Autor: Arvari
Žánr: Nejspíš prostě komedie...
Přístupnost: Krom nadávek snad ani nic...
Postavy: Jukka Mikkonen, Matti Mikkonen
Shrnutí: Jeden z bratrů Mikkonenů se chystá na romantickou schůzku. Ale zvlášť se mu nedaří...
Počet slov: 1495
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: Nejspíš prostě komedie...
Přístupnost: Krom nadávek snad ani nic...
Postavy: Jukka Mikkonen, Matti Mikkonen
Shrnutí: Jeden z bratrů Mikkonenů se chystá na romantickou schůzku. Ale zvlášť se mu nedaří...
Počet slov: 1495
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Natáhl jsem ruku a zabušil na dveře koupelny.
"ZAKRSLÍKU!" zařval jsem. Možná až zbytečně nahlas, ale po té čtvrthodině, během které jediná odpověď, kterou jsem dostal na své žádosti o uvolnění koupelny, byla věta 'Ještě minutku', se ve mně krev málem vařila.
A teď, po tom jediném zařvaném slově, veškerý předchozí šramot (který, mimcohodem, zněl ÚPLNĚ jako by se NĚKDO hrabal v mých šminkách) v koupelně utichl... načež se začalo zdát, že můj bratr snad ani nedýchá.
Jenže pak, najednou, se ozvalo cvaknutí klíče v zámku a dveře se otevřely. A mně se naskytl pohled...
Prostě PRO BOHY.
Stál tam můj bratr, vlasy mu trčely na všechny strany i v úhlech, které jsem dosud nepovažoval za možné, tvář mu pokrývala velmi nerovnoměrná, zato ale až neskutečně silná vrstva make-upu a pudru (zřejmě si myslel, že se to ztratí) a pod očima (čímž myslím dobrý půlcentimetr pod každým) se mu táhly dvě kostrbaté černé linky.
Ovládl jsem se a nevyprskl smíchy. Ani jsem se nezačal chichotat. Maximálně jsem se pitomě culil. Dobrou minutu. Ale jinak jsem se ovládl.
"Zakrslíku..." vyslovil jsem ve chvíli, kdy jsem se rozhodl zase důvěřovat svému hlasu. "Tak si říkám, jestli bys nepotřeboval... menší pomoc?"
Jeho čelist poklesla v hlubokém údivu.
"Ty bys mi pomohl? Jukko, fakt?!"
Zadíval jsem se na to jeho k uzoufání legrační dílko a rozhodl se, vzhledem k tomu, že můj bratr byl zcela zjevně narušený, ignorovat jméno, kterým mě oslovil. Místo toho jsem ho strčil do koupelny a zabouchl za námi dveře.
"Ale máma se o tom dozvědět nemusí," sdělil jsem mu.
"To nemusí," souhlasil, protože očividně měl ještě v živé paměti to, jak máma ječela ve chvíli, kdy zjistila, že se líčím JÁ. A zakrslíkovi bylo teprve patnáct, takže...
"I když, kdo by si to odskákal, kdyby na to přišla?" ušklíbl jsem se.
"Ty," odpověděl.
"Matti, nikdy jsi neslyšel o ŘEČNICKÝ OTÁZCE?" zavrčel jsem poněkud vytočeně.
"Aha," došla mu jeho předchozí chyba. "P-promiň..."
"Tak začneme." Zvedl jsem z poněkud přeplněné poličky své extra velké balení odličovače a pytel vatových tamponů a podal je Mattimu. "Sundej to."
Nechápavě se zadíval nejdřív na mě, poté na své zaplněné ruce.
Vzdychl jsem, chytil svého nevzdělaného sourozence za ramena a posadil ho na okraj vany. Pak jsem si od něj znovu vzal odličovač a jeden z tamponů důkladně polil, načež jsem začal důsledně (a nikterak něžně) drhnout Mattiho obličej.
