"Hotovo!" zajásal Jonne.
"Jo!" připojil se k jeho radosti Juha.
"Lásko, byl jsi úžasnej," zářil Christus.
"Ale ty taky!" chválil ho Antti.
"Páni, ta práce s válečkem..." usmál se na Christuse Juha.
"Hele, ty malej nadrženče!" okřikl ho Antti. "Tohle jsme si snad vyjasnili!"
"Jo, Juho," postavil se Christus do postoje ne zcela nepodobného tomu Juhovu a jemně zakroužil boky. "Na mě ty svý pracky nepoložíš, dokud s tím Antti nebude souhlasit!"
"Kristiane, odcházíme!" zavrčel Antti.
"Neodcházíte," protestoval Tommi. "Generál chce pronést řeč!"
"Odcházíme, protože jinak Juha dneska skončí v naší posteli!" odsekl Antti.
"Já bych si nestěžoval," zavrněl Juha.
"A na moji postýlku by sis stěžoval?" dotázal se Jonne.
"Ani v nejmenším, krasavče," pohladil ho Juha po tváři.
"Vidíte? Já si ho budu držet na uzdě..." usmál se Jonne.
"A nechceš si mě radši připoutat k topení?" navrhl Juha.
"Máš snad pouta?" pozvedl obočí Nakki, který za Jayova doprovodu právě vstoupil do pokoje. Vytřeštil oči, když Juha se zářivým úsměvem sáhl do kapsy a vytáhl na první pohled studená, kovově stříbřitá a zářivě se lesknoucí pouta.
"Juho!" zasténal proti své vůli Jonne.
"Kylmänen! Pouta schovat!" ozval se generál.
"Ano, pane!" zasalutoval Juha.
"Všichni do řady!" zavelel generál. "Kylmänen! Opravdu nevím, kde jste se tu vzal, ale ručím vám za to, že jestli vy mně budete dělat problémy, tak já vám udělám ze života PEKLO!"
"Odkud ty znáš generála?" zašeptal do Juhova ucha Christus.
"A ty?" frkl Juha.
"Anttiho dědeček," odvětil Christus.
"Taky jsme byli v jeho vojenským táboře," konstatoval do Juhova druhého ucha Jonne.
"A tipněte si, odkud ho asi tak znám já," ušklíbl se Juha.
"Hm," přejel Jonne zamyšleně rukou po Juhově zadečku, který se půvabně rýsoval pod černými džínami. "Že bys taky zlobil a musel se jet napravovat?"
"Jo," kývl Juha. "Poslali mě tam loni v dubnu. Tedy naposled. Potřetí, celkem."
"Loni v dubnu?!" zaječel Larry, který celý rozhovor, přirozeně, vyslechl.
"Jo," kývl znovu Juha. "Těsně předtím, než generál zešílel."
"A-ale t-to..." vykoktal Jonne.
"Viděl jsem ho tam!" ukázal na Juhu prstem Nakki. "Věděl jsem, že ten jeho xichtík neznám jen z klipu! Lonni jsem říkal, že to je Jonne v černým!"
"No jo," uvědomil si Jay. "Taky si vzpomínám. Je to jeden z těch dezertérů.."
"Ticho!" sykl Tommi. "Dostanete Juhu do maléru!"
"Klid, Liimatainene," pousmál se generál.
"Antti, to je tvůj úsměv," zamumlal vyděšeně Christus.
"Vím," pokračoval klidně generál. "Vím, že Kylmänen je dezertér. A také nenapravitelná štětka, co se nabízela každému. Nezávisle na pohlaví."
"I Erice?" pozvedl Jonne obočí.
"Hm, Erika..." zasnil se Juha. "To byla třída. Ojela mě, když jsem tam byl poprvé..."
"Teď už neojíždí NIKOHO!" zahřímal generál.
"Erika..." zamlžily se v tu chvíli Jonnemu oči. "Jak se jí vlastně-"
"Vojíni, nastoupit a zmlknout!" zařval generál.
"Už zase vříská," zavrčel Jay.
"A za to může tamten," střelil Nakki vražedným pohledem po Juhovi.
"Já?!" ukázal na sebe Juha.
"Rozčílil jsi generála!" obvinil ho šeptem Larry.
"My generála niky nerozčilujeme!" napřímil se Nakki.
"Rovnou ho přivádíme do blázince," pochlubil se Jay.
"Jo, slyšel jsem," zašklebil se Juha.
"Sakra, tenhle výraz ti sluší tak, že bych se nechal na místě ošoustat!" zašvitořil Jonne.
"Teprve až se pořádně vydrbeš a sundáš ze sebe tu růžovou barvu," oznámil mu Juha.
"Teď mě trápíš," fňukl Jonne.
Juhova ruka jakoby mimochodem zabloudila pod Jonneo tričko. "Já vím."
"VOJÍNI!" vřískl generál. Osm mužů vzorně zasalutovalo. "Vojíni, zítra nás čeká nákup nábytku a také zdobení tohoto odporného místa! Musíme... Ano, Liimatainen?"
"Pane, nechtělo by to nejprve položit koberec?" dotázal se Tommi.
"Vojíni!" zavelel generál. "Rozchod!"
Nikdo, dokonce ani Tommi, se neobtěžoval řešit plán následujícího dne. Generál si povzdychl, zhasl světla a zkušebnu pečlivě zamkl...
