Autor: Arvari
Žánr: Romantika...
Přístupnost: Nic extra nepřístupnýho to není...
Postavy: Sir Christus/Tiia
Shrnutí: Sir Christus a jeho přítelkyně hrají hru...
Počet slov: 426
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Romantika...
Přístupnost: Nic extra nepřístupnýho to není...
Postavy: Sir Christus/Tiia
Shrnutí: Sir Christus a jeho přítelkyně hrají hru...
Počet slov: 426
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
"Kristiane?"
"Mhm..."
"Christusi!"
Trhl hlavou a zadíval se na černovlasou dívku proti sobě.
"Miláčku?"
Založila ruce na prsou a přimhouřila oči.
"Vysvětlíš mi, co děláš?"
Sklopil oči zpět k červenému kvádérku ve svých prstech.
"Zkoumám kostičku," zamumlal.
"Kristianku, vždyť jsme sotva začali," vzdychla.
"Já vím..." Otočil kostičku vzhůru nohama. "Ale když já si hned na úvod vytáhnul takovou... zajímavou..."
"Jukko Kristiane-"
"Neříkej to!" zakňučel. "Tiio, já tě miluju, ale neříkej mi Jukko Kristiane, ano?"
Černovláska natáhla ruku.
"Tak mi dej tu kostičku."
"Ale Tiio..."
"Řekli jsme si to jasně. Jakýkoliv realizace až po hře!"
"Tiio, miláčku..."
Jeden psí pohled. Ten vždycky zabere.
Zavrtěla hlavou.
"Tu kostičku, lásko."
Zakabonil se a vložil jí předmět do rozevřené dlaně.
"Tak. Hodnej kluk. Jsi na tahu," usmála se na něj zářivě. Pak sklonila hlavu.
"Tiio?" oslovil ji opatrně Kristian.
"Ano, broučku?" opáčila, aniž by se na něj podívala.
"Prohlížíš si moji kostičku," konstatoval Kristian.
"Já vím," kývla. "Jukkí, ty jsi měl pravdu. Tahle poloha je vážně hodně zajímavá!"
"Že jo?" rozzářil se.
"Mám pocit, že změníme pravidla," zaculila se Tiia. "Pojď sem, ty můj čumáčku..."
Kristian vstal ze svého křesla a pokusil se přeskočit stolek, ovšem špičkami bot se zahákl za jeho hranu. Červené a černé kostičky, na nichž byly vyobrazeny nejrůznější sexuální polohy, se rozletěly všude okolo. Sám Kristian s heknutím dopadl na gauč, přičemž ještě stihl nechtěně zarazit loket Tiie do žeber.
Zaskučel a převalil se na záda. Omluvně se zadíval na Tiiu. K jeho překvapení se černovláska rozesmála.
"Co je tady k smíchu?" ohradil se hlasitě, posadil se a polechtal ji na bocích. "Co je tady k smíchu, ty potvoro mrňavá, no?!"
"Ty!" vyprskla. "Ty, ty, ty! Kdyby ses jen viděl, Kristianku..."
Objal ji a přitáhl si ji k sobě. Nos zabořil do jejího ramene a s úsměvem čekal, až se dívka uklidní. Dočkal se. Mírně nadzvedl hlavu a políbil svou milovanou na krk.
"Kristi..." zašeptala. "No tak..."
"No tak co? Proč jsem se teď málem zabil? Chci to, pro co jsem si přišel!"
"Hm, ale to má jeden malej háček, Kristianku můj milovanej," konstatovala.
Zadíval se na ni a zamračil se.
"Jakej?"
"No..." Rozhlédla se po změti po zemi rozházených kostiček. "Ta poloha, kterou jsi chtěl realizovat, je někde mezi nima. A jak tě znám, tak sis ji ani omylem nedokázal zapamatovat, takže..."
"Takže se asi budeme muset spokojit s nějakou tradičnější pozicí, co?" zamrkal sladce. "No, já s tím nemám problém."