"A vůbec," prohodil jsem po pár vteřinách konverzačně. "Co tě to popadlo, zkoušet se namalovat?"
"Mám rande," vypravil ze sebe můj bratr.
Původně jsem myslel, že jsem se přeslechl. Že jsem přes to všechno jeho bolestné hekání nerozuměl správně. Ale když jsem na chvíli ustal v práci a nevěřícně se na něj zadíval, můj bratr se NEVINNĚ USMÁL.
"CO?!" zaječel jsem, když mi došlo, že se ode mě očekává nějaká reakce.
"Mám rande," zopakoval můj bratr.
"CO?!" zopakoval jsem já, možná ještě hlasitěji než předtím. "Zakrslíku! Kde bys TY vzal někoho, kdo by s tebou byl ochotnej jít na rande?!"
"Abys věděl, Jukko, stává se ze mě muž!" napřímil se hrdě. "A jakožto o chlapa je o mě velký zájem!"
"A jakožto chlap se maluješ. Jasně!" zasmál jsem se a začal znovu drhnout ten jeho klaunský obličejík. "Je starší, co, zakrslíku?"
Nejistě otevřel oko, kolem kterého jsem mu v tu chvíli nerejdil kouskem vaty.
"O rok," přiznal. "Jak to víš?"
"Kvůli mladší by ses nemaloval. Mladší omdlívají jen při pohledu na tvůj obličejík."
"Aha, takže sis všimnul!"
"Čeho? Že před naším vchodem pravidelně postává partička hihňajících se puberťaček? Toho si nejde nevšimnout!"
"Jukko!"
"Co?!" zavrčel jsem.
"Pokud nechceš, aby v mým obličeji byla fakt velká díra, měl bys-"
"Citlivko, ušklíbl jsem se. "Fajn, hotovo. Sláva. Tak jo, teď nejdřív něco uděláme s vlasama. Co by sis tak představoval?"
"Ehm, něco..." zamyslel se. "Drzýho, záludnýho, sexy, mladistvýho, ale ať vypadám aspoň na sedmnáct!"
"Fajn. Uvidíme, co zmůžu. Ale varuju tě, nemíním nad tebou strávit víc než dvacet minut! Taky mám rande, zakrslíku, a taky chci vypadat k světu!"
S těmi slovy jsem se chopil hřebenu.
O nějakou chvíli později už měl Matti na hlavě...
No, na sedmnáct nevypadal. Vypadal jen a jen na těch svých patnáct. Ale drzý byl a sexy... No, dost možná taky.
"Můžu se podívat?" dotázal se, když jsem od něj odstoupil.
"Ne," pronesl jsem tónem, který jsem považoval za dostatečně varovný. A asi takový i byl, jelikož Matti se přikrčil a na tváři mu vyvstal další nevinný úsměv.
"Tak co se mnou ještě míníš dělat?"
"No..." ušklíbl jsem se. "Nemá cenu dávat ti make-up. Nemluvě o tom, že jsi vyplácal moji zásobu minimálně na tejden. Takže... Spodní linku, trošku stínů a lesk na rty? Tohle si bereš na sebe?" přelétl jsem pohledem jeho odrbané džíny a černou košili.
"Ehm, jo," kývl. "Je to moc zlý?"
"Ne, ani ne. Takže stíny ti udělám světle šedý. Jen trošku, přece nechceš už na prvním rande vypadat jako kurva..."
"Ne, kdepak. To rád přenechám tobě."
Je narušený, opakoval jsem si, abych zabránil své ruce v tom, aby použila tužku na oči jako vražednou zbraň. Přeskočilo mu z toho, že jde na rande. Nemůžu mu to mít za zlé. Nemůžu mu to mít-
"Jukko?" ozval se Matti.
Vzpamatoval jsem se a přestal se pokoušet rozdrtit svou oblíbenou kosmetickou pomůcku.
"Sednout," rozkázal jsem.
Zmateně jsem vyhazoval věci ze své skříně.
