"Antti?!" vytřeštil Christus oči na náhle zbledlou milencovu tvář.
"Vyskytlo se pár menších problémků," konstatoval zděšeně Antti.
"Jakejch problémků?!" zaječel Christus. "Něco se svatbou?!"
"Sraz je ve zkušebně," přetlumočil Antti slova, která mu před chvílí řekl Tommi. "Do půl hodiny máme dorazit."
"Antti, on ti to řekl!" obvinil ho Christus. "Řekni mi to!"
"Nic nevím," zavrtěl Antti hlavou.
"Víš! Antti!"
"Musíme se obléknout, Medvídku."
"Ale Ďáblíku!"
"Oblékni se, Méďo," zopakoval Antti. "Já jdu do sprchy."
"Nemůžu se přidat?" zaculil se Christus.
"Ne!"
"Proč ne, Ďáblíku?!"
"Trvalo by to moc dlouho!"
Christus na tváři vykouzlil ten nejsvůdnější úsměv, jakého byl schopen. Přimhouřil oči a pouhou silou vůle do nich dodal vilný lesk. Olízl si rty a tiše vzdychl.
"Ďáblíku..."
Antti polkl. "Ale rychle!"
"Slibuji, že se to pokusím urychlit co možná nejvíc."
"Myslím, že to ti ani nedá moc práce."
"Ukaž..."
Christusova ruka sjela do Anttiho rozkroku a mírně stiskla.
"Jéá!" zaječel Antti.
"Vážně," pokýval zamyšleně Christus. "Tohle nepotrvá dlouho."
"Hm..." zamručel vzrušeně Antti.
"Tak co? Rád bys v sobě cítil SIRA Christuse?"
Antti se neobtěžoval odpovědět. Místo toho popadl Kristianovu ruku a jejího majitele odtáhl do koupelny.
Když z ní o pětatřicet minut později oba vycházeli, mobil v ložnici netrpělivě vyzváněl. Antti si prsty prohraboval rudé dredy a Christus si ručníkem sušil vlasy. Oba automaticky zamířili ke svým drnčícím telefonům. Shodným pohybem mobil zvedli a přijali hovor, načež odstranili překážející vlasy na pravém uchu, aby mohli lépe naslouchat tomu, kdo se jich tak vehementně dožadoval.
"Ahoj, Jonne," řekl líně Christus.
"Tommi, už zas?" frkl otráveně Antti.
"No kde asi? Doma!"
"Už jsme na cestě, neboj."
"Jo, úžasně jsme si to rozdali ve sprše!"
"Ano, Tommi, hrozná zácpa."
"Co ti mám říkat? Antti je prostě... perfektní!"
"Opravdu netuším, kdy se z toho vymotáme."
"Neboj, neboj, slibuju, že už pojedeme."
"Ano, prostě se nemůžeme hnout z místa."
"Jen tak dvacet minut na to, abych se upravil do přijatelného stavu."
"Jo, pokud se naskytne příležitost, zkusím to někudy objet."
"Možná třicet."
"Do patnácti minut? No, nevím..."
"Ne, Jonne, nemám ani nejmenší tušení, o čem tam jednáte."
"Ano, Tommi, vím, že je to životně důležitý."
"Hele, o pár malejch problémcích mi už říkal Antti."
"Jo, je mi to úplně jasný, Tommi."
"Proč mi nechceš říct, co se děje?"
"Chápu, Tommi."
"Tak už to vybal, Jonne!"
"Já vím, Tommi."
"Ano, chci to vědět."
Antti vzdychl. Vzápětí postřehl náhlou zmenu Christusovy tváře.
"COŽE?!" zaječel Kristian.
"Počkej chvíli, Tommi," požádal Antti.
"Vy si ze mě všichni snad děláte legraci! Aatamilo!"
"Ano, lásko?" pípl Antti.
"Proč jsi mi nic neřekl?! OKAMŽITĚ polož ten zasranej telefon a jdi se strojit! Během dvou minut musíme být pryč!"
"Jo, Tommi," oznámil Antti mobilu. "Myslím, že se to začíná najednou uvolňovat..."
