Zamilovaní
se chovají jako idioti. Je to jejich přirozenost. Tohle mi řekl můj
nejlepší přítel Japa. A teď, když jsem seděl v cukrárně, přímo proti
Mille, a díval se do těch jejích kouzelných očí, můj zrak postupně
klouzal po růžovo-černých šatech, které byly o tolik hezčí než ten
upjatý kostýmek, který měla na sobě v ordinaci, jsem uznával, že by mohl
mít pravdu. I když mi vrtalo hlavou, jak on to vlastně může vědět,
když-
"Tak, vážení, co si dáme?" zeptala se Milla.
"C-co?" cukl jsem sebou, proud myšlenek byl přerušen, zůstala jen jediná. JÁ NEJSEM ZAMILOVANÝ!
"Co si dáme, tatí," zopakovala mi moje dceruška. Zřejmě se v tu chvíli mohla potrhat smíchy.
"Copak je s tebou?" Milla se na mě zkoumavě zadívala. Ty oči, ty oči, ksakru, oči... Ne, nejsem zamilovanej! Ne a ne a ještě jednou ne!
"Pardon, jsem trošku mimo," usmál jsem se omluvně.
"Tak co chceš,tatí?" dorážela Camilla.
"Říkejte si vy. Já objednávám," mrkl jsem na ně obě zároveň.
"Nejdřív se musím podívat, kolik mám peněz. Ale asi jen na kafe," posteskla si Milla, když nahlédla do papíru s místní nabídkou.
"Pozval jsem tě," zarazil jsem její ruku, která se už natahovala po kabelce.
"No a?" pozvedla obočí. Od chvíle, co ji znám, snad už po sté.
"To znamená, že za tebe platí!" poučila ji Camilla.
"Hele, a jak ty tohle víš?" zamračil jsem se na ni.
"Protože Mikko mě taky někdy zve na limonádu," pokrčila ramínky.
"Mikko?" zamrkal jsem nechápavě. "Jo Mikko! To je ten tmavovlasej kluk, co se ti líbí!"
"Pšt!" položila si Cami před rty ukazováček. "To je tajný!"
"Ježiši, tak to pardon!" vyjekl jsem a přikryl si rukou ústa. "Snad se neschovává pod stolem a neslyšel to!"
"Tatí, chováš se jako šašek!" zašklebila se Cami.
Přerušil nás Millin upřímný smích.
"Čemu se tak řehtáš?" zeptal jsem se pohoršeně. "Tohle je přeci vážná věc!"
"Vy jste tak sladký. Oba," zahihňala se Milla.
"Já nejsem sladká," ohradila se dotčeně Cami.
"Ale já se k tomu přízvisku hrdě hlásím!" zaculil jsem se.
"Tatí!" vyprskla znechuceně Camilla. "Ty se opravdu chováš jako pitomeček!"
"No jo, holčičko. Já vím." Pevně jsem chytil její malou ručku. Pak jsem se stydlivě zadíval na Millu. "Musím vám moc poděkovat, slečno praktikantko."
"Opravdu, pane Mikkonene? A za co?" mrkla svůdně Milla.
"Je jako dřív. A to s tebou mluvila sotva půl hodiny," řekl jsem tak tiše, jak jen to šlo. "Víš, myslím, že budeš opravdu skvělá v tom, co chceš dělat. A časem budeš ta nejlepší máma pod sluncem. No řekni, Cami. Nebrala bys Millu jako maminku?" otočil jsem se na dcerušku.
"Hned a všema deseti!" přikývla horlivě Camilla.
"Další vtip, co?" odfrkla zhnuseně Milla. Náhle měla špatnou náladu. "No, v tom případě myslím, že bych měla jít."
Začala vstávat. Prudce jsem popadl její dlaň.
"Tohle není vtip," ujistil jsem ji.
"Vážně? A odkdy děti používají takový výrazy jako 'Hned a všema deseti'?" Milliny rty se stáhly do přísné čárky. Varování. Tohle gesto používala i Cami, když se na mě zlobila.
"Mikko ji... používá," pípla Camilla.
"Mikko ji používá," zopakoval jsem a vítězně se na Millu zadíval.
"Fajn, fajn," zvedla ruce na znamení rezignace. "Platíš?"
"To už jsem říkal," usmál jsem se.
"Jen se ujišťuju," usmála se ďábelsky.
"Něco mi říká, že se mi to nebude líbit," ušklíbl jsem se.
