Odvoz

Autor: Arvari
Žánr: ???
Přístupnost: Ne, bez sexu (k něčí velké nespokojenosti)
Postavy: Jani Tuovinen, Johanna Tuovinen, Sir Christus
Shrnutí: Jsi hodně naštvaná, Jonno?
Počet slov: 1433
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Zastavila jsem před helsinským nádražím a tiše vzdychla. Z kapsy kalhot jsem vytáhla mobil a vytočila číslo posledního přijatého hovoru.
"Jsem tady," oznámila jsem vzápětí poté, co se ozvalo tiché 'hm'. "Tak poběž."
Zavřela jsem oči. Byla jsem tak unavená.
Tři v noci. Zkurvený tři v noci...
Zaťukání na okénko u spolujezdce. Ach, jasně, otevřít...
Nejdřív si hodil na zadní sedadlo ne právě malou tašku, načež se posadil dopředu vedle mě.
Můj milovaný starší bratříček.
"Jsi hodně naštvaná, Jonno?" zeptal se opatrně.
Vypadal jako malé štěňátko.
"Když jsi volal, akorát jsem ležela na posteli a Henriho jazyk mě přiváděl do naprostý extáze. Co myslíš?"
"Jonno..."
"Drž hubu. Pití je někde pod sedadlem, jestli máš žízeň. Ale... Proboha tě prosím, drž hubu aspoň k první benzínce na dálnici. Potřebuju kafe, jestli se nemáme cestou domů vysekat. A připoutej se!"
Kupodivu bez protestů poslechl. To Janimu nebylo vůbec podobné.
Nastartovala jsem a vydala se směrem k nájezdu na dálnici. Neměla jsem náladu ptát se ho, co se stalo. Byla jsem naštvaná. Touhle dobou jsem měla usínat v Henriho náručí, ne vyjíždět z Helsinek. Jakkoliv jsem měla bráchu ráda, tohle bylo na hranici toho, co dokážu vydýchat.
Najeli jsme na dálnici a už po pár minutách jízdy díkybohu narazili na první benzinku. Zaparkovala jsem na odpočívadle vedle ní. Plánovala jsem si totiž i zapálit. Na nervy.
"Jestli chceš kafe, pojď se mnou," řekla jsem, když jsem vystupovala.
"Já... Já nevím," zamumlal Jani.
"Aha. Jasně. Takže vstávej a POJĎ!"
Odevzdaně se odpásal a otevřel dveře auta.
Za pár minut jsme už byli zpátky, každý s jedním kelímkem horké kávy. Položila jsem kelímek na střechu auta a sehnula se do auta pro krabičku cigaret. Jani se opíral o zadní dveře.
"Cígo?" zeptala jsem se, když jsem se narovnala.
"Víš, že se snažím přestat," zavrtěl hlavou.
"Ach. Můj slušnej bráška," ušklíbla jsem se a připálila si vlastní cigaretu. "Fajn, takže poslouchám. Co jste si s Christusem zase udělali?"
"Neboj, už... Už to bylo naposled," zamumlal Jani, pohled upřený na svoji kávu. "Definitivně jsme se rozešli."
"Co?" zamrkala jsem. "Proč? Co se stalo? Myslela jsem, že poslední dobou jste spolu vycházeli přímo skvěle!"
"Až zbytečně skvěle," vzdychl a po tváři mu začaly téct slzy. "A on... On najednou začal mlet o tom, jak je do mě strašně zamilovanej a jak by mě potřeboval mít vedle sebe, mít mě vedle sebe napořád. A že by si přál, abychom spolu mohli bydlet. Jak se do mě mohl po dvouletym vztahu zase zbláznit? Já to nechápal. Ale on pořád mlel, a já se k němu vážně NECHCI nastěhovat, protože... Protože já nejsem ten typ, co by měl s někým žít, víš, že když ses ke mně nastěhovala, když jsi odešla do Tampere, tak jsi zůstala jen půl roku a pak si radši zařídila vlastní byt, protože jsme se málem povraždili!"
"Ale bráško, je přece normální, že když dva lidi-"
"A kdy já byl normální?" ušklíbl se. "Ale... Víš, to není to nejhorší. Pak z něj vypadlo, že mě dva měsíce podváděl. Dva... Dva měsíce. A skončilo to přesně předtím, než jsme spolu začali tak skvěle zase vycházet. Dva měsíce chrápal s nějakou zatracenou blondýnou!"
"Ale do háje," kousla jsem se do rtu.
"Že prej si uvědomil, co ke mně cítí," vzlykl Jani. "Že se zase zamiloval. Že mě potřebuje v životě. Kurva, ať to aspoň nebolí!"
"Vždycky to bolí," vzdychla jsem. "Ale... Jani, proboha. Víš, že já a Henri..."
"Nikdy jsem nepochopil, jak jsi mu to mohla odpustit," zavrtěl hlavou. "Nebyl to jen jednorázovej sex!"
Sklepala jsem popel z cigarety a upila ze své kávy.
"Ne, spal s ní pětkrát během jednoho týdne, co jsem byla pryč," ušklíbla jsem se. "Ale pak se ke všemu přiznal. Jen mu pomotala hlavu..." Další dávka nikotinu do plic. "Ale nechala jsem ho stejně pár dní dusit, pamatuješ? Ale od začátku jsem věděla, že mu odpustím. Když přísahal, že to byl jen sex a že miluje mě. Já bych bez něj nemohla bejt. Už jen ta představa byla... šílená!"
