Tak nějak automaticky jsem čekala, že začátky budou krušné. Nevím proč. Věděla jsem, že pracuju s chlapem, co má na svědomí tři alba, co zhruba ví, jak v muzice chodit, co si do Saturnettes vzal dva muzikanty, se kterými dávno pracoval a rozumí si s nimi.
Kaideho znal ještě v době, kdy jsme spolu byli, ale já s ním tehdy neměla tu čest. Takže náš basák věděl, že Jani se před pěti lety rozešel s holkou, ale neměl tušení, že jsem to byla já. Jen dobře pro nás.
Robina poznal v době, kdy začínal s Neon Comets, takže před třemi roky.
Byli perfektně fungující tým, což s Janim není vždycky tak jednoduché, jak jsem moc dobře věděla. Původně jsem měla obavy, že mezi ně nezapadnu, že pro ně vždycky budu jen 'ta ženská', ale spletla jsem se. Vzali mě mezi sebe víc než ochotně. Ti dva mě vítali s otevřenou náručí. V případě Kaideho doslova. V momentě, kdy mě uviděl, mě objal tak, jako snad nikdy nikdo.
Brali ohledy i na moje názory, když přišlo na úpravu songů. I když většinu práce se psaním odvedl Jani, samozřejmě, ten si do svého skládání kecat nedá.
Smáli jsme se spolu nad tím, proč si vlastně Jani sháněl ženský vokál, když má Kaideho.
Párkrát jsme spolu propili noc, a oni mě brali jako členku kapely, ne jako potenciální snadnou sexuální kořist. Zlata moje.
A s Janim nám to hodně pomohlo, víc, než bych kdy čekala. Možná jsme přesně tohle ty roky potřebovali. Být spolu často, být spolu i ve společnosti jiných lidí, normálně se bavit.
Nahrávání alba byla jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy zažila, i navzdory tomu, že za sebou Jani párkrát nakvašeně prásknul dveřmi, když něco nefungovalo přesně podle jeho představ.
A i když se pak vydání alba dvakrát posunulo, pokaždé kvůli problémům, které on nemohl ovlivnit, což je přesně to, co na světě nejvíc nenávidí. Takže jsme ho dvakrát našli sedět na gauči ve zkušebně a kousat si nehty.
Jedno kafe se spoustou cukru a panákem vodky, a byl v pohodě. Vím, jak na něj, ne?
Vážně nám to zpočátku jen prospělo. Protože...
"Prodáváme se, koťata!" vykřikl Jani, když jednou vtrhl na zkoušku, pozdě, ale hlavně, že vůbec. "My se normálně prodáváme! A co víc, máme kladný ohlasy!"
"Vždycky mě překvapuje to, jak se dokáže tvářit, že ho to překvapuje," poznamenal Kaide a potáhl si z cigarety. "On VÍ, že záporný ohlasy bude mít jen od debilů, co ho nechápou a považujou za magora, i když nejsou tak daleko od pravdy..."
"Nech toho, Kaide," zavrčel Jani. "Jsi nahraditelnej, uvědom si to!"
"Nejsem," usmál se sebevědomě Kaide. "Kdo ti bude dělat vokál?"
"No, třeba naše slečna zpěvačka!" zakřenil se Jani a objal mě. "Zlato, na tebe jsou ohlasy přímo nejlepší. Jsi dokonalá."
"Pch," frkl Kaide. "To se mi teda ani v nejmenším nezamlouvá. Já bejval slečna zpěvačka!"
"Tak o tom se radši nešiř," zasmál se Robin.
"Proč ne? Byl jsem na to hrdej! A pak si přijde nějaká... veverka zrzavá..." mrkl na mě Kaide.
"Zrzavá veverka se skvělým hlasem a postavou, o který si můžeš ty nechat jen zdát," pohodila jsem vlasy a svůdně na něj zamrkala.
"Přestaňte flirtovat!" ozval se Jani. "Žádný milostný vztahy ve skupině! To se nesmí, to se nedělá! Vede to akorát k problémům, rozpadům a... takovejm věcem!"
"Wildí, stejně se do roka rozpadneme," řekl Robin. "Žádná tvoje kapela nevydrží dýl jak dva roky, když pomineme Volter. A ty vydrželi jen proto, že je ani jeden z vás nebere vážně!"
"Tohle je od tebe hnusný," našpulil Jani rty. "Nech toho, víš, jak snadno si umím najít novýho kytaristu!"
"Mlčím, pane!" zasalutoval Robin.
"Hodnej. Tak... Půjdeme cvičit. Pozítří máme koncert, musíme MAKAT. Nedopustím žádný chyby..."
"Kromě těch vlastních," dokončila jsem.
Jani se na mě překvapeně otočil. Ale... co? Tohle byla před lety jeho typická věta. Překvapilo ho, že si ji pamatuju?
Usmála jsem se. On to opětoval.
Nebylo na tom nic divného.
Žádné komentáře:
Okomentovat