Autor: Arvari
Žánr: Já nevím... Asi komedie...
Přístupnost: To už tuplem nevím.
Postavy: Jann Wilde a Sir Christus
Shrnutí: Jann má sedmadvacáté narozeniny. A sedmadvacet je nejnebezpečnější věk v rockovém průmyslu...
Počet slov: 1282
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Já nevím... Asi komedie...
Přístupnost: To už tuplem nevím.
Postavy: Jann Wilde a Sir Christus
Shrnutí: Jann má sedmadvacáté narozeniny. A sedmadvacet je nejnebezpečnější věk v rockovém průmyslu...
Počet slov: 1282
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Poznámka 2: Všechno nejlepší, Jannie. Prosím, neinspiruj se...
Vstal
z gauče a (s mnoha nevybíravými nadávkami na rtech) se doplazil až ke
dveřím. otevřel je, krátce pohlédl na příchozího, zabouchl a otočil se.
Udělal pár kroků, jenže dotěrné klepání se ozvalo znovu.
Jann zvrátil hlavu dozadu a zakňučel, načež se narovnal a vydal se zpět ke dveřím. Otevřel.
Christus se široce zazubil, rozpřáhl ruce, pevně Janna objal a nadzvedl ho tak, že zpěvákovy nohy se klátily dobrých osmnáct a půl centimetru nad zemí, se kterou se navíc mohly zase setkat až po osmatřiceti ukrutně dlouhých vteřinách tohoto objímání.
"Šťastný sedmadvacetiny, Jannie!" zahlaholil kytarista.
"Oslava byla včera. Alkohol žádnej nezbyl," oznámil Jann.
"Já vím, že oslava byla včera. Ale sedmadvacet je ti dneska, nikdy jindy!" konstatoval Christus. "A protože my dva jsme přátelé... Jdu ti popřát!"
"Přál jsi mi včera," odvětil Jann. "Díky, to tričko je vážně moc hezký. A kdybys teď dovolil..."
"Co je s tebou, Jannie?" naklonil Christus hlavu.
"Nic."
"Neříkej mi, že ve večer svejch sedmadvacetin máš depku!"
"Já? Nešil..."
"Tak tam máš babu?" natáhl Christus krk.
"Ale no tak, Sire!"
"Promiň, promiň. Chlapa?"
"Teď už jsi fakt indiskrétní!"
"Ehm..." Zamrkání. "Co že to jsem?"
"To je fuk," mávl Jann rukou. "Tak pojď dál. Stejně potřebuju s něčím poradit."
"Poradit? Ty mi snad chceš říct, že v den svejch narozenin o něčem PŘEMÝŠLÍŠ?!"
"A docela intenzivně. Tak pojď."
"Ale já tak strašně nerad přemýšlím!"
"Je to vidět. Ale pojď."
"Co tak najednou? Ještě před chvílí ses mě chtěl zbavit!"
"Ale to mi ještě nedošlo, jak užitečnej můžeš bejt. Takže POJĎ!"
"Jenže-"
Jann nekompromisně chytil kytaristu za ruku, načež ho vtáhl do bytu.
"Bez diskuse."
"Fajn, tak mě pusť," požádal Christus. Když měl paži volnou, okamžitě si začal za ucho zastrkovat své blonďaté vlasy. Nasadil svůj nejležérnější úsměv. "Tak, s čím ti můžu poradit?"
"Pojď."
"Zase?!" zavyl Christus. "Ne, počkej. Už jdu!"
"Fajn. Přímo do obýváku!" zavelel Jann a vyrazil.
Christus ho následoval.
"No, povím ti to takhle," klábosil mezitím. "Pokud jde o ženský, chlapy a kytary, tak to je moje. V tom se vyznám. Ale pokud vybíráš novej gauč a potřebuješ, aby ti ladil s barvou na stěně... Kurva, co tohle je?!"
Jann se klidně posadil na pohovku a zahleděl se na konferenční stolek. Na něm ležel jeden sáček hnědého prášku, čtyři balení prášků na spaní, nebezpečně vyhlížející revolver, žiletka, nůž a dlouhý kus provazu.
"Ne, Christusi, nevybírám si gauč. Vybírám si způsob sebevraždy," konstatoval Jann. "Je mi už sedmadvacet. Nejnebezpečnější věk rockového průmyslu."
"Ehm...?!"
"Víš, kolik slavných rockerů umřelo v sedmadvaceti?"
"No jasně! Ale... Počkej, ty se k nim chceš připojit!"
