V první chvíli mi nedošlo, kdo se to na mě usmívá.
Pak kolečka konečně zapadla na správná místa. A já se zmohl jen na vytřeštění očí a zalapání po dechu.
Jeho úsměv se ještě rozšířil a navíc začal být zvláštně... spokojený.
Ale to nesedělo! To pece nemohl být on. Tohle byl někdo úplně jiný.
Neměl ten ujetý účes, žádné červené melírky jako tehdy, jen hřívu černých vlasů. Žádný make-up. Žádné náušničky ve tvaru hvězdiček.
Co ovšem měl...
Ty své nádherné hnědé oči. A v nich malé jiskřičky.
Vzal jsem svou sklenici piva a přesunul se na sousední židli, na tu přímo vedle něj.
"Ahoj," pozdravil jsem ho s úsměvem.
"Ahoj..." zaculil se. "Už jsem myslel, že mě nepoznáš."
"Řekl bych, že Janna Wilda nejde nepoznat, ale..." Důkladně jsem si ho prohlédl. "Změnil ses."
"Já vím," kývl. "Věci se mění, lidi se mění, nic netrvá věčně."
"Páni, jak je to dlouho, co jsme se viděli?" pozvedl jsem obočí.
"Tak... tři roky?" pokrčil rameny. "Asi tak nějak. To jsem se zhruba víc vídal s Christusem..."
Kousl jsem se do rtu. Tři roky, co jsem ho poprvé a doteď naposledy viděl. Z té noci mi utkvěl jen jeho ulítlý vzhled, který mi okamžitě učaroval, kvůli kterému jsem ho prostě MUSEL mít, a...
"Byl to boží sexík," mrkl jsem.
"Jo," souhlasil tiše. "To teda byl."
Podíval jsem se na barový pult. Proč jen se cítím tak trapně?
"No, slyšel jsem..." odkašlal jsem si. "Slyšel jsem, že máš nový album."
"Jo, teda... Ještě musí vyjít. Až za měsíc," usmál se.
"Aha," pokýval jsem. "Jasný..."
"A co ty?" zeptal se Jann. "Prej ses oženil, co jsme... se viděli."
"Jo, to oženil, no," přiznal jsem s pohledem upřeným na tenký stříbrný kroužek na svém prsteníčku.
"Rakel Liekki," zasmál se. "Na druhou stranu, jde od Jacka Leoparda čekat něco jinýho než PORNOHVĚZDU?"
Pečlivě jsem si ho prohlédl. Ta zvědavost v jeho kouzelných očkách...
"Teď se ze mě snažíš vytáhnout, jestli ji miluju, nebo jestli jsem si ji vzal jen proto, abych šokoval lidi, mám pravdu?"
"Dost možná," přiznal, ale neuhnul pohledem ani na vteřinku.
"Mám ji rád," usmál jsem se. "Není to žádná spalující vášeň, ale... Jsme vážně skvělý přátelé, v posteli nám to klape, je mi s ní dobře. Je to nejblíž k lásce, co jsem se kdy dokázal dostat."
Tohle nebylo pozérství, ani omylem. Doufal jsem, že Jann si to nemyslí. Nesměl. Já prostě jen... nikdy nebyl OPRAVDU zamilovaný. Prostě mě to pořád míjelo.
Ale Jann mě pozérem nenazval. Jen zamyšleně kývl.
"Asi vím, co myslíš," zamumlal.
"Fakt?" pozvedl jsem obočí.
"Tyhle myšlenky jsem měl do chvíle, kdy mi ve dvaadvaceti přeběhnul přes cestu jeden kouzelnej blonďáček."
"Někdo slavnej?"
"Ne, kdepak. Normální kluk. Bylo mu devatenáct. Do toho jsem se naprosto zbláznil. Jo, to bylo fakt krásný..."
"A na čem to ztroskotalo?"
"Byli jsme každej jinej. Absolutně jsme se k sobě nehodili. Ale rozešli jsme se v klidu, a občas zajdeme na kafe..."
Nemohl jsem si pomoct. Usmál jsem se.
"Janne?" oslovil jsem ho.
"Ano?" naklonil zvědavě hlavu.
"Teď někoho máš?"
Zarazil se.
"No, já ne, ale... ty ano, vzpomínáš?"
"Rakel je v tomhle ohledu značně benevolentní."
"No, promiň, ale představa tvý ženy, která je ve vedlejší místnosti-"
"Je benevolentní a není doma."
Proboha, co jen to se mnou je? Proč ho tolik toužím dostat do postele?
Krom toho, že minule to bylo tak parádní.
Jann se zase široce zaculil.
"Fajn. Tak teda jdeme."
