"Valo! Valo!
Kde mám svýho instruktora?" křikl Jonne. Stál s Christusem na pláži, ale
nikde kolem nebyla ani noha. Z malé chatrče - sklaďišťátka - skrytého
baru - se ozýval přidušený smích.
"Co to je?!" vypískl Christus, načež Jonnemu elegantně skočil na záda.
"Myslím,
že se nám někdo směje," zavrčel Jonne. "Valo! Vylez! Ihned! Nebo v noci
poznáš, jaký to je, když se JÁ rozzlobím! A poznáš to na svý nejmilejší
věci! Miláčku!"
"Ne! Cíga ne!" zaječel Ville. Následně se
vyřítil ze skladišťátka a vrhl se k nohám svého miláčka. "Broučku!
Broučku, že mi nesebereš cigaretky? Že ne?!"
"No, já původně myslel, že potrestám jednu část tvýho těla... Ale když tak mluvíš o těch cigaretkách..." zamyslel se Jonne.
"Ne!
Ne!" vzlykl Ville. "Potrestej jakoukoliv část mýho těla, udělej
cokoliv, COKOLIV, ale cíga mi neber! Lásko, přece bys mi tak neublížil!
Bejt bez cigaret! To by mě zabilo!"
"A? tak bys umřel,"
ušklíbl se Jonne. "Stejně mě pořád jenom trápíš... Teď ses mi posmíval,
ne? To od tebe nebylo hezký. Měl by ses nad sebou zamyslet."
"Zamyslím! Ano, zamyslím se nad sebou, moc se zamyslím!" přikyvoval horlivě Ville. "Budu myslet, až se mi bude od hlavy kouřit!"
"To
se ti kouří každou chvíli. Vlastně vždycky, když máš zapálenou
cigaretu," upřesnil Christus. Ten už totiž slezl z Jonneho zad a teď
opět získával své předtím na chvíli ztracené sebevědomí.
"Což
teď nebude moc často..." usmál se Jonne. Před tímto vysloveně ďábelským
výrazem by nepochybně ucouvl i sám velký generál Aatamila. Není tedy
divu, že na Villeho měl zdrcující účinek.
"J-J-Jonne..." zakoktal Ville. "Co máš v plánu?!"
"To bys rád věděl, co?" ušklíbl se Jonne.
"Věř mi, že se ti to nebude líbit," zaculil se Christus.
"Lásko! Prosím!" škemral Ville.
"Dobře,
povím ti to." Jonnemu nebezpečně zablesklo v očích. "Ode dneška ti
snížím přísun cigaret. Od tohoto okamžiku platí, že máš povolenou JEDNU
krabičku denně!"
"J-j-jednu?" vydechl Ville.
"A ta jedna se ti dneska počítá od první vykouřený cigarety," usmál se andělsky Jonne.
"To znamená, sweetheart, že to, co jsi dneska už stihl vykouřit, pod tu jednu krabičku spadá taky," doplnil Christus.
"Ale
to potom..." zamumlal Ville. Nedořekl. Místo toho sáhl do kapsy, odkud
následně vytáhl první ze dvou krabiček, které původně měl povoleno
vykouřit. Opatrně nadzvedl víčko. V samém rohu krabičky se nenápadně
krčila jediná osamělá cigaretka. Ville vytřeštil oči a omdlel.
"No
super," povzdychl si Jonne. "Hej, vy! Ano, vy, co se schováváte v tý
boudě s lehátkama! Vylezte a pojďte mi s ním pomoct! Musíme ho
probudit!"
"Vrať mu cíga a probere se sám!" ozval se z boudy Nakkiho hlas.
"My tu máme práci s Natti a Patti!" dodal Jayův hlas.
"Práci s Natti a Patti?" zamrkal Christus.
"A
Ville odešel z tý samý boudy..." vydechl Jonne. "A oni tam mají práci s
Natti a Patti... On odtamtud odešel, oni tam mají práci... Oni mají
práci, on odešel... On... on... on..."
"Ne!" vyjekl Ville a
začal se spěšně sbírat ze země. "Lásko, to si o mně přeci nemyslíš, že
ne?! Proč bych měl spát s ženskou, nic se přece nevyrovná tobě!"
"Ty jsi ty mdloby jenom předstíral!" zavrčel Jonne.
"No, dá se to tak říct," začervenal se Ville.
"Já
o tebe měl strach!" vřískl Jonne a začal Villeho mlátit svým
slunečníkem, který právě k tomuto účelu osobně vyrval ze země. "Vážně
jsem se o tebe bál! Ty hajzle! Zmetku! IDIOTE!"
"Jonne,
uklidni se! Jau! Lásko!" zaječel Ville a rozběhl se pryč. Jonne ho
následoval a každý úder slunečníkem, který mu uštědřil, doprovázel
nějakou nadávkou. Většinou byla velmi neslušná a vztahovala se k Villeho
sexuální orientaci či funkčnosti různých částí jeho těla.
Zhruba
pět minut ti dva pobíhali po celé pláži, chvíli od sebe byli dál,
chvíli k sobě byli blíž. Christus se opíral o palmu a smutně je
pozoroval. Jak moc by chtěl takové okamžiky zažívat s Anttim. Po chvíli
za sebou zaslechl Larryho hlas. Prudce se otočil - právě včas, aby
spatřil příchod již zmíněného a jako vždy doutnajícího kytaristy,
doprovázeného Billym, oblečeným v neoprenu.
"Ano, Billly,"
pronesl Larry, když Ville s Jonnem zrovna probíhali kolem. "Takhle to v
naší skupině chodí. To víš, máme se rádi..."
"Proč má na sobě
neopren?!" vyštěkl Jonne, který si při svém běhu stihl povšimnout
Billyho oděvu. "BILLY je náš instruktor?! Valo! Ty pako! Impotente! Ty
pojebaný hovado!"
"Brzo je to určitě přestane bavit," ujistil Billyho Larry.
"Jo," kývl Christus. "Jeden z těch dvou astmatickejch chudáčků se co chvíli určitě musí zhroutit k zemi."
Vzápětí
se Christusova slova naplnila - dokonce dvojnásobnou měrou. Ville se
dramaticky chytil za prsa a skácel se k zemi. Jonne nestihl zareagovat,
udělal pár zbývajících kroků, načež škobrtl o ležící tělo a bradou zryl
kus pláže. Slunečník mu vypadl z ruky, aby se o půl metru dál zabodl do
písku. Dokonce se při té příležitosti i otevřel.
"Tak pojďte,"
vzdychl Christus, jednou rukou popadl Billyho, druhou Larryho a odvlekl
je k ležícím skoromrtvolkám. "Musíme je nějak zvednout..."
Žádné komentáře:
Okomentovat