Negative na vojně 8/45

Nevěřili byste, kolik problémů nadělá jedna překážková dráha...

 

 

"Jednotko!" obměnil generál konečně svůj úvodní pozdrav. "Nyní vás čeká překážková dráha! Dobře si ji prohlédněte!"

"Už se stalo," zíral Larry zoufale na velkou louku, která se před nimi rozprostírala. Jeho rozčilení se projevovalo tím, že zcela zapomněl na doutnající cigaretu ve své pravé ruce.

"Jako první," pokračoval generál, "vás čeká to nejhorší! Budete lézt přes tři metry vysokou zeď! Tento úkon vyžaduje schopnost vyskočit velmi vysoko! Pokud se vám to povede, přeběhnete přes kladinu, přeskočíte další, zhruba jeden metr vysokou překážku, podlezete pod sítí z ostnatého drátu, vyšplháte na lano - což znamená do výšky pěti metrů - a zase dolů, po té pro vás děsivě vyhlížející kovové konstrukci přeručkujete plných sedm metrů a ti zdatnější z vás se potom možná dostanou až do samého cíle! Ale nemějte z ničeho strach, než váš výcvik skončí, všichni projdete překážkovou dráhou bez nejmenších problémů! Mimochodem, váš čas se měří a ten nejhorší vyhrává nový pokus!"

"Jdu dvakrát!" ohlásil už předem Jonne.

"Nyní se přesunu k cíli! Poručík Aatamilová vám zatím předvede, jak má správné zdolání této dráhy vypadat!" zařval ještě generál a odklusal na konec louky.

"Panebože, ona je dokonalá," sledoval Jonne, jak Erika elegantně přelézá, přeskakuje a podlézá jednu překážku za druhou.

"Ale pomalá," odhodil si Antti z čela zbloudilý dred. "A při šplhání dělá technický chyby, nevidíš?"

"Tak můžeš jít hned po ní," oklepal si Larry popel z cigarety.

"S radostí!" zvedl Antti hrdě hlavu. V okamžiku, kdy generál vydal ze svého stanoviště pokyn, Antti vyrazil jako střela, bez problémů se chytil hrany zdi, vytáhl se nahoru a za pár vteřin (aniž si pořádně všiml, že přebíhá kladinu či přeskakuje prkennou zídku) už podlézal ostnatý drát. Co nejrychleji vyšplhal po laně nahoru a dolů skočil, jen co se při slézání dostal do výšky dvou metrů. Pak bleskově přeručkoval po konstrukci a doběhl do cíle, kde se skoro bez dechu opřel o nejbližší strom.

"Padesát vteřin," zíral generál nevěřícně na stopky. "To je o čtvrt minuty lepší než Eričin výkon! Skvěle, vojíne!"

"Děkuji, pane!" zasalutoval Antti a po kmenu se svezl k zemi.

Následovala zhruba půlhodina, během které téměř všichni, s menšími či většími obtížemi, dráhu překonali. Nakonec na startovním místě zbylo už pouze šest osob - dva bratři Liimatainenovi, Larry, Christus, Nakki a Jay. Momentálně se pět z oněch šesti lidí hádalo, kdo poběží jako první.

"No tak, klucí," přerušil je asi po minutě Ville. "Jestli chcete, tak já poběžím."

"Vážně?" zarazil se Jay uprostřed svého pokusu vrazit Nakkimu facku.

"Jasně!" zazubil se Ville a připravil se na startovní pozici. Při prvních krocích svého běhu se vítězně usmíval. "Vidíte, kluci? Nic to není!" zakřičel ještě a právě v tu chvíli se otočil, aby rychlostí plného půl kilometru za hodinu narazil do zdi. "Můj ubohý nosánek…" okomentoval to duchaplně.

"Tohle mohlo bolet," poznamenal Jonne, když Ville poté, co lehce zmatený obešel zeď, jistými partiemi vrazil přímo do kladiny. Tu ovšem nakonec zdolal podstatně rychleji než metrovou zídku, přes kterou se škrábal dobrou minutu. Pouze mírně potrhán podlezl ostnatý drát, vyšplhal půl metru po laně, než mu selhaly ruce a on se zřítil dolů. Poctivě přeručkoval a mírným obloukem dorazil ke generálovi.

"Dobře," kývl velitel. "Další!"

"Jayi, padej!" strčil Jonne do nic nechápajícího bubeníka a tím ho vyslal na cestu. Ubohý blonďák vyběhl, nějakým zázrakem se vyškrábal na stěnu, odkud obratem zase spadl - naštěstí však na straně, na kterou se měl dostat. Mírně se oklepal, vyskočil na kladinu, s několika mírnými pády ji překonal, vrazil do další překážky, přepadl přes ni, kupodivu podlezl ostnatý drát (A nechal pod ním jen několik uvolněných vlasů), vyšplhal až skoro na konec lana, sjel zase dolů a po konstrukci přeručkoval stylem 'tuhle příčku vynechám, tuhle ne, tuhle jo, tuhle ne…'. Nakonec co nejrychleji vyrazil do cíle, který elegantním letem nakonec zdolal, neboť zhruba metr před cílovou 'páskou' - rozuměj, na zemi položeným klackem - zakopl.