"Ne, ne, NE! Sakra, kde jsou mý bílý džíny? Kde je moje růžová košile?! Kde je můj stříbrnej řetízek?! Matti, já tě ZABIJU!"
"A je to snad moje vina, že jsi mě maloval tak dlouho?" dotázal se mě můj bratr, který ještě DRZE stál ve dveřích mého pokoje.
"Ano!" odpověděl jsem. "Mrkáš, když se ti snažím dělat linku!"
"Ale ty nemusíš bejt takovej perfekcionista, abys mi každou linku namaloval úplně totožně!"
"Mlč!" zavrčel jsem varovně. "Mám tam bejt za deset minut. Cesta trvá patnáct!"
"Ale no tak, bráško..." oslovil mě něžně, zatímco já padal na postel, neboť jsem neudržel rovnováhu při natahování kalhot. "Jukko, Mari ti neuteče, když jednou přijdeš nenalíčenej. To já jsu na první rande, já mám dělat dojem!"
"Tak to bych ti radil, abys ho udělal!" doporučil jsem mu a vběhl do koupelny.
O pět minut později jsem stál u dveří. Pro dnešek jsem zvolil přirozenější vzhled než obvykle. Žádný těžký make-up, jen linky, řasenka a jemný lesk na rtech. I vlasům jsem dal svobodu a zkrotil je pouze lehkým přičísnutím. Ha. Ha. Ha.
K čertu, ale říkat si to snad můžu! Třeba tomu pak i uvěřím...
Otevřel jsem dveře. A za nimi, ruku zvednutou ke zvonku, stál bratr mého děvčete. Její otravné dvojče.
"Ari?!" vyjekl jsem překvapeně. Už jsem se zmínil o tom, že rodiče mé přítelkyně jsou patrně šílenci? JÁ bych svým dětem jména Mari a Ari nedal, nehledě na to, jestli jsou dvojčata.
"Nemáš bejt náhodou na cestě?" změřil si mě podezřívavě.
"Varuju tě. Pokud mi jdeš říct, že Mari nemůže, tak to ani neříkej! Víš, co se dělávalo s poslama špatnejch zpráv!"
"Ehm, Jukko?" ozval se za mnou Mattiho hlas. "Tohle je... mý rande."
Bleskově jsem se na něj otočil.
"Já myslel, že jdeš s HOLKOU!"
"No co, stane se," pokrčil Matti rameny, proplul kolem mě a sladce se na Ariho usmál. "Můžeme?"
"Můžeme," kývl Ari. "Moc ti to sluší, Mattíku."
"Děkuju," rozzářil se můj bratr.
Ruku v ruce sešli po schodech. Byl jsem jako zkamenělý. Co prosím? Můj bratr a otravný dvojče mojí holky? Co je TOHLE za blbej vtip?!
Ne, Kristiane, vzpamatuj se. Haló, tady jsem. Tvůj mozek tě volá. Jdeš pozdě na-
A najednou po schodech vystoupala neskutečně sexy brunetka.
"Mari?" kuňkl jsem.
"Byla jsem zvědavá, tak jsem ho sledovala," zaculila se na mě. "Teda, lásko, tohle je gól. Jak se dali dohromady?!"
"To nevím, ale až se Matti vrátí, okamžitě ho natáhnu na skřipec a dostanu to z něj..." Sklonil jsem se a políbil ji. "Sakra, já jsem z toho ale rozhozenej!"
"Mně to přijde vtipný! Říkala jsem si, kdy se ukáže, že bráška je vlastně na kluky!" Prohlédla si mě. "I když, o tobě bych si říkala totéž, kdybys mě tehdy nezačal balit. Nejsi dneska nějak málo nalíčenej?"
"To odmítám komentovat," frkl jsem.
"Aha," položila mi ruce na boky. "Ale to se ti určitě nechce ukazovat na veřejnosti, co?"
"Já to překousnu," mávl jsem rukou. "Vyrazíme?"
