Tak jo, tentokrát je ta kapitola veskrze nudná, ale vy to
přežijete, ne? Jasně, že jo. A příště to třeba bude zase zajímavější...
Když nemůžete usnout, je to vždycky na nic. I když víte, že ráno můžete spát jak dlouho chcete, ležet hodiny v posteli a nemoct zabrat není nikdy příjemné.
Když víte, že v pět vstáváte a jdete do práce, máte už po hodině, kdy spánek nepřichází, chuť zabořit obličej do polštáře a místo spánku upadnout aspoň do bezvědomí. Nebo se rovnou udusit, když na to přijde.
-Používáš ty vůbec někdy mozek?-
Já tak strašně nesnáším, když ke mně promlouvá moje podvědomí.
-Používáš, nebo jsi ho naprosto vypnul v okamžiku, kdy řekl, ať mu to uděláš?-
Vypnul. Samozřejmě, že vypnul. Jen jsem se podíval do těch jeho modrejch očí...
-A byl jsi ztracenej.-
Naprosto.
-Neměl by sis vyčítat, že se ti to líbilo. Nic špatnýho na tom není.-
Líbilo? Ani nepamatuju, kdy mě tak vzrušilo jen to, že jsem někoho kouřil.
-A navíc bez vyhlídky na to, že ti to oplatí.-
Jo. S tím, že si to zase budu muset udělat sám, v koupelně, nad představou jeho obličeje ve chvíli, kdy už skoro je...
-Vážně by sis neměl vyčítat, že se ti to líbí.-
Ach, sakra, je to kamarád. Nejlepší kamarád. Jsme jen PŘÁTELÉ. Tohle by se nemělo ani dít, natožpak aby to se mnou dělalo to, co to se mnou dělá...
-A rozhodně bys neměl mít radost z toho, že připustil, že to možná bude chtít častějc, co?-
Nemám z toho radost.
-Samozřejmě, že máš.-
Ne. Přeju si, aby se to nedělo. Akorát z toho potom mám bordel v hlavě. Bordel a výčitky.
-Ale na druhou stranu se těšíš na chvíli, kdy zase přijde a řekne, že to chce.-
Ne. Ne, ne, NE.
-To, že se ti to líbí, váš vztah neovlivní. Jemu se to líbí taky.-
Líbí, to vím. A bere to. A dneska ani pak nebyl divnej...
-Protože jsi mu řekl, že ti to nevadí. Proč jsi mu to vlastně říkal, když ti to VADÍ?-
Protože mi to všechno, jen ne vadí, zatraceně. Protože miluju, když ho můžu kouřit. Protože bych to mohl dělat každej den až do konce života a nezprotivilo by se mi to.
-Bojíš se, že se vám to vymkne.-
Jo. Jo, bojím. Vymkne se to a půjde to všechno do háje, celý naše přátelství bude pryč jen kvůli tomu, že...
-Neděláš nic špatnýho. Pomáháš mu. Nechce ženskou, sám ti to dneska zopakoval, ale když nemá sexuální uspokojení, šílí. Jen pomáháš kamarádovi.-
Tohle je tak strašně zvrácený.
-Protože se ti to líbí.-
Ano.
-Protože napůl i chceš, aby se to vymklo.-
Aspoň trochu.
-Přeješ si, aby přišel a řekl, že mu kouření už nestačí, že tě chce ošukat.-
Jo, protože už od doby, co jsem ho poznal, přemejšlím o tom, jaký by to s ním bylo. Chtěl bych to zkusit, aspoň jednou, ale co mám dělat, když byl doteď tak zoufale heterosexuální?
-Doteď. Ale podle všeho už není.-
Je. Neuvědomuje si, že má něco s chlapem, nevnímá to tak.
-Uvědomuje si to víc než dobře, a ty to moc dobře víš.-
Otevřel jsem oči, které jsem se už nějakou chvíli snažil udržet pevně zavřené.
Hodiny na budíku ukazovaly půl třetí. Mělo vůbec ještě cenu snažit se usnout? Možná bych měl prostě vstát, dát si pár hrnků pořádné kávy a počkat do doby, kdy půjdu do práce.
Jo, měl bych se zvednout. Udělám to. Hned teď.
Jenže moje ruce i nohy byly neskutečně těžké. Vstát nešlo.
Nevím, jak dlouho ještě mi trvalo usnout. Ale asi poslední věc, co jsem vnímal, byla vzpomínka na to, jak mě Japa dneska něžně pohladil po tváři...
Žádné komentáře:
Okomentovat