Autor: Arvari
Žánr: Lehce absurdní a mírně komické slashové cosi
Přístupnost: Slash je od dvanácti, co?
Postavy: Jann Wilde, Sir Christus... Plus mihnutí dalších dvou.
Shrnutí: Christusovi je zima. Jannovi ne.
Počet slov: 600
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Lehce absurdní a mírně komické slashové cosi
Přístupnost: Slash je od dvanácti, co?
Postavy: Jann Wilde, Sir Christus... Plus mihnutí dalších dvou.
Shrnutí: Christusovi je zima. Jannovi ne.
Počet slov: 600
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
"W-W-W-Wildíku..."
"Copak, Christusi?"
"T-tobě není... z-z-z-z-z-z..."
"Ne, není."
"Jak je to m-m-m-m-m..."
"To nevím..."
A ještě tak provokativně pokrčil rameny. Sakra! Vždyť já mám na sobě dvě trika, tlustou mikinu a bundu, kdežto on jen tu svoji růžovou košili, černý kabátek a šálu. Jenže kabát kousek pod šálou rozepnutý, takže ta zatracená košile mu kouká! A co víc, v rozhalence košile je vidět HOLÁ KŮŽE! Tak proč je zima mně? Proč ne JEMU?!"
"Na co tu vlastně čekáme?"
"Čekám já, Christusi. Ty ses tu zastavil a děláš mi společnost."
"T-tak na co č-čekáš?"
"Na Godota..."
"..."
"Neřeš to, Christusíčku."
"...?"
"Mám tu rande, Christusíčku, víš?"
"S Godotem?"
"Ne, proboha!"
"Tak s kým?"
"Christusi, tobě nejspíš zamrznul mozek, co?"
"...?"
"Neřeš to."
Zamrkal jsem. Pomalu jsem přestával cítit prsty na nohou.
"Aspoň mi už nikdo nemůže vykládat, že globální oteplování existuje!"
"...?!"
"Vždyť je šílená zima!"
"Ale mně je teplo!"
"Jak je to m-m-možný?!"
"To nevím. Chceš šálu?"
"Ještě umrzneš. A pak by mě ta osoba, se kterou tu máš rande, mohla taky klidně zabít..."
"No to si piš, že bych tě mohl zabít!" ozvalo se těsně za mnou. Nadskočil jsem právě ve chvíli, kdy se po mé pravici přehnal černý přízrak, po jehož zádech se plazili rudí hádci.
"Zlatíčko," objal toho příchozího Jann, načež se sklonil a políbil ho na rty.
"Ahoj, ty můj malej čumáčku..."
"A-Aatamilo?" kníkl jsem. Ne, nevyděsilo mě to, že ten chlap se tu objímá s Wildíkem, ale to, že v tý zatracený zimě má na sobě jen triko s dlouhým rukávem! A rukavice. Dobře, a na krku šátek. A na hlavě čepici. Ale TRIKO, pochopte to! Ano, samozřejmě měl i kalhoty...
"Ahoj, Christusi!" pozdravil Antti, aniž by se na mě otočil. "Tak co, můj čumáčku? Půjdeme?"
"Půjdeme, zlato. Měj se, Christusi. A radši se jdi někam zahřát, ať nezmrzneš!"
Antti mi mávl a široce se na mě usmál. Pak už se ani jeden z nich neotočil.
Zíral jsem za nimi a klepal jsem se zimou. Malá ozubená kolečka (nepochybně růžová) se pomalu otáčela v mém zimou ochromeném mozku. A pak mi došlo, proč je těm dvěma teplo. Z kapsy kabátu jsem vylovil mobil. Krátké čekání...
"Christusi?"
"Juliusi! Vím, proč Wildovi není venku zima! Globální oteplování totiž působí jen na ty oteplený! Takže aby mi bylo teplo, musím se taky oteplit!"
"Christusi, slíbil jsi mi, že před čtvrtou nebudeš pít..."
"Jsou čtyři hodiny a pět minut. Ale Juliusi-"
"Za pět minut ses stihl takhle ožrat?!"
"Nejsem opilej! Jen se ti snažím vysvětlit, že jsem teď byl s Wildem v parku, protože Wildík měl rande a já s ním čekal, než Antti přijde, a Wildíkovi vůbec, ale vůbec nebyla zima! A pak Antti přišel a měl na sobě jen triko s dlouhým rukávem a taky mu nebyla zima! A pak odešli a já chvíli přemýšlel a klepal jsem se zimou a pak mě to napadlo! Díky globálnímu oteplování je těm oteplenejm teplo!"
"Když se budu tvářit, že ti rozumím, co to pro mě bude znamenat?"
"Že ti splním přání a půjdu s tebou na rande!"
"Christusíčku, to myslíš vážně?!"
"Samozřejmě, že myslím! Je mi hrozná zima!"
"Takže se mnou půjdeš jen proto, aby ses ohřál?"
"Vadí ti to?"
"Ne, to rozhodně ne! Rád s tebou půjdu za jakýchkoli podmínek! Tak za deset minut v Amadeovi?"
"To asi nepůjde."
