O týden později
Po
několika (sedmi) marných pokusech skupiny Negative o emigraci na Jižní
pól (s odůvodněním, že v Tampere začíná být moc velké teplo) sedělo
všech šest jejích členů v mikrobusu svého manažera, dohadovalo se, kdo
na tom bude během pobytu ve výcvikovém táboře nejhůře a věčně se
vyptávalo ubohého řidiče, kdy konečně dorazí na místo určení.
"Kurva,
kluci!" ztratil nakonec Tommi nervy. "Jsme sotva sto metrů od mýho
baráku! Jasně jsem vám říkal, že ještě musíme dojet pro-"
"A proč moh Ville poslední noc spát doma?" přerušil ho Jonne. "A proč my museli bejt u tebe?"
"Protože
vás moc dobře znám," ušklíbl se Tommi. "Využili byste poslední možný
příležitosti a zdrhli! Ale máte smůlu, hošánci, na svýho manažera si
nepřijdete!"
"A kde jsi vzal tu jistotu, že Ville nezdrhnul?" napadlo náhle Anttiho.
"Páč brácha se tam těší, ty vole," odpověděl mu zahanbeně Jonne.
"Aha. Jasně," vytřeštil Nakki oči a v tomto stavu setrval až do konce cesty - celých dvacet vteřin.
"Tak,
jsme u Villeho," nahlásil Tommi. Zároveň dupl na brzdy tak prudce, že
Christus a Larry, kteří dosud seděli na přední sedačce, skončili
naplácnutí (doslova) obličejem na čelním skle. "A vy všichni zůstanete
tady, je vám to jasný?" otočil se na kluky.
"Ty vrahu,"
vydechl Larry a prohlížel si cigaretu, kterou ještě za jízdy žužlal v
ústech a která teď byla v důsledku nárazu do skla ohnutá v půli. "Ty jsi
zabil moji Vicky!"
"Larry, klid, pak jí vystrojíme pohřeb," položil mu Christus ruku na rameno.
"Takže
já jdu pro Villeho!" snažil se Tommi přehlušit Larryho zoufalé kvílení.
"Vy se odtud ani nehnete! Zamknu vás tady! A mám taky klíče od
zapalování!"
"No, tak teď jsme vážně v prdeli," konstatoval Jay, když se dveře mikrobusu zavřely.
"Na
tom teď nezáleží. Podívejte na Larryho," zamumlal Christus. Následně k
sobě druhého kytaristu pevně přitiskl a začal ho utěšovat. "Larríku,
prosím, neplakej," šeptal. "Nezkusíme tu cigaretku spravit?"
"M-myslíš, že by to šlo?" objevila se v Larryho očích značná dávka naděje.
"Panebože,
dejte to sem," vytrhl jim Nakki cigaretu a jediným šikovným pohybem ji
navrátil do původního stavu, ačkoliv trošku pochroumaná zůstala. Ale
Larry mohl už zase šťastně doutnat a tím dusit všechny ostatní osoby v
mikrobusu.
"Nakki, to byl zase jednou nápad," kuckal Antti. "A ani nemůžeme ven! Otevřete aspoň někdo to blbý střešní vokno!"
"Okno?!"
zvedl Jonne hlavu a spatřil nenápadné okýnko o obsahu zhruba dva metry
čtvereční. "Okno!" zajásal. "Já mám nápad! Jayi, vysaď mě nahoru! Možná
vim, jak utýct!"
"Oknem?" podivil se Jay, ale poslušně Jonnemu pomáhal nahoru. "Hele, myslíš, že je to dobrej-"
"Jsem
nahoře!" vykřikl Jonne nadšeně, s tělem od pasu nahoru trčícím z okna a
nohama na Jayových ramenou. "Tak, teď vylezu a po jednom vás vytáhnu!"
"Mám
lepší nápad!" ozval se Jay, zatímco Jonne se škrábal na střechu. "Já je
všechny nahoru vysadim a pak se sám vytáhnu za váma!"
"Fajn, jak chceš," zavrčel Jonne, odsunul se na největší možnou vzdálenost od okna a začal se velmi ošklivě mračit.
"Čerstvej
vzduch! To je nádhera!" nadechl se Antti, když se o pár vteřin později
vynořil z útrob mikrobusu. "Ale pořád mám takovej neodbytnej pocit, že
jsme na něco docela podstatnýho zapomněli…"
"Antti! Jonne!" ozvalo se náhle z ulice kousek pod nimi. "Řekli byste mi laskavě, co na tý střeše vyvádíte?!"
"Já
to řikal, vole! Průser!" oznámil Antti Jonnemu a zmizel oknem zase
dovnitř. Při tom ovšem musel seskočit Jayovi z ramenou a skončil přímo
na Larryho klíně.
"Jonne!" zařval manažer na svého milovaného
bratra, který stále seděl na střeše mikrobusu, protože slézt se bál.
