"Ehm, Atheosi?"
Zvedl hlavu od vzpouzející se baskytary a pozvedl obočí.
"Jestli se chceš zeptat, kdy už vypadnu, abys mohl zamknout, tak hned, jak se mi podaří vyměnit tu ZATRACENOU STRUNU!" zavrčel.
"O to nejde," zavrtěl jsem hlavou. "Ale jo, jednu otázku na tebe mám. A docela důležitou."
"Poslouchám," zamračil se. "Počkej, ptáš se mě, jestli už jsem ochotnej se sbalit a uvolnit místo zase Deanovi, co?"
"Ani o to nejde," usmál jsem se. "Neboj, není to nic špatnýho."
"Tak, a teď jsem docela zvědavej," nakrčil čelo.
"Jde o to..." posadil jsem se vedle něj na gauč. "No, prostě bych potřeboval, abys na tom místě basáka zůstal... trochu dýl."
"Jak moc dýl?" naklonil hlavu.
"Asi tak..." Odkašlal jsem si. "Natrvalo."
"Co prosím?" zamrkal.
"No, víš... To víš, že Dean pořád nemá čas, že jo?"
"Ano, proto tu teď sedím!"
"Jo. Jo, já vím. No, prostě jsme se dohodli, že definitivně skončí. A já teď... jaksi... potřebuju basáka..."
"Ach tak. A je snazší nechat si mě než hledat novýho a muset ho všechno zase znova učit, co? Wilďáku, ty jsi tak vychcanej..."
"Tohle je poklona?" zarazil jsem se.
"Dost možná," usmál se. "A proč myslíš, že to přijmu?"
"No, protože... Myslel jsem, že spolu docela fajn vycházíme," podrbal jsem se ve vlasech.
"Kdo? Ty a já nebo já a tvý ego?"
"Ale no tak. To jsem vážně tak strašnej?"
"No, někdy se vedle tebe přežít dá..." zakřenil se.
"Podívej," vzdychl jsem. "Nechci tě jen proto, že bych neměl jinou možnost. Chci tě proto, že jsi dobrej basák, fajn kluk... Protože po tom čtvrtroce hraní tě prostě mám rád. Chápeš?"
"Tak TOHLE je dobrá přesvědčovací metoda, Wilďáku," mrkl.
"Takže... Zůstaneš?"
"Pod jednou podmínkou."
"Poslouchám."
Atheos odložil basovku stranou a upřeně se mi zadíval do očí.
"Ještě si pamatuješ, co jsi mi slíbil za to, že zvládnu ten první koncert?"
Vytřeštil jsem oči.
"Počkej! To jsem řekl za prvý v zoufalství a za druhý v legraci! Nemyslel jsem to vážně!"
"Jasně, byla to jen zoufalá legrace," zasmál se. "Ale neboj, Wilďáku. Já nechci, abys se mnou spal. Jsem... podstatně skromnější."
"Ach. Vážně?" zeptal jsem se nejistě.
"Vážně," přikývl. "Prozatím mi bude stačit, když se mnou půjdeš na rande."
"Radši se neptám, co má znamenat to PROZATÍM..."
Žádné komentáře:
Okomentovat