No, a máme tu lehce sladký konec. Děkuju všem, co to
četli, popřípadě komentovali, a každopádně všem, kterým se to líbilo.
Užijte si poslední kapitolu...
Pomalu jsem se probíral ze spánku. Měl jsem pocit, jako by mě něco vzbudilo, ale netušil jsem co. Až po chvíli mi došlo, že na mém čele jsou přitisknuté tvoje rty a že tvoje ruka mě něžně hladí po zádech.
Otevřel jsem oči a vzhlédl.
"Athi?" špitl jsem.
Usmál ses na mě.
"Dobrý ráno, miláčku..."
"Ráno?!" vytřeštil jsem oči. "Sakra! Já včera usnul?!"
"Jo," zakřenil ses. "Bylo to vlastně strašně sladký. Líbal jsi mě, líbal... Pak jsi postupně zpomaloval... A pak jsi přestal úplně. A najednou jsi spinkal..."
"Ježiš, zlato, promiň," kousl jsem se do rtu. "Já... Já ti to vynahradím..."
"To přece nemusíš. Byl jsi sladkej. Usnul jsi strašně tvrdě, víš? Nevzbudilo tě ani to, že jsem ti sundaval tu sukýnku a botičky. A muselo se ti něco moc hezkýho zdát, protože ses pořád tak spokojeně usmíval..."
"No, zdálo," kývl jsem a přitulil se k tobě blíž. "Zdálo se mi o tom, jak jsme se tehdy dali dohromady."
"Počkej, to mluvíš o tom večeru, jak jsi mi skřípl nádobíčko do zipu u kalhot a já tě o chvíli pozdějc narazil na kliku u dveří tak, žes ještě dva dny nemohl skoro hnout zádama? A jak jsem se pak praštil hlavou o roh nočního stolku a oba jsme sletěli z postele?"
"Z postele jsme sletěli až podruhý," zamumlal jsem.
"Fakt? Já myslel, že..."
"Ne. Až podruhý. Pamatuješ, nějak sis hnul s ramenem a nemohl jsi týden hrát," usmál jsem se. "Klukům jsi nakecal, že sis byl zahrát bowling se starýma kámošema ze školy..."
"Jo, máš pravdu..." pohladil jsi mě po boku. "Sakra, jsem fakt rád, že jsme ten katastrofální začátek nějak přečkali. Jsem rád, že ses rozhoupal a přiznal, že mě chceš..."
"Chtěl jsem tě od okamžiku, co mi v klíně přistála ta pizza," špitl jsem.
"Já vím. Jinak by sis ho nenechal vyhonit na chodbě před bytem, ačkoliv na nás mohl kdykoliv někdo vlítnout. O tom kouření potom ani nemluvě..."
"Předtím jsem nesouložil PŮL ROKU," frkl jsem.
"Jo, to už se ti nestane, dokud k tomu budu mít já co říct," zasmál ses. "Jo, a mimochodem, volala ti Jo. Vzal jsem to..."
"Ach. Moje milovaná sestřička chtěla vědět, kdy jí vrátím botky?" zvedl jsem hlavu a zadíval se na tebe.
"Přesně tak. A byla velmi potěšená, když se dozvěděla, že jí koupím nový..." mrkl jsi. "Jen mi pořád vrtá hlavou, jak ses do těch bot narval!"
"Snadno," naklonil jsem hlavu. "Jo má nohu jako slon. Ano, pořád o kousek menší než já, ale ty boty tehdy byly k dostání jen... no, v podstatě v mojí velikosti. Ani bych nečekal, že se takový krásný botky v týhle velikosti vyráběj! Takže zatímco Jo jsou volný, mně jsou akorát... Hm, předpokládám, že teď bude chtít ty šílený temně tyrkysový, co si nedávno vyhlídla..."
"Mně je jedno, jaký si koupí, pokud na ně nepadne celý mý bankovní konto. Potřebuju nový černý kalhoty. A taky plánuju koupi pár erotických pomůcek..." zamumlal jsi mi do ucha.
"Zlato!" zahihňal jsem se. "Ne, počkej... Jakejch?"
"To ti nepovím. Přišel bys o hezký překvapení," políbil jsi mě na krk.
"Athi... To od tebe ale vůbec není hezký!" bránil jsem se.
"Já vím," vydechl jsi. "A kušuj už. Vypni mozek, Wilďáku. Včera jsi mi slíbil, že mě pomiluješ, vzpomínáš?"
"Hm, jistě..." zavrněl jsem a natáhl ruku vzad, zcela automaticky, abych z nočního stolku sebral lubrikační gel. Asi jsem ležel trochu jinak, než jsem předpokládal, jelikož jsem o cosi zavadil, to cosi se převrátilo...
"To byla ta lampička od tvojí mámy," konstatoval jsi.
"Myslíš, že to má bejt nějaký další znamení osudu, že spolu nemáme bejt?" pozvedl jsem obočí.
"I kdyby, osud má smůlu," zakřenil ses. "Takže přestaň zas filozofovat a PODEJ TEN ZATRACENEJ LUBRIKANT!"
Žádné komentáře:
Okomentovat