"Jsi chytřejší než vypadáš, Christusi."
"Ehm..."
"Co?!"
"Můžu taky?" zaculil se Christus. "Prosím, moc prosím! Vím, že mi už není sedmadvacet, ale to je jen další důvod pro to, abych tohle udělal taky! Jannie, vezmi mě s sebou!"
"No... Tak jo," souhlasil váhavě Jann. "Ve dvou se bude sebevraždit líp!"
"Super!" zatleskal nadšeně Christus. "Tak jak to uděláme?"
"Pokud možno esteticky a bezbolestně. Ale to první je důležitější!" pozvedl Jann varovně ukazovák.
"Jo? Tak proč tu máš tohle?" zvedl Christus pistoli. "Chceš si zkusit ESTETICKY ustřelit hlavu?"
"To můžeš udělat ty! Mimochodem, jak je vůbec možný, že víš, co znamená slovo ESTETICKY?!"
"Hele, brzdi!" zarazil ho Christus. "Nebudeme se přece hádat!"
"Proč ne?" odsekl Jann. "Jen proto, že se spolu chceme zabít? Taky tě můžu vyhodit a zasebevraždit se sám!"
"Ne, to nemůžeš," zavrtěl Christus hlavou, načež si zase odstrčil vlasy za ucho. "Nevíš totiž JAK! Ale na pistoli rovnou zapomeneme, ano? Ta moje blond se mi totiž na to, abych ji zašpinil krví, až moc líbí!"
"Fajn. Pistoli zahazuju."
Ozval se výstřel.
"Hups," konstatoval Christus. "Ta asi byla odjištěná, co?"
"Stane se," mávl Jann rukou. "Neřeš to. Máme na programu důležitější věci."
Christus si odhrnul vlasy za ucho. "Jaký jsou další možnosti?"
Jann zvedl provaz. "Oběšení?"
"Ten lustr tě neudrží, Jannie," poznamenal Christus poté, co letmým pohledem zhodnotil velmi chatrně vypadající stropní svítidlo.
"No a? Venku je stromů dostatek!"
"Jenže z toho provazu beztak neuděláš dva! A vůbec, už jsi někdy viděl oběšence?"
"Nesplňuje estetické požadavky?"
"Ty tvoje určitě ne."
"Ehm, tak co třeba... podřezání žil?"
"Nevadí ti krev?"
"Moje ne... myslím. Tobě?"
"Ne, nic proti krvi. Tak jdem na to!"
Jann se předklonil a v prstech pravé ruky sevřel chladivý kov žiletky. Natáhl levačku a otočil ji dlaní vzhůru. Ostří se zakouslo do kůže. Jann polkl a smrtelně zbledl. Vzhlédl a nervózně se usmál.
"Ehm... Nepřehodnotíme to ještě?"
"Dej to sem, srabe!" vytrhl mu Christus žiletku z ruky. Taky natáhl levačku a taky ji otočil dlaní vzhůru. Kousl se do rtu. Odložil žiletku na stůl.
"Přehodnotíme," kývl Jann. "Tak co prášky?"
"To by asi šlo," kývl Christus. "Jenže asi nebudou stačit pro oba!"
"Můžeme koupit další."
"Hm... ne. Ne, nechci riskovat. Víš, jednou se jeden můj kámoš pokusil otrávit práškama, ale docela mu to nevyšlo a... No, nebyl by hezká mrtvola, podle toho, jak jsem ho našel. Víš, nejdřív jen upadl do bezvědomí a pak se málem utopil ve vlastních zvratcích a..."
"Prášky ne!" zaječel téměř hystericky Jann.
"Tak se můžeme třeba... Můžeme se třeba utopit."
"Ale fuj... Budeme celý nafouklý, modrý, napuchlý... Ne, to ne. Utopení fakt ne."
"Třeba by nás našli dřív, než bysme napuchli!"
"A utopení není bezbolestný!"
"Může bejt! Když se dost ožereme..."
"Tak to je tvůj plán? Ožrat se jak prasata a vyjet si loďkou na Näsi?!"
"Jo, pokud to chceš vědět!"
"To už se rovnou můžeme otrávit alkoholem!"
"No vidíš, to je nápad! Ale asi by se to pěkně prodražilo..."
"A co? Peníze si do hrobu nevezmeš. Jdeme nakupovat!"
"No, dal bych si pár lahvinek Jacka Danielse..."
"To teda ne! V tomhle bytě je povolenej jen gin s tonicem a pivo!"
