Pud sebezáchovy

Autor: Arvari
Žánr: Blíže neurčitelný... No, a taky slash.
Přístupnost: Hádám, že od dvanácti...
Postavy: Jann Wilde, Sir Christus
Shrnutí: Jeden podvečerní rozhovor mezi jedním kytaristou a jedním zpěvákem.
Počet slov: 473
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Vzdychl a zavřel oči. Na tohle už se vážně nedalo dívat.
"Christusi..." zavrčel.
"Copak?" pozvedl Christus obočí, zatímco nevzrušeně sledoval hořící kus papíru ve své ruce.
"Co asi?!"
"Nevím, Jannie," usmál se Christus.
"Taky ty nevíš," frkl Jann. "Mladej pán NEVÍ!"
"Mládí mám dávno za sebou," zavrtěl Christus hlavou.
"Je ti tři-"
"Právě."
Jann otevřel oči. Oheň už olizoval Christusovy prsty.
"Copak ty to vážně NECÍTÍŠ?"
Christus se ušklíbl.
"Ale cítím."
"Tak tě to... nebolí?"
"Ale bolí...
"Tak proč ten papír prostě nepustíš?!"
"Víš, Jonne o mně kdysi prohlásil, že nemám pud sebezáchovy."
"KAŽDEJ má pud sebezáchovy. Pud sebezáchovy a sexuální pud, přičemž uspokojovat musí oba."
"Ty malej psychologu..."
"Hele, nech toho! To není z mý hlavy!"
"To je mi jasný."
"Christusi, pusť ten papír!"
"Ne. říkal jsi, že musíme uspokojovat oba?"
"Říkal. Proč?"
"Takže kdyže nemám pud sebezáchovy, měl bych svůj sexuální pud uspokojovat dvojnásob?"
"Víš, Freud by tě považoval za perfektní předmět ke zkoumání."
"To každej."
"Christusi..."
Kytaristovy prsty se konečně rozevřely. Na skleněnou desku konferenčního stolku dopadl ohořelý kousek papíru. Bílá zůstala jen ta malá část, která byla ukryta v kytaristově ruce. Okraje ještě pořád rudě žhnuly. Christus vstal.
"Kam jdeš?" zamrkal Jann.
"Uspokojit svůj sexuální pud."
"Co? Kam? Jak?!"
"Uspokojit svůj sexuální pud. Do tvý ložnice. S tebou."
"Myslíš?"
"Ano. Protože ty teď vstaneš a půjdeš za mnou."
"Myslíš?"
"Ne, Jannie. Já to vím."
Jann se zadíval na trochu popela a ohořelý kousek papíru. Vzdychl a vstal. Christuse dohnal ještě v předsíni.
"Jsi parchant," frkl.
"Vím," kývl kytarista. "Rač vstoupit do své ložnice."
"Christusi, co vlastně bylo na tom papíře?"
"Písnička, ve který jsem ti vyznával lásku."
"Vtipný. Teď vážně."
"To BYLO vážně."
"C-co?"
"Ale no tak. Nemáš čeho litovat. Byla to úděsně sentimentální sračka. Želbohu pravdivá."
"Christusi..."
"CO tak koukáš? Ježiš, Wilde, ty taky sežereš všechno!"
Jann zamrkal. Christus se řehtal na celé kolo. Do hajzlu! Wildíku, měl bys přestat být tak kurevsky naivní. Když já už fakt myslel, že...
"Fakt vtipný," zavrčel Jann. "Fajn. Mám se svlíknout?"
"Ne, to za tebe udělám já," usmál se Christus. Přikročil k němu a něžně ho políbil. Ruce mu položil na boky. "Jsi moc krásnej. Víš to?"
"Jo," kývl Jann. "Christusi, k tomu tvýmu pudu sebezáchovy..."
"Chceš vědět, jestli mi zas můžeš podrápat záda?"
"Mhm..."
"Můžeš cokoliv," pošeptal mu Christus do ucha. "Naprosto cokoliv."
"To je moc dobře, Christusíčku..." zavrněl Jann.
Christus na svém krku ucítil rty. Spokojeně se usmál.
Ne, nemusí o tom Jannovi říkat. Nemusí. A kdyby mu to zas někdy ujelo, zahraje to do outu jako dneska. Má ho pro sebe, ale nemusí dělat všechny ty romantické pitominky, co...
Vážně. Kdo potřebuje lásku?
Jemný polibek na rty.
Christus rychle zahnal myšlenku na to, že ne všechny romantické věci jsou tak špatné.
Popadl Janna kolem pasu a hodil ho na postel.
Žádná romantika nebude.
Sir Christus NENÍ romantik!