Negative a svatba 2/38

Neděle, sedm dní do svatby

Kocovina je příšerná věc. O tom se druhý den mohli přesvědčit všichni kromě Heleny. Nikdo z nich NIKDY nezjistil, jak se dostal k sobě domů. Ale jisté je, že ráno po oslavě k dokončení svatebních příprav se Jonne probudil ve své růžové ložnici, momentálně polepené fotkami a plakáty Villeho Vala, Larry v novém bytě, vedle své Helenky, Ahti pak v jejich obývacím pokoji. Nakki se probral vedle Natti a Jay prakticky pod na něm ležící Patti. Tommi do slunečních paprsků zamžoural ze své obrovské postele, pod kterou následně našel Ansu.
Christus a Antti hned po procitnutí zjistili, že jsou ve svém společném bytě, o jehož existenci zatím věděli pouze oni, tudíž se sem zákonitě museli dorpavit sami.
"Hm, lásko," zabručel Christus.
"Medvídku..." zívl Antti.
"Proč jsme tady?" rozhlédl se Christus. "Vždyť jsme sem měli jít až na svatební noc..."
"Hádám, že jsme se včera rozhodli vyzkoušet, jak se tu spí," usmál se Antti.
"Myslíš, že to, jak se na tý posteli spí, bylo jediný, co jsme zkoušeli?"
"Ne."
"Ne?!"
"Bolí mě prdelka, Méďo."
"Takže jsme asi zkoušeli i to, jak nám postýlka péruje," zahihňal se Christus.
"Asi," přikývl Antti.
"A pamatuješ si výsledek toho testu?"
"Pamatuju si jen ohromnou rozkoš. Ale pérování ne."
"Výborně," zaculil se Christus.
"Méďo, na co myslíš?" vyděsil se Antti.
"Na opakování testu?"
"Ne! To ne, Méďo!"
"Ale ano, Ďáblíku!"
"Nemáme tu... nic..."
"Nevadí!"
"Bude mě to bolet!" zkusil Antti svou poslední výmluvu.
"Ale nebude," ujistil ho Christus.
"Fajn. Fajn. Fajn..." vydechl Antti, když Christus sjel rukou až na jeho podbřišek.
"Jdeme testovat?" pozvedl Christus obočí.
"Ano, prosím!"
"Hm, líp popros."
"Hezky prosím."
"Ještě popros..."
"Přestal bys už laskavě zdržovat?!"
"Pokud se začneš chovat slušně, tak přestal."
"Co po mně ještě chceš?!"
"Vždyť víš..."
"Hele, nekoukej tak na mě!"
"Proč ne?"
"Protože to nemám rád!"
"To samozřejmě vím..."
"Tak proč to děláš?!"
"Protože mě tvoje reakce hrozně vzrušuje, Anttíku...."
"A nemohla by tě moje reakce přestat vzrušovat, Kristianku?"
"Něco mě tlačí do stehna..."
"Já vím! Tak to nenech dál tlačit a radši s tím něco udělej!"
"Až to řekneš."
"Ne!"
"Řekni to!"
"Ne!"
"Když to neřekneš, tak..."
V Anttiho očích se objevil chtivý záblesk.
"Vezměte si mě, můj Sire Christusi. Vezměte si mě tady a teď!"
"Páni," usmál se Christus. "Vzít si tě. Vždyť už příští neděli budeš můj manžel!"
"Vyšoustej mě a neřeš to!" zařval Antti.
"Nemyslíš, že jako přípravu na svatební noc bysme si měli dát celibát?"
"Já tě chci, kurva!"
Vtom zazonil telefon. Antti zvedl přístroj z nočního stolku (kdoví, jak se tam ta věc dostala). Přiložil mobil k uchu, rudý vzteky.
"Tommi, my teď opravdu nemáme čas! Co?! COŽE?!"