Christus měl tušit, že zmiňovat před Tommim jakékoliv svoje potíže je velká chyba.
Když se následujícího dne, v sobotu, odpoledne vrátil ze zkoušky svojí nové kapely, zjistil, že jeho lednice a skříňky jsou skoro doslova narvané jeho nejoblíbenějším jídlem a nealkoholickým pitím. Když to Christus uviděl, málem ho to porazilo.
A když Tommimu zavolal, manažer mu klidně oznámil, že si včera skočil nechat vyrobit náhradní klíč a dneska, když věděl, že kytarista bude pryč, k němu přišel a přinesl mu jídlo, když má ty finanční potíže, protože Tommi je na tom moc dobře, pokud jde o peníze.
Na chvíli Christus zcela vážně přemýšlel o tom, že nechá vyměnit zámek, ale nakonec se rozhodl za to peníze nevyhazovat. Tommiho Liimatainena stejně nemohl porazit. Při nejbližší příležitosti by měl DALŠÍ klíč. A další. A další.
Takže se Christus rozhodl nebojovat a smířit se s tím.
V pondělí našel kytici růží na kuchyňském stole.
V úterý to byla kytice růží a nezapálené čajové svíčky poskládané o tvaru srdce.
Ve středu tam ležela nová kytara.
Bylo to právě ve středu, kdy Christusovi došla trpělivost. V první chvíli chtěl zavolat zámečníka. Pak Tommiho. A nakonec skončil tím, že fňukal Japovi do telefonu tak dlouho, až se ten sebral a vyrazil k němu.
"Tak co chceš?" zavrčel kytarista, když Christus otevřel dveře. "Tohle mohl totiž bejt docela romantickej večer, víš? A já místo toho, abych si užíval se svojí ženou, jsem v devět večer u svýho kámoše. Úžasný, co?"
"Nemusel jsi," zamumlal Christus. "Klidně se seber a zas jeď za svojí ženuškou..."
"Nech toho, už jsem tady," vzdychl Japa. "Takže co jsi tu našel dneska?"
"Kytaru," olízl si Christus rty. "Elektrickou kytaru. KRÁSNOU elektrickou kytaru, přesně takovou bych si vybral i já!"
"Ale kurva," zamrkal Japa. "Přeskočilo mu?"
"Možná. Jestli chceš kafe, udělej si. Já do tý kuchyně už nejdu."
"Proč ne?"
"Protože tohle jsem po něm nechtěl," kousl se Christus do rtu a rychle kuchyní prošel do obýváku, ale na stůl se ani nepodíval.
"Nechtěl? Chtěl jsi přece, aby tě dostal zpátky, ne?" pozvedl Japa obočí.
"Ale ne takhle, proboha!" kousl se Christus do rtu. "V pátek to bylo tak v pohodě! Proč to ten cvok musel zkazit, když je navíc očividně v Helsinkách?! Jinak by se mi tady ty věci jen tak neobjevovaly, můj klíč by NIKOMU cizímu jen tak nedal."
"Asi nechápu, co ti vlastně vadí, zlato," zamračil se Japa.
"Nevidím ho," řekl Christus. "Je to prostě jen přízrak, co mi nosí dárky. Když jsem říkal, ať mě dostane zpátky, myslel jsem, že se občas zastaví s kytkou, on OSOBNĚ, že mě vezme na večeři, že si budeme prostě povídat! Že mě přesvědčí, že to s ním má cenu. Takhle... Zatraceně, v ten pátek jsem neměl daleko k tomu, abych ho pozval, ať je na noc tady, třeba jen v jedný posteli se mnou, nevadilo by mi to! Teď, teď ho skoro nesnáším. Nenapíše, nezavolá..."
"Ehm, promiň, že se ptám, ale nemůžeš mu zavolat ty?"
"ON mě má dostávat zpátky! On to tak chtěl, přistoupil na to! Kurva, jestli má pocit, že se takhle snaží, tak je zatraceně vedle!"
"A co mu zavolat a... ŘÍCT mu to?"
"Nechci mu napovídat. Nechci. Jestli neví, že nechci žádný velký gesta, že by mi stačilo jít na blbej koncert nebo klidně znova do kina a na večeři, jestli mu to NEDOJDE, tak nemám DŮVOD se k němu vracet!"
"Jsi cvok, Jukko," vzdychl Japa. "CHCEŠ ho zpátky."
"Možná," vzdychl Christus. "Už si tim nejsem ani moc jistej..."
Žádné komentáře:
Okomentovat