"Vysvětlíš mi milostivě, co tam děláš?"
"No, víš, bráško…
Larry tam vevnitř kouří… a je tam málo místa… takže je tam taky hodně
kouře… a víš, to moje astma…" snažil se Jonne nahodit zcela
andělíčkovsky nevinný úsměv. Vyšel z toho přinejmenším nesmírně rozkošný
satánek.
"Zalez! Ihned!" zaječel Tommi.
"Ano,
pane!" vyjekl Jonne, překonal strach a oknem skočil zpátky do mikrobusu.
Náhoda tomu chtěla, že skončil právě na Anttiho klíně. Nutno dodat, že
Antti stále seděl na doutnajícím kytaristovi, v uličce mezi sedadly
ležel Jay, kterého tam srazil Anttiho předchozí seskok a Christus právě v
zadní kapse Nakkiho džínů hledal svůj růžový zapalovač, který mu
klávesák (jež si právě zaujatě prohlížel pornočasopis) o několik minut
dříve zabavil, takže se Tommimu hned po příchodu naskytl skutečně
zajímavý pohled.
"Právě jste mě přesvědčili, že tu vojnu skutečně potřebujete," pronesl tak, aby ho bylo i přes všeobecně panující hluk slyšet.
"A to jako proč?" vytáhl Christus ruku ze zadní kapsy Nakkiho kalhot a začal šacovat ty přední dvě.
"Jo, proč?" ozval se Larry dotčeně zpod Anttiho a Jonneho. "Copak já dělám něco špatnýho?"
"To
bych radši nekomentoval," přešel Tommi přes Jayův hrudník a hodil na
zadní sedadlo (mezi změť tašek, z nichž právě osm bylo růžových - Jonne s
Christusem by se přece neobešli bez své garderoby) Villeho kufr, načež
se vrátil zpět k volantu. "Pánové, usaďte se!" zavelel. "Vyrážíme!
Larry, Christusi-"
"Já už tam nesedim!" ozvalo se z předposledního sedadla, přičemž vzápětí se do vzduchu zvedl oblak dýmu.
"Já taky ne!" zaječel hlas někoho, kdo očividně seděl na vedlejší sedačce.
"Já si tam klidně sednu," usmál se Ville zářivě a nic netušíc se rozvalil poblíž Tommiho.
"Fajn, vyrážíme!" zahlaholil Tommi a dupl na plyn. Díky tomu Negative i Ville skončili ponořeni hluboko ve svých sedačkách.
"Páni,
to je vzrušující!" zatleskal Ville nadšeně. Když se konečně vyhrabal na
původní místo. Div, že nezačal poskakovat. "Já už se tam tak strašně
těším! Představte si to, celý dva tejdny budeme úplně jako vojáci! A
budou tam ženský!"
"Sklapni, Ville!" hodil po něm Jonne svůj růžový pilníček na nehty. "Jseš jedinej, kdo se tam těší, víš?"
"Ale
vážně, jaký magoři můžou jezdit na TAKOVEJ tábor?!" zavyl Jay zoufale,
když pomalinku uplynula hodiny jízdy a atmosféra v mikrobusu byla (i
přes dokořán otevřená okna) díky cigaretovému dýmu už téměř
nedýchatelná.
"To brzo zjistíš. Jsme tady," usmál se Tommi
sadisticky, zajel na parkoviště a zabrzdil se zhruba stejnou
ohleduplností, jakou předvedl u Villeho bytu.
"Můj nosánek," zakňučel Ville a poté se potichu svezl po předním skle mikrobusu.
"Jé, sorry, bráško," omlouval se Tommi. "Já nechtěl…"
"Do je b pogodě," zahuhňal Ville, došel si pro svou tašku a aktivně vyběhl na čerstvý vzduch.
"Co
koukáte?" otočil se Tommi na zbylé, dementně se usmívající okupanty
mikrobusu. "Vezměte si svoje věci a padejte! Generál Aatamila vás už
jistě nedočkavě očekává."
"Generál Aatamila," popadl Antti
svůj objemný batoh, hodil si ho na záda a vydal se po schůdcích ven, "mi
může bejt upřímně - jé, ahoj, dědečku!"
"No vida vida," usmál
se dotyčný generál, do kterého jeho vnuk při svém vystupování málem
narazil. "To jsem čekal, že ty a tvoje kapela sem ke mně časem dorazíte.
Tak pohyb a ZAŘADIT!"
"Ano, pane," zavrčel Antti a pomalinku
se odploužil do řady účastníků tábora, na jejímž konci už nenápadně
růžově zářil Ville. Zbytek Negative ho s nervózními úsměvy a značně
objemnou bagáží (zejména u dvou osob) následoval.
"Maminko, co tady proboha dělám?" kníkl Christus, když generál Aatamila předstoupil před řadu.
Žádné komentáře:
Okomentovat