"Proč by to-"
"P-protože si mě musíš nejdřív přijít do parku ODMRAZIT!"
"Dobře. Už letím, Christusíčku! Jen chvilinku vydrž! Hned jsem u tebe!"
Schoval jsem mobil do kapsy. Páni. Mně fakt začalo být teplo!
"Copak, Christusi?"
"T-tobě není... z-z-z-z-z-z..."
"Ne, není."
"Jak je to m-m-m-m-m..."
"To nevím..."
A ještě tak provokativně pokrčil rameny. Sakra! Vždyť já mám na sobě dvě trika, tlustou mikinu a bundu, kdežto on jen tu svoji růžovou košili, černý kabátek a šálu. Jenže kabát kousek pod šálou rozepnutý, takže ta zatracená košile mu kouká! A co víc, v rozhalence košile je vidět HOLÁ KŮŽE! Tak proč je zima mně? Proč ne JEMU?!"
"Na co tu vlastně čekáme?"
"Čekám já, Christusi. Ty ses tu zastavil a děláš mi společnost."
"T-tak na co č-čekáš?"
"Na Godota..."
"..."
"Neřeš to, Christusíčku."
"...?"
"Mám tu rande, Christusíčku, víš?"
"S Godotem?"
"Ne, proboha!"
"Tak s kým?"
"Christusi, tobě nejspíš zamrznul mozek, co?"
"...?"
"Neřeš to."
Zamrkal jsem. Pomalu jsem přestával cítit prsty na nohou.
"Aspoň mi už nikdo nemůže vykládat, že globální oteplování existuje!"
"...?!"
"Vždyť je šílená zima!"
"Ale mně je teplo!"
"Jak je to m-m-možný?!"
"To nevím. Chceš šálu?"
"Ještě umrzneš. A pak by mě ta osoba, se kterou tu máš rande, mohla taky klidně zabít..."
"No to si piš, že bych tě mohl zabít!" ozvalo se těsně za mnou. Nadskočil jsem právě ve chvíli, kdy se po mé pravici přehnal černý přízrak, po jehož zádech se plazili rudí hádci.
"Zlatíčko," objal toho příchozího Jann, načež se sklonil a políbil ho na rty.
"Ahoj, ty můj malej čumáčku..."
"A-Aatamilo?" kníkl jsem. Ne, nevyděsilo mě to, že ten chlap se tu objímá s Wildíkem, ale to, že v tý zatracený zimě má na sobě jen triko s dlouhým rukávem! A rukavice. Dobře, a na krku šátek. A na hlavě čepici. Ale TRIKO, pochopte to! Ano, samozřejmě měl i kalhoty...
"Ahoj, Christusi!" pozdravil Antti, aniž by se na mě otočil. "Tak co, můj čumáčku? Půjdeme?"
"Půjdeme, zlato. Měj se, Christusi. A radši se jdi někam zahřát, ať nezmrzneš!"
Antti mi mávl a široce se na mě usmál. Pak už se ani jeden z nich neotočil.
Zíral jsem za nimi a klepal jsem se zimou. Malá ozubená kolečka (nepochybně růžová) se pomalu otáčela v mém zimou ochromeném mozku. A pak mi došlo, proč je těm dvěma teplo. Z kapsy kabátu jsem vylovil mobil. Krátké čekání...
"Christusi?"
"Juliusi! Vím, proč Wildovi není venku zima! Globální oteplování totiž působí jen na ty oteplený! Takže aby mi bylo teplo, musím se taky oteplit!"
"Christusi, slíbil jsi mi, že před čtvrtou nebudeš pít..."
"Jsou čtyři hodiny a pět minut. Ale Juliusi-"
"Za pět minut ses stihl takhle ožrat?!"
"Nejsem opilej! Jen se ti snažím vysvětlit, že jsem teď byl s Wildem v parku, protože Wildík měl rande a já s ním čekal, než Antti přijde, a Wildíkovi vůbec, ale vůbec nebyla zima! A pak Antti přišel a měl na sobě jen triko s dlouhým rukávem a taky mu nebyla zima! A pak odešli a já chvíli přemýšlel a klepal jsem se zimou a pak mě to napadlo! Díky globálnímu oteplování je těm oteplenejm teplo!"
"Když se budu tvářit, že ti rozumím, co to pro mě bude znamenat?"
"Že ti splním přání a půjdu s tebou na rande!"
"Christusíčku, to myslíš vážně?!"
"Samozřejmě, že myslím! Je mi hrozná zima!"
"Takže se mnou půjdeš jen proto, aby ses ohřál?"
"Vadí ti to?"
"Ne, to rozhodně ne! Rád s tebou půjdu za jakýchkoli podmínek! Tak za deset minut v Amadeovi?"
"To asi nepůjde."
"Proč by to-"
"P-protože si mě musíš nejdřív přijít do parku ODMRAZIT!"
"Dobře. Už letím, Christusíčku! Jen chvilinku vydrž! Hned jsem u tebe!"
Schoval jsem mobil do kapsy. Páni. Mně fakt začalo být teplo!
Žádné komentáře:
Okomentovat