Byl
začátek dubna. Finská příroda se po dlouhé zimě pozvolna probouzela.
Tráva se zelenala, kytičky rozkvétaly, ve vzduchu se třepetali první
motýlci a poletovaly včeličky. Ony pruhované bestie byly skutečně řádně
proklínány, obzvláště ze stran důchodců, kterým kazili příjemné posezení
na lavičkách v parku.
Zapadající slunce unaveně ozářilo nízkou, fádně šedou budovu. Nakouklo do jednoho okna, načež se nechalo rychle překrýt mrakem, aby se nemuselo dívat na scénu, která se odehrávala v té místnosti.
Dvanáct lidí zjevně ignorovalo náhlé setmění. Jeden z nich, dlouhovlasý blonďák, právě vstával a pozvedal lahev vodky.
"Vážení!" zařval. "Chci pronést přípitek!"
"Zavři hubu, Tommi!" okřikl ho Antti. "Radši nalejvej, ať si vůbec máme čim připít!"
"TOBĚ už nic nalívat nebudu," škytl Tommi.
"Proč ne?!" zeptal se vyčítavě Antti.
"Jo! Proč nechceš nalejt mýmu broučkovi?" zamračil se na Tommiho Christus.
"Protože si celou tu dobu jednu láhev schovává pod stolem!" obvinil basáka Tommi.
"To je lež!" ujistil je Antti.
"Jo? Tak ukaž kapsy!" vrhl se Jonne opile na Anttiho.
"Hej! Můj ďáblík!" vykřikl Christus.
"Něco jsem našel!" oznámil Jonne. "Jé, tak to asi nebude lahev! Promiň, Antti. Christusi, myslím, že Ďáblík by potřeboval trošku pozornosti. Zvláště pak v jistých partiích..."
"Já vím," zahihňal se Christus. "To potřebuje už docela dlouho. Ale proč bych s tím měl něco dělat právě JÁ? Copak on nemá ruce?"
"Vzhledem k tomu, že v nich drží skleničku, tak asi má," poznamenal Nakki.
Natti se tomuto vtipu jako na povel zasmála.
"Jsi hroznej hajzl, Kristiane!" obořil se zcela opilý Jay na nebohého kytaristu. "Copak tohle si Antti zaslouží? Copak tohle si zaslouží?!"
"No... ano?" zaculil se Christus.
"Nezaslouží!" zaburácel Jay. "Nezaslouží! Že si to... že si to nezaslouží, P-Pattinko?"
"Nezaslouží," přisvědčila žena po jeho levici. "Ale já jsem Natti."
"Jo! MOJE Natti!" zaječel Nakki a majetnicky ji objal.
Jay otočil hlavu doprava. "Patti?"
"Ano, lásko," kývla.
"Jé, já si vás... popletl..."
Jay se konečně poroučel pod stůl. K tomu ostatně směřoval už dobrou hodinku. Stal se tak prvním, kdo během od šestnácti nula nula trvající oslavy skončil v bezvědomí, za což byl oceněn náležitým potleskem.
Mimochodem, bylo sedm hodin večer.
"A teď bych rád pronesl přípitek!" zopakoval Tommi a znovu pozvedl lahev.
"Poslouchejte všichni!" vyskočil Antti.
"Miláčku, já jsem tak rád, že nejsi opilý jako můj bratr a... jako všichni," pousmála se Helena.
"Jo, taky jsem rád, zlato," souhlasil vytřeštěně Larry.
"Dal by sis jednu skleničku?" zeptala se Helena. "Jestli ano, tak můžeš."
"Jupí!" zavýskl Larry a naráz do sebe obrátil skleničku na whisky, do půli naplněnou čirým nápojem.
"Hej! Moje vodka!" ohradil se Tommi.
"Jaké štěstí, že máme vlastní," zachechtal se Antti. "Natti, Patti, lásko, dáte si?"
"Ano!" odkývali všichni tři dotázaní.
Ansa se nešťastně zadívala na to, co se odehrávalo před jejími zraky. Rozhodně už za chvíli se bude muset také napít. Na tohle se ve stavu střízlivosti nedalo dívat. A něco jí dávalo jistotu, že jako další pod stolem neskončí nikdo jiný než ona sama. Předem věděla, že tenhle mejdan není nejlepší nápad.
"Chci připít!" zařval Ahti. "Na to, že ta zkurvená svatba je konečně naplánovaná! A že za týden bude moje sestřička vdaná žena!"