"Pivem se k smrti neuchlastám! A nejsem buzík, abych pil gin s tonicem!"
"Dovol, abych se zasmál! Předevčírem jsem tě viděl, jak se v parku oblejzáš s Juliusem!"
"Ale gin s tonicem pít NEBUDU!"
"Tvůj problém! Můžeš si třeba skočit z okna!"
"Rád bych, ale bydlíš v prvním patře!"
"Mám strach z vejšek, no! Tak si vezmi první auto, na který na ulici narazíš, a jeď do Laponska zmrznout!"
"Je DUBEN!"
"A co?! Při svým talentu se zabiješ nejpozdějc kilometr od Tampere!"
"To není estetický!"
"Fajn. Fajn..." promnul si Jann prsty kořen nosu. "Nebudeme se hádat. Je tu ještě jedna možnost, na kterou zapomínáme."
"Jaká?" zamrkal Christus.
Jann zvedl malý sáček s hnědým práškem.
"Jen nevím, jestli tohle bude stačit pro oba."
"No... Asi by mohlo," pokýval Christus. "Tak fajn. Připrav to."
"Já? To ty jsi tu..."
"Co?!"
"Ten feťák," kuňkl Jann.
"V životě jsem se nedostal přes marihuanu!" ohradil se Christus. "Nepíchám si! Mám z jehel panickej strach! Myslel jsem, že mi to píchneš ty!"
"JÁ?!" vyjekl Jann. "Vždyť bych ti ještě ublížil!"
"Dobře, tak heroin taky ne."
Balíček opsal oblouk vzduchem a dopadl na pistoli.
"A teď mi teda řekni, co budeme dělat," popotáhl Jann. "Můžeme třeba... Nehraj si s tím mobilem, když s tebou mluvím!"
"Můžeme to třeba pro dnešek odložit," navrhl Christus. "Můj brouček mi právě psal, že na rande, který jsme měli mít, přitáhne celý SnoWhite. A vzápětí mi přišla zpráva od Raffeho, kterej mi sděloval, že s nima přijdou taky tvý Kometky a taky Heijaste, který právě potkali..."
"Ehm... takže?" pozvedl Jann obočí.
"Takže se obleč. Jdeme."
"Narozeninová párty pokračuje?"
"Už to tak vypadá. No, ber to sportovně. Pokud ještě nejsou u Amadea, jako že nejsou, je tu velká pravděpodobnost, že se ti nakonec vážně podaří upít k smrti. Zvlášť pokud narazí na Macceuse. No, a když se ti to nepodaří... Pořád ti ještě zbude rok na to, abys vymyslel dostatečně estetickou a bezbolestnou smrt!"
"A i kdybych nevymyslel," zaculil se Jann. "Vždyť osmadvacet taky není tak špatnej věk na umírání!"
Jann zvrátil hlavu dozadu a zakňučel, načež se narovnal a vydal se zpět ke dveřím. Otevřel.
Christus se široce zazubil, rozpřáhl ruce, pevně Janna objal a nadzvedl ho tak, že zpěvákovy nohy se klátily dobrých osmnáct a půl centimetru nad zemí, se kterou se navíc mohly zase setkat až po osmatřiceti ukrutně dlouhých vteřinách tohoto objímání.
"Šťastný sedmadvacetiny, Jannie!" zahlaholil kytarista.
"Oslava byla včera. Alkohol žádnej nezbyl," oznámil Jann.
"Já vím, že oslava byla včera. Ale sedmadvacet je ti dneska, nikdy jindy!" konstatoval Christus. "A protože my dva jsme přátelé... Jdu ti popřát!"
"Přál jsi mi včera," odvětil Jann. "Díky, to tričko je vážně moc hezký. A kdybys teď dovolil..."
"Co je s tebou, Jannie?" naklonil Christus hlavu.
"Nic."
"Neříkej mi, že ve večer svejch sedmadvacetin máš depku!"
"Já? Nešil..."
"Tak tam máš babu?" natáhl Christus krk.
"Ale no tak, Sire!"
"Promiň, promiň. Chlapa?"
"Teď už jsi fakt indiskrétní!"
"Ehm..." Zamrkání. "Co že to jsem?"
"To je fuk," mávl Jann rukou. "Tak pojď dál. Stejně potřebuju s něčím poradit."
"Poradit? Ty mi snad chceš říct, že v den svejch narozenin o něčem PŘEMÝŠLÍŠ?!"
"A docela intenzivně. Tak pojď."
"Ale já tak strašně nerad přemýšlím!"
"Je to vidět. Ale pojď."