Pak kolečka konečně zapadla na správná místa. A já se zmohl jen na vytřeštění očí a zalapání po dechu.
Jeho úsměv se ještě rozšířil a navíc začal být zvláštně... spokojený.
Ale to nesedělo! To pece nemohl být on. Tohle byl někdo úplně jiný.
Neměl ten ujetý účes, žádné červené melírky jako tehdy, jen hřívu černých vlasů. Žádný make-up. Žádné náušničky ve tvaru hvězdiček.
Co ovšem měl...
Ty své nádherné hnědé oči. A v nich malé jiskřičky.
Vzal jsem svou sklenici piva a přesunul se na sousední židli, na tu přímo vedle něj.
"Ahoj," pozdravil jsem ho s úsměvem.
"Ahoj..." zaculil se. "Už jsem myslel, že mě nepoznáš."
"Řekl bych, že Janna Wilda nejde nepoznat, ale..." Důkladně jsem si ho prohlédl. "Změnil ses."
"Já vím," kývl. "Věci se mění, lidi se mění, nic netrvá věčně."
"Páni, jak je to dlouho, co jsme se viděli?" pozvedl jsem obočí.
"Tak... tři roky?" pokrčil rameny. "Asi tak nějak. To jsem se zhruba víc vídal s Christusem..."
Kousl jsem se do rtu. Tři roky, co jsem ho poprvé a doteď naposledy viděl. Z té noci mi utkvěl jen jeho ulítlý vzhled, který mi okamžitě učaroval, kvůli kterému jsem ho prostě MUSEL mít, a...
"Byl to boží sexík," mrkl jsem.
"Jo," souhlasil tiše. "To teda byl."
Podíval jsem se na barový pult. Proč jen se cítím tak trapně?
"No, slyšel jsem..." odkašlal jsem si. "Slyšel jsem, že máš nový album."
"Jo, teda... Ještě musí vyjít. Až za měsíc," usmál se.
"Aha," pokýval jsem. "Jasný..."
"A co ty?" zeptal se Jann. "Prej ses oženil, co jsme... se viděli."
"Jo, to oženil, no," přiznal jsem s pohledem upřeným na tenký stříbrný kroužek na svém prsteníčku.
"Rakel Liekki," zasmál se. "Na druhou stranu, jde od Jacka Leoparda čekat něco jinýho než PORNOHVĚZDU?"
Pečlivě jsem si ho prohlédl. Ta zvědavost v jeho kouzelných očkách...
"Teď se ze mě snažíš vytáhnout, jestli ji miluju, nebo jestli jsem si ji vzal jen proto, abych šokoval lidi, mám pravdu?"
"Dost možná," přiznal, ale neuhnul pohledem ani na vteřinku.
"Mám ji rád," usmál jsem se. "Není to žádná spalující vášeň, ale... Jsme vážně skvělý přátelé, v posteli nám to klape, je mi s ní dobře. Je to nejblíž k lásce, co jsem se kdy dokázal dostat."
Tohle nebylo pozérství, ani omylem. Doufal jsem, že Jann si to nemyslí. Nesměl. Já prostě jen... nikdy nebyl OPRAVDU zamilovaný. Prostě mě to pořád míjelo.
Ale Jann mě pozérem nenazval. Jen zamyšleně kývl.
"Asi vím, co myslíš," zamumlal.
"Fakt?" pozvedl jsem obočí.
"Tyhle myšlenky jsem měl do chvíle, kdy mi ve dvaadvaceti přeběhnul přes cestu jeden kouzelnej blonďáček."
"Někdo slavnej?"
"Ne, kdepak. Normální kluk. Bylo mu devatenáct. Do toho jsem se naprosto zbláznil. Jo, to bylo fakt krásný..."
"A na čem to ztroskotalo?"
"Byli jsme každej jinej. Absolutně jsme se k sobě nehodili. Ale rozešli jsme se v klidu, a občas zajdeme na kafe..."
Nemohl jsem si pomoct. Usmál jsem se.
"Janne?" oslovil jsem ho.
"Ano?" naklonil zvědavě hlavu.
"Teď někoho máš?"
Zarazil se.
"No, já ne, ale... ty ano, vzpomínáš?"
"Rakel je v tomhle ohledu značně benevolentní."
"No, promiň, ale představa tvý ženy, která je ve vedlejší místnosti-"
"Je benevolentní a není doma."
Proboha, co jen to se mnou je? Proč ho tolik toužím dostat do postele?
Krom toho, že minule to bylo tak parádní.
Jann se zase široce zaculil.
"Fajn. Tak teda jdeme."
Žádné komentáře:
Okomentovat