Negative a Silvestr 1/5

...

 

 

Stalo se to jednoho chladného zimního večera. Bylo právě jednatřicátého prosince - konec roku. Náš příběh se odehrává v ulicích finského města Tampere...

Z music baru Amadeus se vypotácela jedna osamělá černá postava. Ušla pár metrů a tiše se zhroutila k zemi.

"Antti?" ozvalo se kousek za postavou. To se ve dveřích objevil další člověk, tentokráte oblečený v růžové.

"Jsem v pohodě," ozvalo se z nenápadného kopečku sněhu, do kterého černá postava spadla.

"Jseš si jistej?" zamumlala růžová postava, z kapsy vytáhla cigaretu a vložila si ji do úst. Pak se nervózně zarazila. "Hele, Antti... neměl bys náhodou voheň?"

"V zadní kapse kalhot, Kristianku," odvětil kopeček. "Jako obvykle..."

"Díky, broučku," usmál se Christus a začal šacovat basákovy džíny. Pak znovu znejistěl. "Hele... nechtěl bys třeba pomoct vstát?"

"To by od tebe bylo milý," uznal kopeček. "Protože mně nohy tak trošku vypovídaj službu."

"Tak pojď nahoru," pobídl ho Christus a pokoušel se - pomocí nejrůznějších složitých manévrů - dostat svého milence na nohy.

"Kristianku, já tě tak miluju," pošeptal Antti a obtočil ruce kolem Christusova krku. "Dej mi pusinku..."

"Hrozně z tebe táhne," odtrhl se Christus. Pak si všiml, že jeho cigareta do sebe pomalu vpíjí vodu z tajícího sněhu. "A podívej se, co jsi udělal!"

"Já... Kristianku, já nechtěl..." omlouval se Antti.

"No jistě! Ty NIKDY nic nechceš, viď?" zavrčel Christus. Bylo by se už schylovalo k hádce, kdyby se dveře baru neotevřely potřetí.

"Kluci!" zajásala tajemná postava, jejíž obrysy bylo možno jen matně tušit za závojem cigaretového dýmu.

"Vy už se zas hádáte?" zahihňal se kdosi, kdo silně připomínal velmi půvabnou dívku.

"To se ti zdá..." mávl Antti rukou. "Já a Kristi... Christus jsme nejlepší kamarádi!"

"Pch," oznámil Christus a otočil se k nim zády. Snad poprvé zažíval Silvestr, který nestál naprosto za nic. Ubohý kytarista skupiny Negative se totiž bál pít. Protože pak by mohl začít ztrácet zábrany. A dlouho utajovaný vztah mezi jím a Anttim by byl vynesen na denní (ovšem v této chvíli spíš noční) světlo...

"Mladej pán se nám nějak zamyslel!" zasmál se Nakki , vzal Christuse kolem ramen a odváděl ho pryč. "Koukej toho pěkně nechat! Musíš si přece užívat!"

"Jo, protože my jedeme dál!" pozvedl Jonne (ona dívka) lahev s vodkou. Následně si z ní notně přihnul a byl by spadl, kdyby k němu včas nepřiskočil Jay.

"Nemám moc chuť jít se bavit," omluvil se Christus. "Celej večer vám budu jen kazit. Radši bych měl jít domů..."

"NIKAM!" zaječel Jonne. Mocně se rozmáchl lahví, aby svým slovům dodal na váze. "Tady se slaví Novej rok! Slavit se bude! S tebou!"

"A... ale..." protestoval chabě Christus.

Tu se k němu přitočil Antti a zašeptal jediné slovo. "Prosím."

"No tak dobře," kývl Christus. Pak se otočil k Anttimu a dal mu velmi stručnou odpověď. "Ale jen kvůli tobě."

"Tak šup! Do dalšího baru!" zavelel oblak dýmu, obecně známý pod jménem Larry Love.

"Jedem!" vykvikl Jonne.

"Čim jako?" pozvedl Nakki jedno obočí. Tedy, možná pozvedl obě, ale přes druhé měl momentálně naraženu čepici, takže o přesném počtu pozvednutých obočí můžeme pouze spekulovat.

"Na koni!" oznámil Antti a vyskočil Chrisovi na záda. "Jeď, můj růžový oři!"

"Chtěl jsi tím koněm něco naznačit?" uchechtl se Christus.

"Vůbec nic..." zamumlal Antti a přitiskl se blíže k Christusovým zádům.

"A co mě v tom případě tlačí do zad?" ohradil se Christus.

"Flaška s pitím! Antti má v kabátu flašku s nějakym chlastem!" odhalil Jonne tajemství a začal se po nebohém basákovi sápat.

"Ne! Tohle flaška není, tu poznám!" bránil sebe i Anttiho Christus. "Tohle je asi spíš spona od pásku..."

"Jo! Přesně ta to je!" kýval horlivě Antti.

"Kecaj!" zavrčel Jay. "Chtěj tu flašku jenom pro sebe! NA NĚ!"

"Drž se, Antti!" vyjekl Christus. Vzápětí se rozběhl pryč od baru

"Chrisí!" vypískl Antti po chvilce natřásání. "Zastav! Nebo slítnu! Už to vzdali, slyšíš?!"

"Dobře, ale pro jistotu se schováme!" ohlásil Christus těsně předtím, než vběhl do jednoho otevřeného domovního vchodu.

"A co chceš dělat, když jsme schovaný?" zamrkal Antti nevinně.

"Já nevím..." usmál se Christus. "Možná by to chtělo nějak zařídit, aby u tebe kluci nenašli nic, co jsme si mohli splést s lahví vodky..." dodal svůdně.

"A co bys s tím chtěl dělat?" zajímal se Antti.

"Já ti nevím..." zašklebil se ďábelsky Chris a začal rozepínat zip Anttiho kalhot.

"Kristianku, neblázni..." vzdychl Antti. "No dobře, dobře. Blázni..."