekal. Ale copak za to můžu? Jsem jen člověk...
Bože, to byl nápad, jet po koncertě domů. Jako bysme nemohli přespat někde v hotelu!
A ještě ke všemu mě řidič odmítl vyhodit před domem, kde bydlím, protože by si zbytečně zajel. Takže zatímco všechny ostatní členy Negative rozvezl domů, já si musel vzít taxíka a...
Odemkl jsem dveře bytu. Shodil jsem bundu a boty, zabouchl jsem a vydal se do ložnice. Teď vážně rád zapadnu do postele a...
Když jsem spatřil svou postel, málem to se mnou seklo.
Tedy, moje postel byla v pořádku, na svém místě a vůbec. Jenže na ní sedělo pět lidí. Ano. Seděli tam Negative.
"C-c-co tu..."
"Nevěřil bys," usmál se Christus a pomalu vstal, "co pro tebe řidič tourbusu udělá za to, že mu slíbíš sehnat flašku absinthu. Jonníku..."
V tu chvíli jsem si všiml, že vstává i Jay. A Christus se pomalu přesunul za mě a uchopil moje boky.
Jay stál přede mnou. A já nevěděl, na kterého z nich se soustředit dřív.
Jay zvedl ruku a vrazil mi takovou facku, jako mi nikdo nikdy v životě nevrazil.
V tu samou chvíli Christusovy prsty vklouzly pod moje tričko a něžně polaskaly kůži na břiše.
Zasténal jsem, zaklonil hlavu a opřel si ji o Christusovo rameno.
Jay mě vzal za ruce a pomalu začal táhnout k posteli.
Ach bože.
Nikdy bych neřekl, že tohle se vážně může stát...
Žádné komentáře:
Okomentovat