Autor: Lehce deprimovaná Arvari
Žánr: Poněkud depresivní slashárna
Přístupnost: Stejně to budete číst, tak co...
Postavy: Mě to nebaví vykecávat...
Shrnutí: Přečtěte si
Počet slov: 949
Líně se protáhl. Přiložil ke rtům cigaretu a vytáhl zapalovač.
"Kruci, Christusi!"
"No co?" vyfoukl namodralý dým. "Čekáš ode mě, že vydržím bez hnutí a bez cigarety... Jak že dlouho?"
"Slíbil jsi mi dvacet minut!"
"To už určitě uběhlo."
"Ne, pořád mi pět minut zbývá."
"Tak mi dej pauzu na cigárko..."
"Christusi!"
"No dobře. Bože, ale jsi vrchol otravnosti, víš to?"
"Naprosto přesně. Zaujal bys, prosím, svou původní pozici? A típni to cígo. Začínám na něj mít chuť."
"Tak si dej. Hele, podělím se!"
"Ne. Já nekouřím. Přestal jsem. Od tý doby je všechno mnohem jednodušší."
"No jo, jasně..."
"Christusi, típni to cígo a koukej si zase lehnout tak, jak jsi ležel!"
"Ale no tak, Jannie. Kdy si konečně přiznáš, že malovat neumíš? Pokaždý ti z toho vyleze jen karikatura!"
"To bude tím, že jsi mě zatím viděl malovat JEN karikatury!"
"Pch," mávl Christus lhostejně rukou. "Ty detailisto..."
"Proč jsi tak arogantní, sakra?!" zaklel Jann. "Víš, jak je s tebou pak těžký vyjít?!"
"Tou druhou otázkou sis odpověděl na tu první."
"Ach tak. No jistě," ušklíbl se Jann. "Jsi magor."
"Ne. Jen si nerad pouštím lidi k tělu. A nejjednodušší způsob, jak je udržet daleko..."
"Jsi vůl," vzdychl Jann.
"Vidíš, jak se lepším," zašklebil se Christus.
"A dost. Už mě nebavíš!"
"To jsi jen jeden z mnoha!" chechtal se Christus, zatímco Jann trhal nedokončenou kresbu.
Zpěvák se zarazil.
"Christusi, ty ses zase sjel."
"Co čekáš?" frkl Christus. "Já jsem sjetej furt!"
"Už pár dní jsi byl čistej!"
"Zdání klame, Jannie."
Zpěvák vstal.
"A dost. Skončil jsem. Típni to cígo."
Christus mlčky odhadl svou vzdálenost od popelníku.
"To má hovno smysl," zhodnotil nakonec. "To dřív dokouřím, než se tam dostanu."
Jann zvedl popelník a přistrčil ho kytaristovi přímo pod nos.
"Típni to hned!"
"Ty se navotravuješ... Víš, co mě jen překvapuje, Jannie? Že nekuřák má doma popelník."
"To jen kvůli tobě," ušklíbl se Jann.
"A proč je ta věc růžová?"
"Abys ji vždycky spolehlivě našel."
"Vtipálku."
Christus típl cigaretu a zakašlal.
"Tohle máš taky z toho kouření."
"Ne, to mám z toho, že venku je pojebanejch mínus patnáct!"
"To je věc názoru."
"Víš co? Nepoučuj. Radši půjdu o dům dál."
"SEDNI, ty parchante!" zařval Jann. "Nikam nejdeš!"
"Proč ne?" zamrkal zmateně Christus. "Řekl jsi-"
"Že jsem s tebou skončil a že to máš típnout. Ale TEĎ ještě nikam nejdeš."
"Proč ne?!"
"Chci ti něco ukázat."
"Cože?!"
"Chci, aby sis lehnul, zavřel oči a přemýšlel. Zapomeň na to, že tu jsem."
"Proč bych-"
"UDĚLEJ TO!"
"A o čem mám-"
"O tom, co ti přijde na mysl."
"A jak dlouho?"
"Dokud neřeknu dost."
"Fajn. Jak si přeješ. Magore..."
Jann se zadíval na svůj výtvor. Usmál se.
"Christusi," řekl tiše.