"A já budu ženatej muž," vzdychl Larry.
Antti něžně zamrkal na Christuse. "A víš ty co, Méďo? Ty budeš vdanej muž..."
Zapadající slunce unaveně ozářilo nízkou, fádně šedou budovu. Nakouklo do jednoho okna, načež se nechalo rychle překrýt mrakem, aby se nemuselo dívat na scénu, která se odehrávala v té místnosti.
Dvanáct lidí zjevně ignorovalo náhlé setmění. Jeden z nich, dlouhovlasý blonďák, právě vstával a pozvedal lahev vodky.
"Vážení!" zařval. "Chci pronést přípitek!"
"Zavři hubu, Tommi!" okřikl ho Antti. "Radši nalejvej, ať si vůbec máme čim připít!"
"TOBĚ už nic nalívat nebudu," škytl Tommi.
"Proč ne?!" zeptal se vyčítavě Antti.
"Jo! Proč nechceš nalejt mýmu broučkovi?" zamračil se na Tommiho Christus.
"Protože si celou tu dobu jednu láhev schovává pod stolem!" obvinil basáka Tommi.
"To je lež!" ujistil je Antti.
"Jo? Tak ukaž kapsy!" vrhl se Jonne opile na Anttiho.
"Hej! Můj ďáblík!" vykřikl Christus.
"Něco jsem našel!" oznámil Jonne. "Jé, tak to asi nebude lahev! Promiň, Antti. Christusi, myslím, že Ďáblík by potřeboval trošku pozornosti. Zvláště pak v jistých partiích..."
"Já vím," zahihňal se Christus. "To potřebuje už docela dlouho. Ale proč bych s tím měl něco dělat právě JÁ? Copak on nemá ruce?"
"Vzhledem k tomu, že v nich drží skleničku, tak asi má," poznamenal Nakki.
Natti se tomuto vtipu jako na povel zasmála.
"Jsi hroznej hajzl, Kristiane!" obořil se zcela opilý Jay na nebohého kytaristu. "Copak tohle si Antti zaslouží? Copak tohle si zaslouží?!"
"No... ano?" zaculil se Christus.
"Nezaslouží!" zaburácel Jay. "Nezaslouží! Že si to... že si to nezaslouží, P-Pattinko?"
"Nezaslouží," přisvědčila žena po jeho levici. "Ale já jsem Natti."
"Jo! MOJE Natti!" zaječel Nakki a majetnicky ji objal.
Jay otočil hlavu doprava. "Patti?"
"Ano, lásko," kývla.
"Jé, já si vás... popletl..."
Jay se konečně poroučel pod stůl. K tomu ostatně směřoval už dobrou hodinku. Stal se tak prvním, kdo během od šestnácti nula nula trvající oslavy skončil v bezvědomí, za což byl oceněn náležitým potleskem.
Mimochodem, bylo sedm hodin večer.
"A teď bych rád pronesl přípitek!" zopakoval Tommi a znovu pozvedl lahev.
"Poslouchejte všichni!" vyskočil Antti.
"Miláčku, já jsem tak rád, že nejsi opilý jako můj bratr a... jako všichni," pousmála se Helena.
"Jo, taky jsem rád, zlato," souhlasil vytřeštěně Larry.
"Dal by sis jednu skleničku?" zeptala se Helena. "Jestli ano, tak můžeš."
"Jupí!" zavýskl Larry a naráz do sebe obrátil skleničku na whisky, do půli naplněnou čirým nápojem.
"Hej! Moje vodka!" ohradil se Tommi.
"Jaké štěstí, že máme vlastní," zachechtal se Antti. "Natti, Patti, lásko, dáte si?"
"Ano!" odkývali všichni tři dotázaní.
Ansa se nešťastně zadívala na to, co se odehrávalo před jejími zraky. Rozhodně už za chvíli se bude muset také napít. Na tohle se ve stavu střízlivosti nedalo dívat. A něco jí dávalo jistotu, že jako další pod stolem neskončí nikdo jiný než ona sama. Předem věděla, že tenhle mejdan není nejlepší nápad.
"Chci připít!" zařval Ahti. "Na to, že ta zkurvená svatba je konečně naplánovaná! A že za týden bude moje sestřička vdaná žena!"
"A já budu ženatej muž," vzdychl Larry.
Antti něžně zamrkal na Christuse. "A víš ty co, Méďo? Ty budeš vdanej muž..."
Žádné komentáře:
Okomentovat