Když Christus vcházel do kuchyně, nečekal, že Tommi s vařením kávy třeba jenom začne. Ale když mu pohled padl na vrčící kávovar, musel Christus překvapeně zamrkat.
"Hele, já se snažím!" vyhrkl Tommi. "Ale tahle věc prostě rychlejc pracovat nebude!"
"Ts ts ts," zavrtěl Christus hlavou. "Ale fajn. Beru to jako polehčující okolnost. Hm, kdepak mám tu dobrou snídani?"
"Leží na stole," řekl Tommi, zatímco lil hotovou kávu do hrnků. "A tady máš už i to kafe, ha, vidíš, nemusíš mě zabíjet, ani nic podobnýho!"
"Děkuju ti, Tommi," usmál se Christus, už pohodlně usazený u stolu, když před něj Tommi položil hrnek kávy. "Ještě popelník kdybys mi podal."
"To nemyslíš vážně, že míníš kouřit vevnitř!"
"Čí je tohle byt, Tommínku?" pozvedl Christus obočí. "MŮJ, bingo. Popelník je na balkoně."
"Začínám mít pocit, že jsem docela slušně vydíranej," frkl Tommi, když se zvedal od stolu.
"Ty mě chceš zpátky, ne já tebe!" zavolal za ním Christus.
"Tak o co se tady vůbec snažím?" ušklíbl se Tommi.
Popelník přistál vedle Christusova hrnku.
"To mi řekni ty," pokrčil Christus rameny. "Ale je od tebe vážně moc hezký, že jsi mi přinesl snídani. Myslel jsi na to, že mně by se nikam nechtělo a umřel bych tady hlady... Myslíš to s tím dostáváním zpátky vážně, co?"
"To je snad jasný, ne?" kousl se Tommi do rtu.
Christus si ho prohlédl od hlavy až... no, někam k pase, protože zbytek Tommiho těla byl skrytý pod stolem. Vzdychl. Tommi se změnil, co se rozešli. Jako by o sebe začal tak nějak víc dbát. Christus by klidně řekl, že měl někoho, kdo mu pomáhal vybírat oblečení. I když, ona to dost dobře mohla být i Jonneho práce. Jonne mohl chtít reprezentativního manažera.
"Máš na krku to K," zamumlal Christus. "Nikdy jsi ho nenosil."
"Já vím. Řekl jsem si, že teď začnu," kousl se Tommi do rtu.
"Trochu předčasně," poznamenal Christus, zatímco si připaloval. "Co když ti řeknu, že T je v koši?"
"Tak ti řeknu, že ti koupím nový."
"Ach. Jasně," kývl Christus. Dým ohleduplně foukl směrem k oknu, ne tam, kde seděl Tommi. "Ale ne, není. Japa to nedovolil. Idiot zatracenej."
"Čekal bych, že Japa bude chtít hodit do koše mě," kousl se Tommi do rtu.
"To je taky možný. Ale to zjistíme. Dost dobře ho můžeš potkat, mají se zase stavit, pomoct mi s vybalováním... Nechce se mi do toho samotnýmu."
Tommi se rozhlédl kolem sebe, váhavě. Bylo vidět, jak mu pomalu přecvakávají kolečka v mozku.
"Mám ještě čas," řekl posléze. "Nechceš nějak pomoct?"
"Až dopijeme kafe."
Žádné komentáře:
Okomentovat