"Drž hubu," zabručel kytarista.
"Christusi, skončil jsem."
Na kytaristově čele se objevila hluboká vráska.
"Skončil? S čím?"
"Otevři oči a podívej se sám."
Christus poslechl. Před obličejem měl papír. Papír se...
"Ty jsi mě maloval?"
"Ještě ti to úplně nevygumovalo mozek."
"Proč jsi mě-"
"Řekl jsem, že ti chci něco ukázat."
"Aha, no, jasně. Umíš malovat."
"Podívej se pořádně."
Christus naklonil hlavu. Mračil se.
"Takhle jsem se určitě neusmíval."
"Ale ano."
"Blbost!"
"Na co jsi myslel, Christusi?"
"Na to, co mě napadlo."
"Takže?"
"Na Camillu," přiznal Christus.
"Ano. Když myslíš na Camillu, takhle se usmíváš. A víš, kdy ještě? Když spíš. Když spíš, vypadáš jako anděl, stejně jako na tomhle obrázku. Takovej jsi, Christusi, jsi táta svý dcery a fajn kluk, ne arogantní a zfetovaný hovado. Mysli na svoji dceru, Christusi. Když jsem tě poznal, ještě jsi to dokázal. Mrtvej táta jí bude k ničemu!"
"Ale já..."
"A teď, Christusi, VYPADNI! Už sem nelez, až budeš mít absťák. Nečekej, že ti budu léčit tvý kocoviny. Nečekej, že s tebou budu chrápat. Jdi do prdele a se svým životem si dělej to, co sám uznáš za vhodný. Já ti řekl svůj názor. Nevnucuju ti ho, neboj!"
"Janne-"
"TÁHNI!"
Vzbudil ho tvrdý polibek a známá pachuť cigaret. Po těle mu rejdili ruce s hrubými prsty.
Vytřeštil oči a pokusil se bránit. Jenže věděl, že ještě nikdy se neubránil.
"Christusi," zakňučel, když mu bylo dopřáno krátké nadechnutí.
Žádná odpověď. Jen švy jeho trenýrek děsivě zapraskaly, když byly nemilosrdně strženy z jeho boků. Silná ruka pevně stiskla Jannův pas. Jann zalapal po dechu.
Christus se na okamžik napřímil. Sundal si tričko, rozepnul kalhoty. Klekl si a stáhl je ke kolenům.
Jann sáhl pod polštář. Christus byl rychlejší.
"Christusi!" zakňučel Jann, když v sobě ucítil hned dva prsty najednou. Nebolelo to, už ne. Už si zvykl.
Odpovědi se zase nedočkal. Jen dalších hrubých polibků.
"Nezdržuj..."
Konečně ho zase cítil uvnitř. Zavzdychal.
Christus se nad ním skláněl. Ve světle, které do pokoje pronikalo z ulice, se mu díval přímo do očí. Po tvářích mu stékaly dva lesklé pramínky.
"Christusi..." zašeptal Jann. "Jak ses sem..."
"Tvý klíče. Na stole. Vzal jsem je," zamumlal Christus. "Jannie..."
"Co?"
"Jannie, neodháněj mě. Prosím. Jsi jedinej, kdo mě má ještě rád. Ten obrázek to dokazuje! Ty mě sleduješ, když spím, víš, jak se usmívám. Jsi jedinej, kdo mi ještě věří, komu na mně záleží! Prosím, neodháněj mě. Dej mi sílu. Prosím, dej mi sílu... a já přestanu. Já se těch drog zbavím, slyšíš?! Udělám to pro tebe a pro Camillu. Jen mi věř a dávej mi sílu, jen řekni, že mi věříš!"
"Věřím ti. Věřím, Chrisi. Tak už mě netrap..."
Příraz.
Jann zaryl nehty do Christusových zad.
Příraz.
Jann zvrátil hlavu a tiše zasténal.
Příraz.
Bože, on se nezmění. Nikdy se nezmění. Nikdy těch drog nenechá.
Příraz.
Ne, ještě jednu noc. Ještě jednu nádhernou noc se Jann nechá klamat. Nechá si říkat hloupé lži, nechá si slibovat nemožné.
