"Vojáci!" zařval generál Aatamila.
"Kurva, to se nemůže ztlumit? Asi jsem přišel o pravej ušní bubínek," zaúpěl Jonne, jež stál v generálově těsné blízkosti.
"Vojíne," přenesl generál okamžitě svou pozornost k nevinnému zpěvákovi.. "Nebo možná spíš vojínko? Chci slyšet vaše JMÉNO!"
"Jonne Aaron, idiote," zavrčel Jonne.
"Asi jsem neslyšel," zařičel opět generál.
"Jonne Liimatainen, pane!" zaječel z plných plic Jonne. Vzápětí se kvůli té námaze musel opřít o Christuse.
"Tak
je to správně," zabručel si generál pod vousy. Poté opět přelétl očima
přes svou 'jednotku'. "Vojáci! Čekají vás perné dva týdny! Proto ti,
kteří na to nemají, nechť OKAMŽITĚ odejdou! Vy ne, Liimatainene! Ani
Mikkonen, Aatamila, Markkula, Heimonen a Kokkonen! Na vás šest si dám
zvláštní POZOR!"
"A kurva…" ujelo Christusovi, který by se teď
nejradši viděl uprostřed své rozkošně růžově vymalované ložnice, s
Anttim v náručí… Proboha, zešílel snad?! S ženskou v náručí, samozřejmě!
"Mikkonen! Co jste to řekl?!" vykřikl mu vzápětí generál přímo do ucha.
"Já… Nic, pane!" nasadil Christus svatouškovský úsměv.
"Dávejte si pozor! Tyhle vaše úsměvy na mě neplatí! Já NEJSEM PUBERTÁLNÍ FANYNKA!" upozornil je značně zvýšeným hlasem generál.
"To teda ne," uchechtl se Nakki.
"Vojáci!" zařval již potřetí generál. Nakkiho poznámku díkybohu přeslechl. "Jmenuji se Antti Aatamila-"
"Jo, to já taky," opřel se Antti ležérně o Larryho rameno. "Vždyť se taky jmenuju po tobě."
"-a
budu vaším výcvikovým instruktorem!" pokračoval generál, ovšem ještě
předtím šlehl po svém vnukovi varovným pohledem. "Prožijete tu nejhorší
dva týdny svého života! Neznám slitování! Proto si dnes mladý pan
Aatamila dá pár desítek kliků navíc! A pan Liimatainen s ním! Ale zpět k
výcviku. Během pouhých dvou týdnů se pokusím do vašich zabedněných hlav
vštípit základy vojenské morálky!" Generál začal obcházet řadu zhruba
tak, jako lev obchází kolem klece s nevinnými jehňátky, jež mu mají být
naservírována k večeři. "Pochybuji, že se mi to podaří, zvláště pak u
některých z vás! Během výcviku samozřejmě platí jistá omezení! Mimo dobu
osobního volna nejsou povoleny mobilní telefony! Platí rovněž zákaz
VEŠKERÝCH návykových látek! Tudíž drog, alkoholu a především…"
"Ne!" zavyl zoufale Larry, padl na kolena a složil hlavu do dlaní. "Ne, ne, ne! Cigarety NÉ!"
"Ale
ano," ušklíbl se generál způsobem, který byl zcela totožný s Anttiho
obvyklým sadistickým úsměvem. "Nejradši bych vám zakázal i všechny tahle
zženštilé serepetičky" - tahle poznámka patřila Christusovi, Jonnemu a
Villemu - "a přinutil vás ostříhat se," - to bylo adresováno hlavně
Larrymu a jeho kudrlinkám - "ale bohužel to není v mé pravomoci! Nyní
vám oznámím, s kým budete ubytováni a číslo vaší chatky! Každá chatka je
pro tři osoby! Až oznámím jejich jména, každá trojice si ode mě
převezme klíče, ve skladišti si vyzvedne výstroj a odebere se na
ubytování! Za hodinu - tudíž přesně ve čtrnáct nula nula - se opět
sejdeme zde a váš výcvik začne! Takže - chatky číslo jedna! Markkula!
Heimonen! Kokkonen!"
"Jo!" vykřikl vítězně Larry. Oběma svým
spolubydlícím zvedl ruce nad hlavu, popadl z generálovy dlaně klíče,
vzal svou tašku a vydal se tím směrem, který generál naznačil při své
zmínce o skladišti. Nakki s Jayem ho následovali takovou rychlostí, že
řada jim brzy zmizela z dohledu. Přesto však mohli přísahat, že ještě
zaslechli známý hlas, jak velmi hlasitě popíral existenci Boha…
"Tak co, myslíte, že Antti, Chris a Jonne budou taky bydlet spolu?" zeptal se Jay po chvíli pochodování.
"Antti určitě doufá, že ne," zasmál se Larry. "Musel by bejt s našima dvěma růžovánkama."
"To
je mi docela i jedno," zachechtal se Nakki zlomyslně. "A možná bych mu
to i docela přál. Ale viděli jste ty nádherný kočky, co jsou tady?"
"Ženský na výcvikovym táboře. Nezdá se ti to divný?" krotil ho Jay.
"Proč? Takový nádherný vojandy! Jen se na ně vrhnout…" slintal Nakki.
"A rovnou si pobyt tady prodloužit o další dva tejdny, co? Ani omylem," informoval ho Larry.
"Hele, kluci, tak si říkám…" nahodil opatrně Jay. "Nepřešli jsme právě kolem toho skladiště, který hledáme?"
"Myslíš?"
udělal Larry pár kroků zpátky a upřel oči na nápis na budově, před
kterou právě stál. 'SKLADIŠTĚ' hlásala nenápadné písmena. "Hm, tak asi
jo…"
"Zapadni dovnitř," postrčil ho Nakki.
"Jo, jasně. Dobrý den," pozdravil Larry mladou ženu, která stála za malým pultem a prohlížela si jakési listiny.
"Vaše velikost?" zeptala se znuděně. Ani nezvedla oči od papírů.
"Devatenáct cenťáků," vydechl Nakki při pohledu na její tvář. Dívka byla skutečně krásná. Navíc blondýnka a zelenooká.
"Velikost
OBLEČENÍ," zdůraznila žena. Nakkimu však neunikl její pohled, ve kterém
bylo možno vyčíst jistý zájem. "Mimochodem, mám chatku číslo dvacet pět
a jsem tam sama…" zašeptala, když mu podávala oblečení. Tato věta ho v
podezření utvrdila.
"Ne na dlouho," mrkl klávesák. Vzal
oblečení a boty, vyfasoval ještě pár dalších věcí a vydal se ven. Jay a
Larry se k němu po chvilce přidali.
"Víte, co by mě zajímalo?" vydal se Larry směrem, který naznačovala obrovská šipka s nenápadným nápisem 'CHATKY'.
"Co?" zeptal se Jay. Nakki byl totiž duchem v chatce s krásnou vojačkou a rozhovor nevnímal.
"Co teď asi dělaj ostatní kluci," zamračil se zamyšleně Larry.
Žádné komentáře:
Okomentovat