Chytil jsem ho za ramena a přitáhl si ho k sobě. Potřeboval jsem cítit jeho tělo na svém. Zaváhal, když ztratil oporu rukou, ale když jsem ho pevně objal kolem pasu a on se o mě opřel, zase se uvolnil. Hlavu si položil na moje rameno.
Sténal, když jsem do něj zezadu přirážel. Sténal a kňučel. Rukou pevně svíral můj zadek.
"Jsi dokonalej," zašeptal jsem. "Dokonalej, víš to?"
"Když to říkáš," zakřenil se. "Proboha, Wilďáku, JO!"
"Touché, zlatíčko?" usmál jsem se.
"Zatraceně, nemluv na mě francouzsky. Nejsi u toho zdaleka tak sexy, jak si myslíš!"
"Ach. A nejspíš proto ti naskočila husí kůže, že, mon cheri?"
"Zmlkni..." zavrčel. "A soustřeď se na to, co máš, ano?"
Moje ruka sklouzla dolů po jeho břiše.
"Jako... na tohle?"
"Ách... Jo, přesně na to. Ježiš..."
"Tak co? Uděláš se pro mě jako hodnej kluk?" zašeptal jsem.
"Já nejsem hodnej kluk," vydechl.
"Ale uděláš se stejně, co?"
"N-ne..."
"Tvůj výraz mluví o něčem jinym..."
V tu chvíli se jeho oční panenky protočily a Atheos se bezmocně rozklepal.
Chytil jsem ho, pevně, aby v žádném případě nemohl ztratit rovnováhu, a pár rychlými přírazy se do něj udělal.
Před očima mi explodoval takřka neonový ohňostroj, jako pokaždé, co jsem s Atheosem za poslední tři týdny spal. Což bylo mnohokrát, mimochodem.
Pomalu jsem ho položil na postel, přetáhl přes nás deku a pevně ho objal. Zhluboka jsem oddychoval, stejně jako on.
Skoro se mě už zmocnil spánek, když Atheos promluvil.
"Wildíku... Takhle to dál nepůjde..."
"Já vím," zašeptal jsem a políbil ho do vlasů.
"Už to před klukama dlouho neutajíme," pokračoval Atheos.
"Já vím," zamumlal jsem a do očí se mi kdovíproč začaly hrnout slzy.
"Musíme se rozhodnout," řekl. "Buď to potáhneme dál a řekneme jim to, nehledě na následky, nebo... Nebo to musí skončit."
"Je to všechno špatný. Neměli jsme si spolu vůbec začínat!"
Přitiskl jsem se k němu blíž.
"Takže mám jít, jo?" zeptal se.
"Bude to tak nejlepší..."
Atheos se mi vykroutil z náruče, zvedl se a začal hledat své oblečení.
"Ach, jasně," kousl se do rtu. "A já naivní vůl si myslel, že bys o mě snad mohl mít ZÁJEM. Ale jo, máš pravdu, můžu si za to sám! Měl jsem se dál nechat jen šukat a nedoufat, že by ses do mě snad taky zamiloval!"
"Taky?" vydechl jsem.
Atheos zavrtěl hlavou a začal se soukat do kalhot.
Zatraceně, takhle to nešlo. Nemělo to tak být.
Pořád mi všichni říkají, že členové skupiny spolu nemají spát. Vždycky, VŽDYCKY to skončí katastrofou. K jedné takové to koneckonců směřovalo i teď. Protože jestli Atheos odejde ode mě z bytu, jestli ho nechám jít, odejde i ze skupiny.
A já o něj přijdu.
Sakra, ty tři týdny přece nebyly jen o sexu. Trávili jsme spolu spoustu času, povídali si, poznávali se. Líbilo se mi to!
Tak co sakra blbneš, Wilde...
Když kolem mě procházel pro tričko, chytil jsem ho za ruku a strhl ho k sobě na postel. Zase jsem ho objal, přitiskl si ho k sobě tak pevně, jak jen to šlo, zabořil nos do jeho vlasů a políbil ho na čelo.
"Nechoď nikam. Prosím," zamumlal jsem zoufale. "Prosím. Jo, zamiloval jsem se. Zamiloval..."
"A nemíníš si to během minuty zase rozmyslet, že ne?" zeptal se opatrně.
Zavrtěl jsem hlavou.
Objal mě kolem pasu a zvedl hlavu, aby mě mohl políbit na rty.
No, uvidí se, jak tohle skončí...
Žádné komentáře:
Okomentovat