"Pro mě je šílená představa, že se na něj ještě někdy podívám."
"To jsem měla první půlhodinu taky," pokývala jsem. "Ale... To je fuk. Teď jedeme domů. Nech si to pár dní projít hlavou... A třeba se pak rozhodneš mu to odpustit."
"O tom bych se odvážil pochybovat."
"Jak myslíš," pokrčila jsem rameny.
Chvíli jsme stáli v hrobovém tichu. Pak se zase ozval Janiho hlas.
"Nemůžeme už... už jet?"
"Fajn," kývla jsem a odhodila nedopalek cigarety na zem. Dopila jsem kávu a rozhlédla se kolem sebe. Opodál zřejmě ještě nedávno stál koš, ale teď byl... No, rozhodně nebyl na svém původním místě. Otočila jsem se na Janiho.
"Nech mě hádat," zamumlal. "Koš je až v benzínce, co? Dej mi to. To nejmenší, co můžu udělat, je odnýst ty kelímky vyhodit."
"Hodnej bráška," usmála jsem se. "Počkám tu. Jo, a koupil bys mi nový cigarety, prosím?"
Jani se odlepil od vozu a zvolna se vydal k benzínce.
Zhruba dvě vteřiny po tom, co vešel dovnitř, těsně vedle ní zastavilo postarší černé auto. A z toho auta vystoupil přesně ten, s kým se Jani nejmíň toužil potkat. Viděla jsem, jak si protírá oči, načež se sklonil do auta a nasadil si tmavé brýle, a to i navzdory pozdní hodině.
Načež slavný Sir Christus vykročil přímo k té benzínce.
V jejíž dveřích se srazil s mým starším bratříčkem.
Chvíli na sebe zírali jako by se snad viděli poprvé v životě.
Pak Christus něco řekl, načež mu Jani vrazil facku, jakou bych nevěřila, že je vůbec schopen někomu dát.
Pak se brácha rozeběhl zase k autu, a Christus za ním.
Po pár metrech, akorát u svého auta, ho chytil, jen aby dostal další, snad ještě větší facku.
"Nech toho! Nechci o tobě už nikdy ani slyšet, Jukko! NENÁVIDÍM TĚ, co jsi na tom nepochopil?!" zaječel Jani.
Teď už za ním nešel.
Brácha prošel kolem mě a nasedl na místo spolujezdce. Fajn. To asi znamenalo, že jedeme.
Posadila jsem se za volant.
"Jani..." oslovila jsem bráchu opatrně.
"Jeď. Prosím. Jeď," řekl Jani, oči zavřené.
Podívala jsem se do zpětného zrcátka. Christus už taky seděl ve svém voze. A zdálo se, že...
Janiho mobil pípnul. Jani otevřel oči a vylovil telefon z kapsy.
"Ježiš," ušklíbl se. "Budu tě navždycky milovat. Ale fajn. Už nikdy ti nepřijdu na oči."
Snažil se to zesměšňovat, ale já jasně viděla, jak ho to bolí. Právě těhle pár vět.
"Jani, miluje tě," odvážila jsem se říct. "Jinak by za tebou v noci nevyrazil do Tampere! Zejména když ani neví, jestli tam jsi!"
"Já vím," kuňkl Jani. Zase zavřel oči, teď ještě pevněji. "Jeď. Jonno, prosím. Jeď."
Zavrtěla jsem hlavou.
"Sakra, já vidím, že to NECHCEŠ!"
"Kecy."
"Aha. Jasně. Fajn. Tak se připoutej. Jedeme."
Nastartovala jsem. Jani se na mě zděšeně zadíval.
Pozvedla jsem obočí.
Jani se kousl do rtu.
"Táhnul jsem tě sem... celou tu cestu..." kuňkl. Viděla jsem, jak se přes moje rameno opatrně dívá směrem k Christusovu autu.
"Už si nedokážeš představit, že bys ho už nikdy v životě neviděl?"
"Šílený," kývl. Spodní ret se mu třásl. "Jonno... Mám tě rád..."
"Já tebe taky. Běž, bráško," usmála jsem se.
Kývl a vystoupil z auta. Ze zadního sedadla si vzal svoje věci.
Došel až k zadním dveřím Christusova auta, otevřel je a batoh hodil na sedačku. Viděla jsem, jak se Christus šokovaně otáčí. Jeho výraz byl ještě překvapenější, když se brácha posadil na sedadlo spolujezdce.
Usmála jsem se, když se políbili, když se objali, když jsem viděl zářivý úsměv na jeho tváři.
Připoutala jsem se a rozjela se z odpočívadla.
Vzala jsem svůj mobil a dala ho do handsfree držáku.
Krátká chvíle vyzvánění, pak tiché zamumlání.
"Lásko?" řekla jsem opatrně.
"Koťátko?" ozvalo se. "Stalo se něco?"
"Neboj," usmála jsem se. "Ale... Je to na dlouho. Stručně řečeno, bráchu nakonec nevezu. Myslíš... že mě dokážeš zabavit cestou do Tampere?"
"Ale jasně, koťátko," řekl Henri. "Ach... Jen si k tomu asi budu muset dát kafe."
"Nevstáváš ráno?"
"I kdyby, to, aby ses mi nezabila někde na dálnici, je pro mě přednější než spánek, koťátko."
Mohla jsem se jenom zaculit.
"Ach, Henri. Miluju tě. Víš to?"
"Jasně, že to vím, koťátko. Já tebe přece taky. Tak... Co zas Wilďák vyváděl?"