Příraz.
On tenhle divný vztah potřebuje. Zoufale ho potřebuje. Tolik Christuse miluje.
Příraz.
A třeba přece...
"Kruci, Christusi!"
"No co?" vyfoukl namodralý dým. "Čekáš ode mě, že vydržím bez hnutí a bez cigarety... Jak že dlouho?"
"Slíbil jsi mi dvacet minut!"
"To už určitě uběhlo."
"Ne, pořád mi pět minut zbývá."
"Tak mi dej pauzu na cigárko..."
"Christusi!"
"No dobře. Bože, ale jsi vrchol otravnosti, víš to?"
"Naprosto přesně. Zaujal bys, prosím, svou původní pozici? A típni to cígo. Začínám na něj mít chuť."
"Tak si dej. Hele, podělím se!"
"Ne. Já nekouřím. Přestal jsem. Od tý doby je všechno mnohem jednodušší."
"No jo, jasně..."
"Christusi, típni to cígo a koukej si zase lehnout tak, jak jsi ležel!"
"Ale no tak, Jannie. Kdy si konečně přiznáš, že malovat neumíš? Pokaždý ti z toho vyleze jen karikatura!"
"To bude tím, že jsi mě zatím viděl malovat JEN karikatury!"
"Pch," mávl Christus lhostejně rukou. "Ty detailisto..."
"Proč jsi tak arogantní, sakra?!" zaklel Jann. "Víš, jak je s tebou pak těžký vyjít?!"
"Tou druhou otázkou sis odpověděl na tu první."
"Ach tak. No jistě," ušklíbl se Jann. "Jsi magor."
"Ne. Jen si nerad pouštím lidi k tělu. A nejjednodušší způsob, jak je udržet daleko..."
"Jsi vůl," vzdychl Jann.
"Vidíš, jak se lepším," zašklebil se Christus.
"A dost. Už mě nebavíš!"
"To jsi jen jeden z mnoha!" chechtal se Christus, zatímco Jann trhal nedokončenou kresbu.
Zpěvák se zarazil.
"Christusi, ty ses zase sjel."
"Co čekáš?" frkl Christus. "Já jsem sjetej furt!"
"Už pár dní jsi byl čistej!"
"Zdání klame, Jannie."
Zpěvák vstal.
"A dost. Skončil jsem. Típni to cígo."
Christus mlčky odhadl svou vzdálenost od popelníku.
"To má hovno smysl," zhodnotil nakonec. "To dřív dokouřím, než se tam dostanu."
Jann zvedl popelník a přistrčil ho kytaristovi přímo pod nos.
"Típni to hned!"
"Ty se navotravuješ... Víš, co mě jen překvapuje, Jannie? Že nekuřák má doma popelník."
"To jen kvůli tobě," ušklíbl se Jann.
"A proč je ta věc růžová?"
"Abys ji vždycky spolehlivě našel."
"Vtipálku."
Christus típl cigaretu a zakašlal.
"Tohle máš taky z toho kouření."
"Ne, to mám z toho, že venku je pojebanejch mínus patnáct!"
"To je věc názoru."
"Víš co? Nepoučuj. Radši půjdu o dům dál."
"SEDNI, ty parchante!" zařval Jann. "Nikam nejdeš!"
"Proč ne?" zamrkal zmateně Christus. "Řekl jsi-"
"Že jsem s tebou skončil a že to máš típnout. Ale TEĎ ještě nikam nejdeš."
"Proč ne?!"
"Chci ti něco ukázat."
"Cože?!"
"Chci, aby sis lehnul, zavřel oči a přemýšlel. Zapomeň na to, že tu jsem."
"Proč bych-"
"UDĚLEJ TO!"
"A o čem mám-"
"O tom, co ti přijde na mysl."
"A jak dlouho?"
"Dokud neřeknu dost."
"Fajn. Jak si přeješ. Magore..."
Jann se zadíval na svůj výtvor. Usmál se.
"Christusi," řekl tiše.
"Drž hubu," zabručel kytarista.
"Christusi, skončil jsem."
Na kytaristově čele se objevila hluboká vráska.
"Skončil? S čím?"
"Otevři oči a podívej se sám."
