Vystoupali jsme po schodech k mému bytu. Bylo to tři dny poté, co mě Atheos pozval na rande. A teď už to rande proběhlo.
Zastavil jsem přede dveřmi a nejistě se na Atheose zadíval.
"No... Tohle byl průšvih," řekl jsem tiše.
"Jo, a pořádnej," kývl.
"Vážně jsem tě nechtěl polít tím vínem," zamumlal jsem.
"A já ti nechtěl hodit do klína kus pizzy," zakřenil se.
"Nápodobně s tou těstovinou na košili."
"No, řekněme si to stručně. Kdo nás dneska pozoroval, měl z nás asi docela legraci."
"Ehm, jo, a taky pardon za ty kalhoty propálený cigaretou."
"Wilďáku..."
"A to zmoknutí taky nebylo v plánu."
"Aspoň se mi trochu opláchla ta omáčka z těstovin a to víno," pokrčil rameny.
"Jestli tohle není znamení, že spolu dva členové skupiny nemají randit, tak už nevím co," vzdychl jsem. "Vážně nechceš jít dovnitř? Dám ti věci na topení a vyspím se na gauči."
"Popravdě, oblečení hozený na podlaze ložnice a ty v posteli se mnou by byla lákavější nabídka," naklonil hlavu. "Nezvážíš to?"
"Tenhle katastrofální večer ti nestačil?!" rozhodil jsem rukama.
"Ne," přivřel oči a udělal krok směrem ke mně. "Naopak jsem ochotnej postavit se všem překážkám. Po tomhle večeru se mi líbíš ještě víc."
"Počkej, já jsem se ti někdy LÍBIL? To celý nebylo jen z hecu a... Abych tě jako basáka nedostal až tak snadno?" zamrkal jsem.
"Kdepak," zavrtěl hlavou.
"Ale..."
"Wilďáku, vypni mozek, ano?"
"To jsem udělal už ve chvíli, kdy jsem s tou schůzkou sou-"
Jednou rukou mě pevně chytil za zátylek a vzápětí přitiskl svoje krásné horké rty na ty moje. Líbal úžasně, to se musí nechat. A ano, celý večer jsem myslel jen na to, jestli od něj dostanu polibek na rozloučenou. Ale nemělo se to dít, nesměl jsem to dopustit, musel jsem něco...
Želbohu moje tělo se rozhodovalo odděleně od mého mozku. Najednou jsem ho pevně svíral kolem pasu a horlivě oplácel jeho polibky. Cítil jsem, jak jeho druhá ruka vjíždí pod můj lehký kabátek a mou košili a zachvěl jsem se.
Jeho rty se oddělily od mých a sjely na krk. Prudce jsem vydechl.
Světlo na chodbě zhaslo, ale ani jednoho z nás nenapadlo jít ho rozsvítit.
Rukama jsem bloudil po jeho kůži, zatímco on...
Ale zatraceně.
Zatímco on rozepnul pásek a poklopec mých kalhot a rukou do nich ihned vklouzl.
"Řekl jsem, ať vypneš mozek," pošeptal mi.
"Stalo se," zakňučel jsem. "A... theosi..."
"Přiznej se. Jak dlouho sis nezašukal?" kousl mě do rtu.
"Moc práce," odvětil jsem. "Dlouho, kurva. Moc dlouho..."
Honil mě. A vážně mu to šlo. Během sotva minutky mě dostal skoro na pokraj orgasmu. Divoce jsme se líbali, na kůži mě šimral jeho horký dech, jeho ruka pořád svírala můj zátylek a na stehně jsem cítil jeho vlastní erekci...
Ruku v jeho vlasech jsem sevřel v pěst, vytrhl se z toho úžasného polibku, rozkoší zaklonil hlavu a udělal se.
Držel mě v náručí, dokud jsem nesletěl ze svého růžového obláčku, něžně mě líbal na krk, hladil po vlasech...
Když jsem přišel k sobě, bylo mi jasné, co teď musím udělat.
Otočil jsem Atheose tak, aby se opíral o stěnu, a věnoval mu kratičký polibek. Pak jsem padl na kolena a začal se dobývat do jeho kalhot.
"Počkej. Wilďáku!" vydechl.
"Vypnutej mozek," zamumlal jsem. "A pokud ho zapnu, budeš toho litovat!"
"P-proč?"
"Protože přestanu."
Atheos už neřekl ani slovo. Místo toho zajel prsty do mých vlasů. A já ho konečně vzal do úst.
Neptal jsem se, jak dlouho nesouložil on. Krom toho, že jsem měl ústa moc plná na to, abych mluvil, jsem to nejspíš ani vědět nechtěl. Ale podle jeho reakcí na moje doteky to už nejspíš nějakou chvíli bylo.
Mimoděk mě začal tahat za vlasy. Nevadilo mi to. Znamenalo to, že pomalu ztrácí kontrolu sám nad sebou...
Oběma rukama jsem sevřel jeho zadek a přitiskl si ho ještě blíž k sobě. Chtěl jsem to všechno cítit pořádně, reálně, jinak ráno neuvěřím, že se to vážně stalo. Potřeboval jsem si vtisknout do paměti každý detail...
A pak najednou zasténal a já na jazyku ucítil jeho sperma.
Nádhera. Byla to prostě nádhera.
Když se mu podlomila kolena a on se po stěně pomalu sesul k zemi, objal jsem ho a zabořil nos do jeho vlasů.
"Oblečení na podlaze a já v posteli s tebou?" zašeptal jsem.
"Beru."
Žádné komentáře:
Okomentovat