"Co tak najednou? Ještě před chvílí ses mě chtěl zbavit!"
"Ale to mi ještě nedošlo, jak užitečnej můžeš bejt. Takže POJĎ!"
"Jenže-"
Jann nekompromisně chytil kytaristu za ruku, načež ho vtáhl do bytu.
"Bez diskuse."
"Fajn, tak mě pusť," požádal Christus. Když měl paži volnou, okamžitě si začal za ucho zastrkovat své blonďaté vlasy. Nasadil svůj nejležérnější úsměv. "Tak, s čím ti můžu poradit?"
"Pojď."
"Zase?!" zavyl Christus. "Ne, počkej. Už jdu!"
"Fajn. Přímo do obýváku!" zavelel Jann a vyrazil.
Christus ho následoval.
"No, povím ti to takhle," klábosil mezitím. "Pokud jde o ženský, chlapy a kytary, tak to je moje. V tom se vyznám. Ale pokud vybíráš novej gauč a potřebuješ, aby ti ladil s barvou na stěně... Kurva, co tohle je?!"
Jann se klidně posadil na pohovku a zahleděl se na konferenční stolek. Na něm ležel jeden sáček hnědého prášku, čtyři balení prášků na spaní, nebezpečně vyhlížející revolver, žiletka, nůž a dlouhý kus provazu.
"Ne, Christusi, nevybírám si gauč. Vybírám si způsob sebevraždy," konstatoval Jann. "Je mi už sedmadvacet. Nejnebezpečnější věk rockového průmyslu."
"Ehm...?!"
"Víš, kolik slavných rockerů umřelo v sedmadvaceti?"
"No jasně! Ale... Počkej, ty se k nim chceš připojit!"
"Jsi chytřejší než vypadáš, Christusi."
"Ehm..."
"Co?!"
"Můžu taky?" zaculil se Christus. "Prosím, moc prosím! Vím, že mi už není sedmadvacet, ale to je jen další důvod pro to, abych tohle udělal taky! Jannie, vezmi mě s sebou!"
"No... Tak jo," souhlasil váhavě Jann. "Ve dvou se bude sebevraždit líp!"
"Super!" zatleskal nadšeně Christus. "Tak jak to uděláme?"
"Pokud možno esteticky a bezbolestně. Ale to první je důležitější!" pozvedl Jann varovně ukazovák.
"Jo? Tak proč tu máš tohle?" zvedl Christus pistoli. "Chceš si zkusit ESTETICKY ustřelit hlavu?"
"To můžeš udělat ty! Mimochodem, jak je vůbec možný, že víš, co znamená slovo ESTETICKY?!"
"Hele, brzdi!" zarazil ho Christus. "Nebudeme se přece hádat!"
"Proč ne?" odsekl Jann. "Jen proto, že se spolu chceme zabít? Taky tě můžu vyhodit a zasebevraždit se sám!"
"Ne, to nemůžeš," zavrtěl Christus hlavou, načež si zase odstrčil vlasy za ucho. "Nevíš totiž JAK! Ale na pistoli rovnou zapomeneme, ano? Ta moje blond se mi totiž na to, abych ji zašpinil krví, až moc líbí!"
"Fajn. Pistoli zahazuju."
Ozval se výstřel.
"Hups," konstatoval Christus. "Ta asi byla odjištěná, co?"
"Stane se," mávl Jann rukou. "Neřeš to. Máme na programu důležitější věci."
Christus si odhrnul vlasy za ucho. "Jaký jsou další možnosti?"
Jann zvedl provaz. "Oběšení?"
"Ten lustr tě neudrží, Jannie," poznamenal Christus poté, co letmým pohledem zhodnotil velmi chatrně vypadající stropní svítidlo.
"No a? Venku je stromů dostatek!"
"Jenže z toho provazu beztak neuděláš dva! A vůbec, už jsi někdy viděl oběšence?"
"Nesplňuje estetické požadavky?"
"Ty tvoje určitě ne."
"Ehm, tak co třeba... podřezání žil?"
"Nevadí ti krev?"
"Moje ne... myslím. Tobě?"
"Ne, nic proti krvi. Tak jdem na to!"
Jann se předklonil a v prstech pravé ruky sevřel chladivý kov žiletky. Natáhl levačku a otočil ji dlaní vzhůru. Ostří se zakouslo do kůže. Jann polkl a smrtelně zbledl. Vzhlédl a nervózně se usmál.
"Ehm... Nepřehodnotíme to ještě?"