"Jukko!" vypískla, když ji prudce povalil na záda.
"Víš, beruško..." zamumlal. "Začínám bejt docela rád, že jsme si tu blbou hru přece jen koupili..."
"Mhm..."
"Christusi!"
Trhl hlavou a zadíval se na černovlasou dívku proti sobě.
"Miláčku?"
Založila ruce na prsou a přimhouřila oči.
"Vysvětlíš mi, co děláš?"
Sklopil oči zpět k červenému kvádérku ve svých prstech.
"Zkoumám kostičku," zamumlal.
"Kristianku, vždyť jsme sotva začali," vzdychla.
"Já vím..." Otočil kostičku vzhůru nohama. "Ale když já si hned na úvod vytáhnul takovou... zajímavou..."
"Jukko Kristiane-"
"Neříkej to!" zakňučel. "Tiio, já tě miluju, ale neříkej mi Jukko Kristiane, ano?"
Černovláska natáhla ruku.
"Tak mi dej tu kostičku."
"Ale Tiio..."
"Řekli jsme si to jasně. Jakýkoliv realizace až po hře!"
"Tiio, miláčku..."
Jeden psí pohled. Ten vždycky zabere.
Zavrtěla hlavou.
"Tu kostičku, lásko."
Zakabonil se a vložil jí předmět do rozevřené dlaně.
"Tak. Hodnej kluk. Jsi na tahu," usmála se na něj zářivě. Pak sklonila hlavu.
"Tiio?" oslovil ji opatrně Kristian.
"Ano, broučku?" opáčila, aniž by se na něj podívala.
"Prohlížíš si moji kostičku," konstatoval Kristian.
"Já vím," kývla. "Jukkí, ty jsi měl pravdu. Tahle poloha je vážně hodně zajímavá!"
"Že jo?" rozzářil se.
"Mám pocit, že změníme pravidla," zaculila se Tiia. "Pojď sem, ty můj čumáčku..."
Kristian vstal ze svého křesla a pokusil se přeskočit stolek, ovšem špičkami bot se zahákl za jeho hranu. Červené a černé kostičky, na nichž byly vyobrazeny nejrůznější sexuální polohy, se rozletěly všude okolo. Sám Kristian s heknutím dopadl na gauč, přičemž ještě stihl nechtěně zarazit loket Tiie do žeber.
Zaskučel a převalil se na záda. Omluvně se zadíval na Tiiu. K jeho překvapení se černovláska rozesmála.
"Co je tady k smíchu?" ohradil se hlasitě, posadil se a polechtal ji na bocích. "Co je tady k smíchu, ty potvoro mrňavá, no?!"
"Ty!" vyprskla. "Ty, ty, ty! Kdyby ses jen viděl, Kristianku..."
Objal ji a přitáhl si ji k sobě. Nos zabořil do jejího ramene a s úsměvem čekal, až se dívka uklidní. Dočkal se. Mírně nadzvedl hlavu a políbil svou milovanou na krk.
"Kristi..." zašeptala. "No tak..."
"No tak co? Proč jsem se teď málem zabil? Chci to, pro co jsem si přišel!"
"Hm, ale to má jeden malej háček, Kristianku můj milovanej," konstatovala.
Zadíval se na ni a zamračil se.
"Jakej?"
"No..." Rozhlédla se po změti po zemi rozházených kostiček. "Ta poloha, kterou jsi chtěl realizovat, je někde mezi nima. A jak tě znám, tak sis ji ani omylem nedokázal zapamatovat, takže..."
"Takže se asi budeme muset spokojit s nějakou tradičnější pozicí, co?" zamrkal sladce. "No, já s tím nemám problém."
"Jukko!" vypískla, když ji prudce povalil na záda.
"Víš, beruško..." zamumlal. "Začínám bejt docela rád, že jsme si tu blbou hru přece jen koupili..."
Žádné komentáře:
Okomentovat