"Vyskytlo se pár menších problémků," konstatoval zděšeně Antti.
"Jakejch problémků?!" zaječel Christus. "Něco se svatbou?!"
"Sraz je ve zkušebně," přetlumočil Antti slova, která mu před chvílí řekl Tommi. "Do půl hodiny máme dorazit."
"Antti, on ti to řekl!" obvinil ho Christus. "Řekni mi to!"
"Nic nevím," zavrtěl Antti hlavou.
"Víš! Antti!"
"Musíme se obléknout, Medvídku."
"Ale Ďáblíku!"
"Oblékni se, Méďo," zopakoval Antti. "Já jdu do sprchy."
"Nemůžu se přidat?" zaculil se Christus.
"Ne!"
"Proč ne, Ďáblíku?!"
"Trvalo by to moc dlouho!"
Christus na tváři vykouzlil ten nejsvůdnější úsměv, jakého byl schopen. Přimhouřil oči a pouhou silou vůle do nich dodal vilný lesk. Olízl si rty a tiše vzdychl.
"Ďáblíku..."
Antti polkl. "Ale rychle!"
"Slibuji, že se to pokusím urychlit co možná nejvíc."
"Myslím, že to ti ani nedá moc práce."
"Ukaž..."
Christusova ruka sjela do Anttiho rozkroku a mírně stiskla.
"Jéá!" zaječel Antti.
"Vážně," pokýval zamyšleně Christus. "Tohle nepotrvá dlouho."
"Hm..." zamručel vzrušeně Antti.
"Tak co? Rád bys v sobě cítil SIRA Christuse?"
Antti se neobtěžoval odpovědět. Místo toho popadl Kristianovu ruku a jejího majitele odtáhl do koupelny.
Když z ní o pětatřicet minut později oba vycházeli, mobil v ložnici netrpělivě vyzváněl. Antti si prsty prohraboval rudé dredy a Christus si ručníkem sušil vlasy. Oba automaticky zamířili ke svým drnčícím telefonům. Shodným pohybem mobil zvedli a přijali hovor, načež odstranili překážející vlasy na pravém uchu, aby mohli lépe naslouchat tomu, kdo se jich tak vehementně dožadoval.
"Ahoj, Jonne," řekl líně Christus.
"Tommi, už zas?" frkl otráveně Antti.
"No kde asi? Doma!"
"Už jsme na cestě, neboj."
"Jo, úžasně jsme si to rozdali ve sprše!"
"Ano, Tommi, hrozná zácpa."
"Co ti mám říkat? Antti je prostě... perfektní!"
"Opravdu netuším, kdy se z toho vymotáme."
"Neboj, neboj, slibuju, že už pojedeme."
"Ano, prostě se nemůžeme hnout z místa."
"Jen tak dvacet minut na to, abych se upravil do přijatelného stavu."
"Jo, pokud se naskytne příležitost, zkusím to někudy objet."
"Možná třicet."
"Do patnácti minut? No, nevím..."
"Ne, Jonne, nemám ani nejmenší tušení, o čem tam jednáte."
"Ano, Tommi, vím, že je to životně důležitý."
"Hele, o pár malejch problémcích mi už říkal Antti."
"Jo, je mi to úplně jasný, Tommi."
"Proč mi nechceš říct, co se děje?"
"Chápu, Tommi."
"Tak už to vybal, Jonne!"
"Já vím, Tommi."
"Ano, chci to vědět."
Antti vzdychl. Vzápětí postřehl náhlou zmenu Christusovy tváře.
"COŽE?!" zaječel Kristian.
"Počkej chvíli, Tommi," požádal Antti.
"Vy si ze mě všichni snad děláte legraci! Aatamilo!"
"Ano, lásko?" pípl Antti.
"Proč jsi mi nic neřekl?! OKAMŽITĚ polož ten zasranej telefon a jdi se strojit! Během dvou minut musíme být pryč!"
"Jo, Tommi," oznámil Antti mobilu. "Myslím, že se to začíná najednou uvolňovat..."
Žádné komentáře:
Okomentovat