"Jukko..." oslovila mě něžně. "Kdy se vrací tvoje máma?"
"Nejdřív tak za dvě hodiny, proč?" zamrkal jsem. A pak jsem zamrkal znovu, když jsem pochopil.
"Pořád chceš jít ven?"
Vzal jsem ji za ruku.
"Pojď. A nediv se rozházenýmu oblečení!"
"ZAKRSLÍKU!" zařval jsem. Možná až zbytečně nahlas, ale po té čtvrthodině, během které jediná odpověď, kterou jsem dostal na své žádosti o uvolnění koupelny, byla věta 'Ještě minutku', se ve mně krev málem vařila.
A teď, po tom jediném zařvaném slově, veškerý předchozí šramot (který, mimcohodem, zněl ÚPLNĚ jako by se NĚKDO hrabal v mých šminkách) v koupelně utichl... načež se začalo zdát, že můj bratr snad ani nedýchá.
Jenže pak, najednou, se ozvalo cvaknutí klíče v zámku a dveře se otevřely. A mně se naskytl pohled...
Prostě PRO BOHY.
Stál tam můj bratr, vlasy mu trčely na všechny strany i v úhlech, které jsem dosud nepovažoval za možné, tvář mu pokrývala velmi nerovnoměrná, zato ale až neskutečně silná vrstva make-upu a pudru (zřejmě si myslel, že se to ztratí) a pod očima (čímž myslím dobrý půlcentimetr pod každým) se mu táhly dvě kostrbaté černé linky.
Ovládl jsem se a nevyprskl smíchy. Ani jsem se nezačal chichotat. Maximálně jsem se pitomě culil. Dobrou minutu. Ale jinak jsem se ovládl.
"Zakrslíku..." vyslovil jsem ve chvíli, kdy jsem se rozhodl zase důvěřovat svému hlasu. "Tak si říkám, jestli bys nepotřeboval... menší pomoc?"
Jeho čelist poklesla v hlubokém údivu.
"Ty bys mi pomohl? Jukko, fakt?!"
Zadíval jsem se na to jeho k uzoufání legrační dílko a rozhodl se, vzhledem k tomu, že můj bratr byl zcela zjevně narušený, ignorovat jméno, kterým mě oslovil. Místo toho jsem ho strčil do koupelny a zabouchl za námi dveře.
"Ale máma se o tom dozvědět nemusí," sdělil jsem mu.
"To nemusí," souhlasil, protože očividně měl ještě v živé paměti to, jak máma ječela ve chvíli, kdy zjistila, že se líčím JÁ. A zakrslíkovi bylo teprve patnáct, takže...
"I když, kdo by si to odskákal, kdyby na to přišla?" ušklíbl jsem se.
"Ty," odpověděl.
"Matti, nikdy jsi neslyšel o ŘEČNICKÝ OTÁZCE?" zavrčel jsem poněkud vytočeně.
"Aha," došla mu jeho předchozí chyba. "P-promiň..."
"Tak začneme." Zvedl jsem z poněkud přeplněné poličky své extra velké balení odličovače a pytel vatových tamponů a podal je Mattimu. "Sundej to."
Nechápavě se zadíval nejdřív na mě, poté na své zaplněné ruce.
Vzdychl jsem, chytil svého nevzdělaného sourozence za ramena a posadil ho na okraj vany. Pak jsem si od něj znovu vzal odličovač a jeden z tamponů důkladně polil, načež jsem začal důsledně (a nikterak něžně) drhnout Mattiho obličej.
"A vůbec," prohodil jsem po pár vteřinách konverzačně. "Co tě to popadlo, zkoušet se namalovat?"
"Mám rande," vypravil ze sebe můj bratr.
Původně jsem myslel, že jsem se přeslechl. Že jsem přes to všechno jeho bolestné hekání nerozuměl správně. Ale když jsem na chvíli ustal v práci a nevěřícně se na něj zadíval, můj bratr se NEVINNĚ USMÁL.