Jako další vyrážel Nakki. Přesněji řečeno byl vystrčen. Po pár minutách vzdal pokusy vyškrábat se na zeď, nasadil nevinný obličej, ruce strčil do kapes, začal si pískat a nenápadně ji oběhl. Vyskočil na kladinu, kde mu podjely nohy, tudíž se zřítil zase dolů. Rychle vstal, nenápadně se vyhnul zídce, proskákal většími dírami v síti z ostnatého drátu, pro efekt se aspoň dotkl lana, kupodivu přeručkoval až do poloviny konstrukce a se zářivým úsměvem na tváři proběhl cílem.

"No, dejme tomu," vzdal generál veškeré své úsilí donutit členy Negative normálně projít celou dráhu. "Už zbývají jenom tři, je to tak? DALŠÍ!"

"Klid, klid, jdu sám!" zvedl Larry ruce, když spatřil zlomyslné tváře Jonneho a Christuse. "A vy se tady třeba servěte, protože někdo musí jít další," prohodil ještě a volným krokem vyrazil.

"Ty půjdeš!" ukázal Christus okamžitě na Jonneho.

"Ne, ty!" bránil se Jonne. "Starší má přednost!"

"Kdepak, přednost má vždycky dáma!" ječel Christus.

A tato hádka stále pokračovala. Zatím Larry dorazil k obrovské zdi a se slovy: "Určitě stačí, když se přes tu zeď dostane jen část mýho těla," přehodil cigaretu přes zeď, vyrazil na druhou stranu, kde svou lásku ještě před dopadem na zem obratně zachytil, váhavě vystoupil na kladinu, krůček po krůčku ji přešel (krok - nadechnout kouře, krok - nadechnout kouře, atd.), za ní nakoukl přes zídku, kterou vzápětí prostě obešel. "A kurva," zamumlal, když dorazil k ostnatému drátu . pak něžně sevřel mezi zuby svou cigaretku, vrhl se na zem a tempem jeden centimetr za sekundu se vydal na konec sítě (a přitom si o drát poprvé v životě pořádně učesal vlasy). Po zdolání této překážky došel k lanu a díky poradě se svou Vicky - dnes osmdesátou první - se rozhodl o šplh ani nepokoušet. Následně došel do cíle, stále ještě pokojně doutnající. "Páni, to bylo namáhavý," vydechl a posadil se vedle Anttiho.

"Další!" zařval opět generál. "Mikkonen, POHYB!" vyřešil po chvíli Jonneho a Chrisovu sáhodlouhou debatu na téma 'Kdo má na sobě víc růžový, může jít až poslední'.

"Fajn, vyhrál jsi," zavrčel Christus a pustil se na cestu. Doběhl ke zdi, zády se k ní přitiskl, rádoby maskován se proplížil na druhou stranu, přeběhl kladinu a přímo z ní se vrhl přes zídku, aby se následně zastavil těsně před ostnatým drátem. "Panebože, pod to nevlezu!" zaječel. Nakonec ale přece jen statečně zkusil strčit pod síť nohu, posléze ruku, pak hlavu a poté padl k zemi a velikou oklikou ( neustále dva metry od okraje sítě) se vydal k další překážce, což bylo už známé zavěšené lano. Na to k údivu všech - především pak sebe samého - bez problémů vyšplhal. Nahoře se ovšem dostavilo tzv. 'kočičí dilema'. Jak dolů?

"M-m-m-maminkó!" vyjekl zoufale Chris. "Pomoc! JÁ SE BOJÍM!"

"Panebože, tohle není pravda," zavřel Antti zoufale oči. Pak je zase otevřel, zvedl se a došel pod lano. "Chrisi!" zavolal směrem nahoru. "Sjeď pomalu dolů, já ti tady budu dělat záchranu!"

"Vážně?" kníkl Christus. Dole ho skoro nebylo slyšet.

"Jen pojeď," usmál se Antti a rozpřáhl ruce. Vzápětí mu do náruče sletěl Chris a srazil ho tak k zemi.

"Ahoj, Anttíku," zazubil se nevinně kytarista.

"Všechno v pohodě?" zeptal se Antti starostlivě.

"Jo. Teda, doufám, že jsem celej," zvedal se Chris.

"Jo, já taky," konstatoval Antti. "Tak pojď…" chytil ho kolem ramen a odvedl do cíle.

"Skvěle. Skvěle, skvěle, skvěle," rezignoval generál. "Tak Liimatainene! Pohyb!"

A Jonne vyrazil. Co nejrychleji oběhl zeď, ze strany naskočil na kladinu, elegantně ji přeletěl, vyškrábal se zase nahoru, s několika málo dalšími pády kladinu přeběhl, seskočil, skoro překonal zídku, ale zachytil se za ni nohama a spadnul na ústa. Na zemi už radši zůstal a proplížil se pod ostnatým drátem. Při tomto úkonu málem padl za oběť jeho překrásný pásek. Po překonání této překážky Jonne vstal a tryskem vyrazil k lanu, na které se pokusil ještě z běhu skočit. Dle předpokladu mu po něm sjely ruce a Jonne skončil na zádech, z čehož si ale nic nedělal, vstal a vyběhl směrem ke kovové konstrukci. Tam zopakoval svou chybu, nedoskočil k první příčce a tentokrát pro změno skončil nosem v trávě. To už ale své snažení úplně vzdal, ani nevstával a do cíle se prostě dokutálel…