"Jo!" připojil se k jeho radosti Juha.
"Lásko, byl jsi úžasnej," zářil Christus.
"Ale ty taky!" chválil ho Antti.
"Páni, ta práce s válečkem..." usmál se na Christuse Juha.
"Hele, ty malej nadrženče!" okřikl ho Antti. "Tohle jsme si snad vyjasnili!"
"Jo, Juho," postavil se Christus do postoje ne zcela nepodobného tomu Juhovu a jemně zakroužil boky. "Na mě ty svý pracky nepoložíš, dokud s tím Antti nebude souhlasit!"
"Kristiane, odcházíme!" zavrčel Antti.
"Neodcházíte," protestoval Tommi. "Generál chce pronést řeč!"
"Odcházíme, protože jinak Juha dneska skončí v naší posteli!" odsekl Antti.
"Já bych si nestěžoval," zavrněl Juha.
"A na moji postýlku by sis stěžoval?" dotázal se Jonne.
"Ani v nejmenším, krasavče," pohladil ho Juha po tváři.
"Vidíte? Já si ho budu držet na uzdě..." usmál se Jonne.
"A nechceš si mě radši připoutat k topení?" navrhl Juha.
"Máš snad pouta?" pozvedl obočí Nakki, který za Jayova doprovodu právě vstoupil do pokoje. Vytřeštil oči, když Juha se zářivým úsměvem sáhl do kapsy a vytáhl na první pohled studená, kovově stříbřitá a zářivě se lesknoucí pouta.
"Juho!" zasténal proti své vůli Jonne.
"Kylmänen! Pouta schovat!" ozval se generál.
"Ano, pane!" zasalutoval Juha.
"Všichni do řady!" zavelel generál. "Kylmänen! Opravdu nevím, kde jste se tu vzal, ale ručím vám za to, že jestli vy mně budete dělat problémy, tak já vám udělám ze života PEKLO!"
"Odkud ty znáš generála?" zašeptal do Juhova ucha Christus.
"A ty?" frkl Juha.
"Anttiho dědeček," odvětil Christus.
"Taky jsme byli v jeho vojenským táboře," konstatoval do Juhova druhého ucha Jonne.
"A tipněte si, odkud ho asi tak znám já," ušklíbl se Juha.
"Hm," přejel Jonne zamyšleně rukou po Juhově zadečku, který se půvabně rýsoval pod černými džínami. "Že bys taky zlobil a musel se jet napravovat?"
"Jo," kývl Juha. "Poslali mě tam loni v dubnu. Tedy naposled. Potřetí, celkem."
"Loni v dubnu?!" zaječel Larry, který celý rozhovor, přirozeně, vyslechl.
"Jo," kývl znovu Juha. "Těsně předtím, než generál zešílel."
"A-ale t-to..." vykoktal Jonne.
"Viděl jsem ho tam!" ukázal na Juhu prstem Nakki. "Věděl jsem, že ten jeho xichtík neznám jen z klipu! Lonni jsem říkal, že to je Jonne v černým!"
"No jo," uvědomil si Jay. "Taky si vzpomínám. Je to jeden z těch dezertérů.."
"Ticho!" sykl Tommi. "Dostanete Juhu do maléru!"
"Klid, Liimatainene," pousmál se generál.
"Antti, to je tvůj úsměv," zamumlal vyděšeně Christus.
"Vím," pokračoval klidně generál. "Vím, že Kylmänen je dezertér. A také nenapravitelná štětka, co se nabízela každému. Nezávisle na pohlaví."
"I Erice?" pozvedl Jonne obočí.
"Hm, Erika..." zasnil se Juha. "To byla třída. Ojela mě, když jsem tam byl poprvé..."
"Teď už neojíždí NIKOHO!" zahřímal generál.
"Erika..." zamlžily se v tu chvíli Jonnemu oči. "Jak se jí vlastně-"
"Vojíni, nastoupit a zmlknout!" zařval generál.
"Už zase vříská," zavrčel Jay.
"A za to může tamten," střelil Nakki vražedným pohledem po Juhovi.
"Já?!" ukázal na sebe Juha.
"Rozčílil jsi generála!" obvinil ho šeptem Larry.
"My generála niky nerozčilujeme!" napřímil se Nakki.
"Rovnou ho přivádíme do blázince," pochlubil se Jay.
"Jo, slyšel jsem," zašklebil se Juha.
"Sakra, tenhle výraz ti sluší tak, že bych se nechal na místě ošoustat!" zašvitořil Jonne.
"Teprve až se pořádně vydrbeš a sundáš ze sebe tu růžovou barvu," oznámil mu Juha.
"Teď mě trápíš," fňukl Jonne.
Juhova ruka jakoby mimochodem zabloudila pod Jonneo tričko. "Já vím."
"VOJÍNI!" vřískl generál. Osm mužů vzorně zasalutovalo. "Vojíni, zítra nás čeká nákup nábytku a také zdobení tohoto odporného místa! Musíme... Ano, Liimatainen?"
"Pane, nechtělo by to nejprve položit koberec?" dotázal se Tommi.
"Vojíni!" zavelel generál. "Rozchod!"
Nikdo, dokonce ani Tommi, se neobtěžoval řešit plán následujícího dne. Generál si povzdychl, zhasl světla a zkušebnu pečlivě zamkl...
Žádné komentáře:
Okomentovat