"Dej to sem, srabe!" vytrhl mu Christus žiletku z ruky. Taky natáhl levačku a taky ji otočil dlaní vzhůru. Kousl se do rtu. Odložil žiletku na stůl.
"Přehodnotíme," kývl Jann. "Tak co prášky?"
"To by asi šlo," kývl Christus. "Jenže asi nebudou stačit pro oba!"
"Můžeme koupit další."
"Hm... ne. Ne, nechci riskovat. Víš, jednou se jeden můj kámoš pokusil otrávit práškama, ale docela mu to nevyšlo a... No, nebyl by hezká mrtvola, podle toho, jak jsem ho našel. Víš, nejdřív jen upadl do bezvědomí a pak se málem utopil ve vlastních zvratcích a..."
"Prášky ne!" zaječel téměř hystericky Jann.
"Tak se můžeme třeba... Můžeme se třeba utopit."
"Ale fuj... Budeme celý nafouklý, modrý, napuchlý... Ne, to ne. Utopení fakt ne."
"Třeba by nás našli dřív, než bysme napuchli!"
"A utopení není bezbolestný!"
"Může bejt! Když se dost ožereme..."
"Tak to je tvůj plán? Ožrat se jak prasata a vyjet si loďkou na Näsi?!"
"Jo, pokud to chceš vědět!"
"To už se rovnou můžeme otrávit alkoholem!"
"No vidíš, to je nápad! Ale asi by se to pěkně prodražilo..."
"A co? Peníze si do hrobu nevezmeš. Jdeme nakupovat!"
"No, dal bych si pár lahvinek Jacka Danielse..."
"To teda ne! V tomhle bytě je povolenej jen gin s tonicem a pivo!"
"Pivem se k smrti neuchlastám! A nejsem buzík, abych pil gin s tonicem!"
"Dovol, abych se zasmál! Předevčírem jsem tě viděl, jak se v parku oblejzáš s Juliusem!"
"Ale gin s tonicem pít NEBUDU!"
"Tvůj problém! Můžeš si třeba skočit z okna!"
"Rád bych, ale bydlíš v prvním patře!"
"Mám strach z vejšek, no! Tak si vezmi první auto, na který na ulici narazíš, a jeď do Laponska zmrznout!"
"Je DUBEN!"
"A co?! Při svým talentu se zabiješ nejpozdějc kilometr od Tampere!"
"To není estetický!"
"Fajn. Fajn..." promnul si Jann prsty kořen nosu. "Nebudeme se hádat. Je tu ještě jedna možnost, na kterou zapomínáme."
"Jaká?" zamrkal Christus.
Jann zvedl malý sáček s hnědým práškem.
"Jen nevím, jestli tohle bude stačit pro oba."
"No... Asi by mohlo," pokýval Christus. "Tak fajn. Připrav to."
"Já? To ty jsi tu..."
"Co?!"
"Ten feťák," kuňkl Jann.
"V životě jsem se nedostal přes marihuanu!" ohradil se Christus. "Nepíchám si! Mám z jehel panickej strach! Myslel jsem, že mi to píchneš ty!"
"JÁ?!" vyjekl Jann. "Vždyť bych ti ještě ublížil!"
"Dobře, tak heroin taky ne."
Balíček opsal oblouk vzduchem a dopadl na pistoli.
"A teď mi teda řekni, co budeme dělat," popotáhl Jann. "Můžeme třeba... Nehraj si s tím mobilem, když s tebou mluvím!"
"Můžeme to třeba pro dnešek odložit," navrhl Christus. "Můj brouček mi právě psal, že na rande, který jsme měli mít, přitáhne celý SnoWhite. A vzápětí mi přišla zpráva od Raffeho, kterej mi sděloval, že s nima přijdou taky tvý Kometky a taky Heijaste, který právě potkali..."
"Ehm... takže?" pozvedl Jann obočí.
"Takže se obleč. Jdeme."
"Narozeninová párty pokračuje?"
"Už to tak vypadá. No, ber to sportovně. Pokud ještě nejsou u Amadea, jako že nejsou, je tu velká pravděpodobnost, že se ti nakonec vážně podaří upít k smrti. Zvlášť pokud narazí na Macceuse. No, a když se ti to nepodaří... Pořád ti ještě zbude rok na to, abys vymyslel dostatečně estetickou a bezbolestnou smrt!"
"A i kdybych nevymyslel," zaculil se Jann. "Vždyť osmadvacet taky není tak špatnej věk na umírání!"
Žádné komentáře:
Okomentovat