"Vojáci!" zařval
opět generál, ale už to znělo o poznání méně důrazně, než tomu bylo
ráno. "Vaše výkony byly v drtivé většině případů tragické! Kvůli tomu
ani není možné stanovit, kdo by měl vlastně běžet dvakrát! A tak jsem
se, díky několika jedincům, kteří se za vás přimluvili, rozhodl udělit
vám až do konce dne osobní volno! Večeře je v sedm hodin, večerka v
devět, budíček v šest! Rozchod!"
"Jupí!" zavýskl Jonne a rozběhl se k chatě, kterou spolu s Anttim a Chrisem obýval. Jeho spolubydlící ho následovali.
"Dědečku,
je ti dobře?" zeptala se opatrně Erika, když během několika vteřin po
vyhlášení volna zůstala na louce sama s generálem.
"Ovšem," zvedl velitel hrdě hlavu. "Nemůžu je ale přece zničit hned v úvodu! To si nechám až na druhý týden výcviku!"
"Dobře, jak myslíš," pokrčila Erika rameny. "Tak já půjdu na chvíli k sobě do chatky."
"Eriko!" zařval generál. "Přesuneš se do dvacet čtyřky. Aby ty dvě holky nepřijímaly nějaký tajný noční návštěvy!"
"C-cože?!" zakoktala se dívka. "A kdo bude ve dvacet pětce?"
"Nikdo. Bude prázdná," prohlásil generál. "Musíme ale za každou cenu zabránit tomu, aby se to tu zvrhlo v orgie!"
"Dobře," špitla Erika. "Jak si přeješ. Přestěhuju se."
"Tak do toho! POHYB!" zavelel generál. Nato se Erika pomalu, se sklopenou hlavou, vydala vyklidit chatku číslo dvacet pět.
Zatím v chatce číslo 2
"Já jsem naprosto zničenej!" ohlásil Jonne a vrhl se na svou postel.
"Ale no tak, hoši," lehl si Antti stylem 'hlava na polštář, nohy na pelest'. "Vždyť to zas tak hrozný nebylo."
"Odmítám se škrábat až tam nahoru," mrkl Chris na palandu a bez zeptání se položil vedle Anttiho.
"Hele, zval tě někdo?" ohradil se přepadený.
"Jo. Ty," položil si Chris hlavu na jeho rameno, protože polštář se mu zdál zbytečně měkký.
"Hele, co vy dva tam tak vrkáte?" zvedl Jonne zvědavě hlavu.
"Já nevrkám!" odstrčil Antti rázně Christusovu hlavu, vyskočil a vylezl si na kytaristovu palandu.
"Já snad jo?" otočil se Christus čelem ke zdi.
"Ehm… no… tak co tady budem do večeře dělat?" pokusil se Jonne změnit téma.
"Myslíš ty tři hodiny?" upřesnil Antti. "Tak v tom případě nemám ani sebemenší ponětí. Asi se budem nudit, ne?"
"Zahrajeme si karty!" navrhl Christus.
"A ty tady nějaký máš?" podivil se Jonne.
"Pexeso se slaďoučkejma koťátkama, karty na prší, pornožolíky…" vypočítával Chris.
"Pornožolíky?!" vyjekl Antti. "Tak to si zahraju!"
"Já taky!" přidal se Jonne.
"Fajn. Aspoň je vidět, že jste je chlapi!" pronesl Christus uraženě.
"Ale to ty taky," konstatoval Jonne.
"Kristianku, copak se děje?" pohladil Antti Christuse po zádech.
"Když já bych radši hrál to p-pexeso," fňukl Chris.
"Ne, budou žolíky!" protestoval Jonne.
"Chrisi,
nefňukej," těšil Antti kytaristu, který se při Jonneho poznámce ještě
víc rozplakal. "Já si s tebou po večeři zahraju, jo?"
"S-slibuješ?" zadíval se na něj důvěřivě Chris.
"Přísahám," pošeptal mu Antti.
"Tak můžeme konečně začít hrát ty žolíky?" ozval se Jonne, který už netrpělivě nadskakoval na posteli.
"Jasně," vytáhl Chris - teď už zase šťastný - z jedné své tašky balíček karet, na jehož obalu byla jakási zcela nahá blondýnka.
"Boží…" vydechl Jonne. "Honem, honem, rozdávej!"
"Počkej,
nejdřív zamíchat!" popadl Antti karty. Po několika vteřinách míchání je
vrátil zpátky na zem, na níž byli všichni tři hráči pohodlně usazeni.
O pět minut později
"Mě už to nebaví!" vykřikl Christus a hodil karty na zem. "Pořád prohrávám!"
"Chrisi, ještě jsme nedohráli ani jednu hru," upozornil ho Jonne.
"To je jedno, stejně prohrávám!" vzlykl Chris.
"Takže ty už nechceš hrát?" ujistil se Antti, že informaci správně porozuměl.
"Ne," zavrtěl Chris odmítavě hlavou.
"Kristiane, no tak!" napomenul ho Jonne. "Aspoň pár her. Prosím! Nechám tě vyhrát a Antti taky!"
"Kristianku, tak nebuď hajzlík," vzal Antti kytaristu kolem pasu. "Zahraj si s náma."
"Ne," trval Christus na svém.
"Co chceš za to, že s náma budeš hrát?" zeptal se na rovinu Antti.
'Abys mě políbil…' pomyslel se Chris. Vzápětí si v duchu nafackoval. "Abys mě nechal na pokoji, Antti!" řekl nahlas.
"Copak ti něco dělám?" bránil se Antti. "Hrát chce přece především Jonne!"
"A co chce Jonne, to ty přirozeně musíš chtít taky, že jo?!" obořil se na něj Christus.
"Co to do tebe zas vjelo, perkele?!" vyskočil Antti na nohy. "Vypadá to, jako bys snad žárlil!"
"Já?! A na koho proboha?!" postavil se Chris proti Anttimu.
"Jak to mám asi vědět?!" začal Antti ječet. Tím Jonneho ale značně rušil při prohlížení obrázků na kartách.
"Tak proč mě obviňuješ z toho, že žárlim?" nechápal Christus.
"Protože-" začal Antti, když vtom se otevřely dveře.
"Kluci?" vpadl do chatky Jay. "Rychle! Larry…"
Žádné komentáře:
Okomentovat