"CO?!" zaječel jsem, když mi došlo, že se ode mě očekává nějaká reakce.
"Mám rande," zopakoval můj bratr.
"CO?!" zopakoval jsem já, možná ještě hlasitěji než předtím. "Zakrslíku! Kde bys TY vzal někoho, kdo by s tebou byl ochotnej jít na rande?!"
"Abys věděl, Jukko, stává se ze mě muž!" napřímil se hrdě. "A jakožto o chlapa je o mě velký zájem!"
"A jakožto chlap se maluješ. Jasně!" zasmál jsem se a začal znovu drhnout ten jeho klaunský obličejík. "Je starší, co, zakrslíku?"
Nejistě otevřel oko, kolem kterého jsem mu v tu chvíli nerejdil kouskem vaty.
"O rok," přiznal. "Jak to víš?"
"Kvůli mladší by ses nemaloval. Mladší omdlívají jen při pohledu na tvůj obličejík."
"Aha, takže sis všimnul!"
"Čeho? Že před naším vchodem pravidelně postává partička hihňajících se puberťaček? Toho si nejde nevšimnout!"
"Jukko!"
"Co?!" zavrčel jsem.
"Pokud nechceš, aby v mým obličeji byla fakt velká díra, měl bys-"
"Citlivko, ušklíbl jsem se. "Fajn, hotovo. Sláva. Tak jo, teď nejdřív něco uděláme s vlasama. Co by sis tak představoval?"
"Ehm, něco..." zamyslel se. "Drzýho, záludnýho, sexy, mladistvýho, ale ať vypadám aspoň na sedmnáct!"
"Fajn. Uvidíme, co zmůžu. Ale varuju tě, nemíním nad tebou strávit víc než dvacet minut! Taky mám rande, zakrslíku, a taky chci vypadat k světu!"
S těmi slovy jsem se chopil hřebenu.
O nějakou chvíli později už měl Matti na hlavě...
No, na sedmnáct nevypadal. Vypadal jen a jen na těch svých patnáct. Ale drzý byl a sexy... No, dost možná taky.
"Můžu se podívat?" dotázal se, když jsem od něj odstoupil.
"Ne," pronesl jsem tónem, který jsem považoval za dostatečně varovný. A asi takový i byl, jelikož Matti se přikrčil a na tváři mu vyvstal další nevinný úsměv.
"Tak co se mnou ještě míníš dělat?"
"No..." ušklíbl jsem se. "Nemá cenu dávat ti make-up. Nemluvě o tom, že jsi vyplácal moji zásobu minimálně na tejden. Takže... Spodní linku, trošku stínů a lesk na rty? Tohle si bereš na sebe?" přelétl jsem pohledem jeho odrbané džíny a černou košili.
"Ehm, jo," kývl. "Je to moc zlý?"
"Ne, ani ne. Takže stíny ti udělám světle šedý. Jen trošku, přece nechceš už na prvním rande vypadat jako kurva..."
"Ne, kdepak. To rád přenechám tobě."
Je narušený, opakoval jsem si, abych zabránil své ruce v tom, aby použila tužku na oči jako vražednou zbraň. Přeskočilo mu z toho, že jde na rande. Nemůžu mu to mít za zlé. Nemůžu mu to mít-
"Jukko?" ozval se Matti.
Vzpamatoval jsem se a přestal se pokoušet rozdrtit svou oblíbenou kosmetickou pomůcku.
"Sednout," rozkázal jsem.
Zmateně jsem vyhazoval věci ze své skříně.
"Ne, ne, NE! Sakra, kde jsou mý bílý džíny? Kde je moje růžová košile?! Kde je můj stříbrnej řetízek?! Matti, já tě ZABIJU!"
"A je to snad moje vina, že jsi mě maloval tak dlouho?" dotázal se mě můj bratr, který ještě DRZE stál ve dveřích mého pokoje.
"Ano!" odpověděl jsem. "Mrkáš, když se ti snažím dělat linku!"
