neděle 7. dubna 2013

Negative na turné 34/40

18. únor 2006, Vídeň
"Už jsem se někdy zmínil, jak moc nesnáším noci v tourbuse?" ozvalo se - jako obvykle . Brzy ráno z Nakkiho kabinky.
"Asi vím proč, Nakkísku," zaznělo vzápětí z téhož místa.
"Především na sex je to hrozně nepohodlný," postěžovala si o okamžik později osoba z protilehlé kóje.
"Pravila osoba, co měla sex na stromě. S mladým Liimatainenem," zavrčel její spolunocležník.
"Jayi, přece bys nežárlil!"
"Žárlil!"
"Nakki na Natti taky nežárlí!"
"Ale žárlím!"
"Nakki! Ty mi to kazíš!"
"Pardon, Patti. Nežárlím."
"Takže kdyby se tu teď objevil Ville Liimatainen..."
"Tak mu rozbiju hubu!"
"Nakki!"
"Promiň, miláčku."
"Jayi, správná odpověď zní jak?"
"Natrhnu mu prdel, broučku."
"JANNE HEIMONENE!"
"Ano, zlato?"
"Nic. Radši nic neříkám."
"Správní odpověď zní- Půjdu, sednu si s ním, dáme si pivo..." vložila se do hovoru další přespávací buňka.
"Ty radši mlč, Larry! Ještě si dobře vzpomínám, jak jsi chtěl ze žárlivosti nechat Ahtiho pod závějí!"
"Ale Helinko, to přece-"
"Ticho!"
"Ano, lásko."
V tourbuse nastal okamžik ticha. Poté jako na povel vykoukly ze dvou proti sobě stojících kójí dvě hlavy.
"Já ti to vždycky říkal, Antti. Heterosexuálové to mají těžký."
"Taky je lituju," kývl Antti. "Mimochodem, dobrý ráno, medvídku. Jakpak ses vyhajinkal?"
"Krásně," zaculil se Christus. "Jen je mi zimička. Nechceš mi trošku vyhřát postýlku?"
"A kdy vyhřeje postýlku mně?" fňukl Jonne, když mu zvuk odsouvaného závěsu a pár rychlých kroků napověděl, že Antti Christusovo přání promptně plní.
"Moji holku nedostaneš!" informovali ho hned tři heterosexuálně orientovaní jedinci, kteří se ve spacích prostorech nacházeli.
"Kluci!" kníkl Jonne v naději, že se mu snad dostane pozvání ze strany medvídka s ďáblíkem.
"Jonne, tři se sem nevejdeme," vzdychl Christus.
"I když bych byl rád, kdyby to bylo naopak," zahihňal se Antti.
"Tommíku?" zavolal Jonne na svého bratra.
Ticho.
"Tommi!" zvýšil Jonne hlas. Možná je jeho bratr jen nedoslýchavý. Věk by na to měl.
Ale opět žádná odezva.
"Brácho!" zaječel Jonne.
"Já tě ignoruju, Jonne, pokud sis nevšiml!" odpověděl konečně Tommi.
"Aha," vypravil ze sebe Jonne. "Ne, to nevšimnul. Tommíku?"
"Ano?!" zabručel Tommi hlasem tak ledovým, že by odradil i toho nejdrzejšího člověka pod sluncem. Ne však Tommiho mladšího bratra.
"Nechtěl bys jít zahřát bráškovi postýlku?" nadhodil Jonne.
"NE!" zařval Tommi.
"T-tak nic, no..." zamumlal Jonne.
Opět nastalo ticho.
"Tommi?" pípl po chvíli Jonne.
"Co?!" zaburácel Tommi.
"Proč pořád jedeme?"
"Protože máme dorazit v osm ráno, čili za hodinu. To víš, Vídeň je daleko," odtušil chladně Tommi.
"Kristianku! Proboha, on omdlel!" zaječel Antti.
"Ani se mu nedivím," ozval se Nakki. "Bejt vzhůru v takovou nekřesťanskou hodinu... Hrozná představa!"
"Žádná představa, brácho. Krutá realita," vzdychl Jay.
"Tak držte klapačky a spěte dýl!" štěkl Tommi.
Tentokrát bylo ticho přímo hrobové.
Jenže ani toto nemělo mít dlouhého trvání.
"Tommi?" dotázal se Jonne, kterého Tommiho řev nemohl jen tak zastrašit.
"Jonne, já tě varuju!"
"Jen se chci na něco zeptat."
"Do toho," vyzval ho odevzdaně Tommi.
"Ty se na nás zlobíš, bráško?"

Žádné komentáře:

Okomentovat