Když ho ráno vzbudil zvonek, první jeho myšlenka byla, jak to, kurva, že už jsou tady, když si šel lehnout těsně po jejich odchodu v půl jedenácté, a taky hned vzápětí usnul, kdežto oni museli ještě dojít domů a nejspíš si i zasouložit.
Pohled na mobil mu prozradil, že je teprve půl deváté ráno. Christusovi se nejdřív nechtělo věřit, že by Jack zvládl vstát tak brzo, ale při myšlence na Rakelinu zjevnou autoritu pochopil.
Vyhrabal se z postele, zatímco zvonek dál nedočkavě drnčel. Byl jen v trenýrkách a nehorázně rozcuchaný, ale nemínil se v tuhle nekřesťanskou hodinu upravovat. Rakelina feministická mysl možná utrpí značný šok, ale ona se oklepe.
Až ve chvíli, kdy takhle oblečený otevřel dveře, mu došlo, že Japovi a Rakel dal záložní klíče.
Za dveřmi bytu stál Tommi, upravený, dlouhé vlasy stažené do culíku, a zářivě se usmíval. Když Christuse uviděl, jeho úsměv se ještě zvětšil.
"Výborně. Až takový uvítání jsem nečekal!" zakřenil se.
Christus v duchu poděkoval jakémukoliv bohu, který to měl na starosti, za to, že zrovna dneska nemá ranní erekci. To už by se vážně mohl jít zastřelit.
"Kde jsi vzal moji adresu?" zamumlal Christus.
"Matti. Jsem jeho manažer," zaculil se samolibě Tommi. "Život je krásnej, když máš lidi čím vydírat!"
"Ach, bože," zatřásl Christus hlavou. "A dochází ti, že vydírání mýho bratra by pro tebe mohlo znamenat mínusový body?"
"Já náhodou vím, že proti vydírání vlastního bratra nic nemáš, jelikož to sám často praktikuješ," konstatoval Tommi.
"Fajn. Ale za tenhle budíček máš dole těch bodů stejně asi tak milion. Ještě jsem nebyl nakoupit, víš? Nemám tady ani zatracený kafe!"
"Znamená to, že mě zveš dál?" rozzářily se Tommimu oči.
"Ani OMYLEM!" frkl Christus.
Tommi zvedl ruku, ve které svíral igelitovou tašku.
"Pokud máš kávovar, já mám kafe. A sehnal jsem croissanty, a ještě pár sladkejch kravin, včetně něčeho se skořicí. A taky cigarety, kdybys neměl. Tak co? Pořád mě nezveš?"
"Co tu chceš, Tommi?" vzdychl Christus. "Vážně. Nezval jsem tě."
"Můj měsíc začíná, a já ho míním PLNĚ využít!"
"Copak NEPRACUJEŠ?"
"Ale jo. Od jedenácti mám schůzku v centru," zakřenil se Tommi. "Pracuju, jen líp PLÁNUJU!"
"Aha. Takže když tě ještě pár hodin budu držet přede dveřma, tak nakonec dovnitř ani nepůjdeš, je to tak?"
"Ne. Když mě budeš držet přede dveřma ještě minutu, tak jsem pryč já i tvoje snídaně."
Christusovi netrvalo dlouho domyslet si, že svým způsobem je lepší strávit snídani v Tommiho přítomnosti než být o hladu, případně muset na nákup sám, tím spíš když se tu ještě ani pořádně nevyzná.
"Tak fajn," řekl a ustoupil ode dveří. "Ale to probuzení ti jen tak neodpustím."
"Neodpouštěj," usmál se Tommi. "Myslím, že to přežiju. Probuzení jsi mi neodpouštěl už tolikrát, že jednou navíc se ztratí."
Christus zívl. Rozhodl se Tommiho poznámku ignorovat. Nijak mu to neulehčit.
"Kuchyň při troše snahy najdeš," zamumlal. "Ještě to tady není vůbec pořádně zařízený, tak... se neděs. Já musím na záchod."
"Myslel jsem, že jsi tam byl ještě cestou ke dveřím. Podle toho, jak ti to trvalo... I když, pravda. Když ses nevzbudil sám, vždycky ti trvalo dlouho vyštrachat se z postele. I kdyby ve tři v noci hořelo, ty se musíš nejdřív protáhnout a trochu probrat."
"Radši se snaž, aby bylo kafe hotový, až přijdu, jo?" ušklíbl se Christus. "Protože jinak ani nebudu potřebovat měsíc na to, abych věděl, že už tě v životě nechci vidět!"
"Počkej, mám, kolik, dvě minuty na to, abych našel tvoji kuchyň, naučil se s tvým kávovarem, našel hrnky a ještě udělal kafe?!"
"Snaž se, Tommi," usmál se Christus sladce. "Když to zvládneš, tvoje šance na opětovné získání mého srdce se značně zvýší..."
Žádné komentáře:
Okomentovat