Christus poslechl. Před obličejem měl papír. Papír se...
"Ty jsi mě maloval?"
"Ještě ti to úplně nevygumovalo mozek."
"Proč jsi mě-"
"Řekl jsem, že ti chci něco ukázat."
"Aha, no, jasně. Umíš malovat."
"Podívej se pořádně."
Christus naklonil hlavu. Mračil se.
"Takhle jsem se určitě neusmíval."
"Ale ano."
"Blbost!"
"Na co jsi myslel, Christusi?"
"Na to, co mě napadlo."
"Takže?"
"Na Camillu," přiznal Christus.
"Ano. Když myslíš na Camillu, takhle se usmíváš. A víš, kdy ještě? Když spíš. Když spíš, vypadáš jako anděl, stejně jako na tomhle obrázku. Takovej jsi, Christusi, jsi táta svý dcery a fajn kluk, ne arogantní a zfetovaný hovado. Mysli na svoji dceru, Christusi. Když jsem tě poznal, ještě jsi to dokázal. Mrtvej táta jí bude k ničemu!"
"Ale já..."
"A teď, Christusi, VYPADNI! Už sem nelez, až budeš mít absťák. Nečekej, že ti budu léčit tvý kocoviny. Nečekej, že s tebou budu chrápat. Jdi do prdele a se svým životem si dělej to, co sám uznáš za vhodný. Já ti řekl svůj názor. Nevnucuju ti ho, neboj!"
"Janne-"
"TÁHNI!"
Vzbudil ho tvrdý polibek a známá pachuť cigaret. Po těle mu rejdili ruce s hrubými prsty.
Vytřeštil oči a pokusil se bránit. Jenže věděl, že ještě nikdy se neubránil.
"Christusi," zakňučel, když mu bylo dopřáno krátké nadechnutí.
Žádná odpověď. Jen švy jeho trenýrek děsivě zapraskaly, když byly nemilosrdně strženy z jeho boků. Silná ruka pevně stiskla Jannův pas. Jann zalapal po dechu.
Christus se na okamžik napřímil. Sundal si tričko, rozepnul kalhoty. Klekl si a stáhl je ke kolenům.
Jann sáhl pod polštář. Christus byl rychlejší.
"Christusi!" zakňučel Jann, když v sobě ucítil hned dva prsty najednou. Nebolelo to, už ne. Už si zvykl.
Odpovědi se zase nedočkal. Jen dalších hrubých polibků.
"Nezdržuj..."
Konečně ho zase cítil uvnitř. Zavzdychal.
Christus se nad ním skláněl. Ve světle, které do pokoje pronikalo z ulice, se mu díval přímo do očí. Po tvářích mu stékaly dva lesklé pramínky.
"Christusi..." zašeptal Jann. "Jak ses sem..."
"Tvý klíče. Na stole. Vzal jsem je," zamumlal Christus. "Jannie..."
"Co?"
"Jannie, neodháněj mě. Prosím. Jsi jedinej, kdo mě má ještě rád. Ten obrázek to dokazuje! Ty mě sleduješ, když spím, víš, jak se usmívám. Jsi jedinej, kdo mi ještě věří, komu na mně záleží! Prosím, neodháněj mě. Dej mi sílu. Prosím, dej mi sílu... a já přestanu. Já se těch drog zbavím, slyšíš?! Udělám to pro tebe a pro Camillu. Jen mi věř a dávej mi sílu, jen řekni, že mi věříš!"
"Věřím ti. Věřím, Chrisi. Tak už mě netrap..."
Příraz.
Jann zaryl nehty do Christusových zad.
Příraz.
Jann zvrátil hlavu a tiše zasténal.
Příraz.
Bože, on se nezmění. Nikdy se nezmění. Nikdy těch drog nenechá.
Příraz.
Ne, ještě jednu noc. Ještě jednu nádhernou noc se Jann nechá klamat. Nechá si říkat hloupé lži, nechá si slibovat nemožné.
Příraz.
On tenhle divný vztah potřebuje. Zoufale ho potřebuje. Tolik Christuse miluje.
Příraz.
A třeba přece...
Žádné komentáře:
Okomentovat