Den matek

Autor: Arvari
Žánr: To bude prostě komedie...
Přístupnost: Totálně bez omezení
Postavy: Jani Tuovinen, Johanna Tuovinen
Shrnutí: "Jsi hnusnej, brácho."
Počet slov: 517
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Cvaknutí klíče v zámku a otevření dveří.
Dva kroky, šramot nakopnuté boty, tichá nadávka.
"Jonno! Koukej se laskavě, kam šlapeš!" ozval se tlumený hlas. "Jestli se vzbudí, tak tě zabiju!"
"Vzbudí se spíš, když mi tady budeš nadávat, že se vzbudí," sykl ženský stín a nohou odklidil boty z cesty. "Jani, nemyslím si, že je to dobrej nápad."
"Proč ne? Je to SKVĚLEJ nápad."
"A co když tady někoho má, hm? Co když si na večer někoho přivedla?"
"Kdyby měla v plánu rande, nezve nás na víkend!"
"Tak třeba právě proto, že jsme odmítli, si sem někoho na noc mohla vzít!"
"No, tak nás maximálně ráno čeká menší trapas a seznámení s budoucím otčímem."
"Jsi hnusnej, brácho."
"Já vím, drahoušku."
"Bylo vážně nutný přijet sem ve dvě v noci?"
"Ano! V jedenáct by máma ještě nemusela spát!"
"No jo, no jo... Ale uvědom si laskavě, že budík máme zase na sedm. Jani, vůbec se nevyspím!"
"V pondělí nejdeš do práce. Pokud tě Henri nechá vyspat, nemáš problém."
"No jo, ale Henri je poslední dobou... Má takový období... No, prostě je furt nadrženej! Asi na něj jde jaro..."
"Díky, Johannko, ale detaily jsem NEPOTŘEBOVAL!"
"Pšt! Jdeme nahoru. Potichu. Dělej!"
"Míníme spát každej ve svým pokoji?"
"Ani náhodou. Stejně pro tebe budu muset ráno jít, protože nevstaneš!"
"Protože nejsem zvyklej vstávat!"
"No jasně, ty hvězdo..."
"Jsi hnusná, sestřičko."
Otevření dveří pokoje. Zavření dveří pokoje.

Do ložnice se tiše vkrádalo denní světlo, v podobě paprsku pronikajícího mezi nedokonale zataženými závěsy.
Vzápětí se do dveří vkradly i dvě hlavy s velmi podobnými vlasy a očima, přičemž oboje se lišilo víceméně pouze barvou.
"Žádnej otčím," poznamenal tichý, hluboký hlas.
"Výborně," konstatoval ženský. "To by byl trapas."
Ženské tělo na posteli se mírně pohnulo. Ozvalo se tiché zabručení.
"Tak co?" řekla mladá dívka. "Jdeme tam?"
"Jdeme!" rozhodl muž.
Oba napochodovali do pokoje, přičemž dívka nesla podnos se snídaní a ranní kávou, a zabouchli za sebou dveře.
Žena sebou trhla a prudce se otočila.
"Johanno! JANI!"
"Šťastnej den matek, maminečko!" zakřenila se dívka. "Podotýkám, že to byl jeho nápad!"
"Dohodli jsme se, že řekneme, že jsme to vymysleli společně!" ohradil se Jani.
"Mně nikdy nemůžeš věřit," frkla Johanna a otočila se zpátky na jejich matku. "Prostě... překvapení!"
"Dochází vám vůbec..." nadechla se zhluboka tmavovlasá žena. "Dochází vám, že jste mě málem ZABILI?!"
"Nepřeháněj, maminko," zasmál se Jann a posadil se na kraj postele. "A sedni si, Jonničku už od toho tácu určitě bolej tlapky."
"Snídaně?" zamrkala žena, jako by si až teď všimla podnosu. "A kuchyň nehoří?"
"Když jsme odcházeli, zdálo se, že ne," zaculila se Jonna a položila podnos na postel. "Tak dobrou chuť, maminko."
"Proto jste řekli, že ani jeden z vás nemůže přijet? Vy dva zatracený... Já vás přetrhnu!"
Jani zase vstal, sklonil se a vtiskl jí na tvář polibek.
"No jo. Však my tebe taky..."