"Ale ty nemusíš bejt takovej perfekcionista, abys mi každou linku namaloval úplně totožně!"
"Mlč!" zavrčel jsem varovně. "Mám tam bejt za deset minut. Cesta trvá patnáct!"
"Ale no tak, bráško..." oslovil mě něžně, zatímco já padal na postel, neboť jsem neudržel rovnováhu při natahování kalhot. "Jukko, Mari ti neuteče, když jednou přijdeš nenalíčenej. To já jsu na první rande, já mám dělat dojem!"
"Tak to bych ti radil, abys ho udělal!" doporučil jsem mu a vběhl do koupelny.
O pět minut později jsem stál u dveří. Pro dnešek jsem zvolil přirozenější vzhled než obvykle. Žádný těžký make-up, jen linky, řasenka a jemný lesk na rtech. I vlasům jsem dal svobodu a zkrotil je pouze lehkým přičísnutím. Ha. Ha. Ha.
K čertu, ale říkat si to snad můžu! Třeba tomu pak i uvěřím...
Otevřel jsem dveře. A za nimi, ruku zvednutou ke zvonku, stál bratr mého děvčete. Její otravné dvojče.
"Ari?!" vyjekl jsem překvapeně. Už jsem se zmínil o tom, že rodiče mé přítelkyně jsou patrně šílenci? JÁ bych svým dětem jména Mari a Ari nedal, nehledě na to, jestli jsou dvojčata.
"Nemáš bejt náhodou na cestě?" změřil si mě podezřívavě.
"Varuju tě. Pokud mi jdeš říct, že Mari nemůže, tak to ani neříkej! Víš, co se dělávalo s poslama špatnejch zpráv!"
"Ehm, Jukko?" ozval se za mnou Mattiho hlas. "Tohle je... mý rande."
Bleskově jsem se na něj otočil.
"Já myslel, že jdeš s HOLKOU!"
"No co, stane se," pokrčil Matti rameny, proplul kolem mě a sladce se na Ariho usmál. "Můžeme?"
"Můžeme," kývl Ari. "Moc ti to sluší, Mattíku."
"Děkuju," rozzářil se můj bratr.
Ruku v ruce sešli po schodech. Byl jsem jako zkamenělý. Co prosím? Můj bratr a otravný dvojče mojí holky? Co je TOHLE za blbej vtip?!
Ne, Kristiane, vzpamatuj se. Haló, tady jsem. Tvůj mozek tě volá. Jdeš pozdě na-
A najednou po schodech vystoupala neskutečně sexy brunetka.
"Mari?" kuňkl jsem.
"Byla jsem zvědavá, tak jsem ho sledovala," zaculila se na mě. "Teda, lásko, tohle je gól. Jak se dali dohromady?!"
"To nevím, ale až se Matti vrátí, okamžitě ho natáhnu na skřipec a dostanu to z něj..." Sklonil jsem se a políbil ji. "Sakra, já jsem z toho ale rozhozenej!"
"Mně to přijde vtipný! Říkala jsem si, kdy se ukáže, že bráška je vlastně na kluky!" Prohlédla si mě. "I když, o tobě bych si říkala totéž, kdybys mě tehdy nezačal balit. Nejsi dneska nějak málo nalíčenej?"
"To odmítám komentovat," frkl jsem.
"Aha," položila mi ruce na boky. "Ale to se ti určitě nechce ukazovat na veřejnosti, co?"
"Já to překousnu," mávl jsem rukou. "Vyrazíme?"
"Jukko..." oslovila mě něžně. "Kdy se vrací tvoje máma?"
"Nejdřív tak za dvě hodiny, proč?" zamrkal jsem. A pak jsem zamrkal znovu, když jsem pochopil.
"Pořád chceš jít ven?"
Vzal jsem ji za ruku.
"Pojď. A nediv se rozházenýmu oblečení!"
Žádné komentáře:
Okomentovat