"Dám si pohár se všema druhama ovoce a vanilkovou zmrzlinou. A velkej kopec šlehačky. A oplatku. A k pití chci horkou čokoládu, tu tady mají vynikající, můžu jen doporučit!" diktovala si Milla. "Camillko, co ty?"
"Taky horkou čokoládu," pronesla Cami, oči upřené do nabídky. Už jsem se zmínil, že umí plynně číst? V první třídě. "A pak pohár s čokoládovou a vanilkovou, od každý dva kopečky. A pistáciovou. A skořicovou. A-"
"A hromadu šlehačky a oplatku," přerušil jsem ji se smíchem. "Běda ti, jak to nesníš, škvrně!"
"Ale sní," ujistila mě Milla. "Co si dá náš hostitel? Jak jsem řekla, můžu doporučit čokoládu..."
"Já si dám totéž co ty," usmál jsem se na ni. Kývnutím jsem přivolal jednu servírku. "Ale pokud nebudu spokojenej, tak si to s tebou vyřídím!"
"Tak, vážení, co si dáme?" zeptala se Milla.
"C-co?" cukl jsem sebou, proud myšlenek byl přerušen, zůstala jen jediná. JÁ NEJSEM ZAMILOVANÝ!
"Co si dáme, tatí," zopakovala mi moje dceruška. Zřejmě se v tu chvíli mohla potrhat smíchy.
"Copak je s tebou?" Milla se na mě zkoumavě zadívala. Ty oči, ty oči, ksakru, oči... Ne, nejsem zamilovanej! Ne a ne a ještě jednou ne!
"Pardon, jsem trošku mimo," usmál jsem se omluvně.
"Tak co chceš,tatí?" dorážela Camilla.
"Říkejte si vy. Já objednávám," mrkl jsem na ně obě zároveň.
"Nejdřív se musím podívat, kolik mám peněz. Ale asi jen na kafe," posteskla si Milla, když nahlédla do papíru s místní nabídkou.
"Pozval jsem tě," zarazil jsem její ruku, která se už natahovala po kabelce.
"No a?" pozvedla obočí. Od chvíle, co ji znám, snad už po sté.
"To znamená, že za tebe platí!" poučila ji Camilla.
"Hele, a jak ty tohle víš?" zamračil jsem se na ni.
"Protože Mikko mě taky někdy zve na limonádu," pokrčila ramínky.
"Mikko?" zamrkal jsem nechápavě. "Jo Mikko! To je ten tmavovlasej kluk, co se ti líbí!"
"Pšt!" položila si Cami před rty ukazováček. "To je tajný!"
"Ježiši, tak to pardon!" vyjekl jsem a přikryl si rukou ústa. "Snad se neschovává pod stolem a neslyšel to!"
"Tatí, chováš se jako šašek!" zašklebila se Cami.
Přerušil nás Millin upřímný smích.
"Čemu se tak řehtáš?" zeptal jsem se pohoršeně. "Tohle je přeci vážná věc!"
"Vy jste tak sladký. Oba," zahihňala se Milla.
"Já nejsem sladká," ohradila se dotčeně Cami.
"Ale já se k tomu přízvisku hrdě hlásím!" zaculil jsem se.
"Tatí!" vyprskla znechuceně Camilla. "Ty se opravdu chováš jako pitomeček!"
"No jo, holčičko. Já vím." Pevně jsem chytil její malou ručku. Pak jsem se stydlivě zadíval na Millu. "Musím vám moc poděkovat, slečno praktikantko."
"Opravdu, pane Mikkonene? A za co?" mrkla svůdně Milla.
"Je jako dřív. A to s tebou mluvila sotva půl hodiny," řekl jsem tak tiše, jak jen to šlo. "Víš, myslím, že budeš opravdu skvělá v tom, co chceš dělat. A časem budeš ta nejlepší máma pod sluncem. No řekni, Cami. Nebrala bys Millu jako maminku?" otočil jsem se na dcerušku.
"Hned a všema deseti!" přikývla horlivě Camilla.
"Další vtip, co?" odfrkla zhnuseně Milla. Náhle měla špatnou náladu. "No, v tom případě myslím, že bych měla jít."
Začala vstávat. Prudce jsem popadl její dlaň.
"Tohle není vtip," ujistil jsem ji.
"Vážně? A odkdy děti používají takový výrazy jako 'Hned a všema deseti'?" Milliny rty se stáhly do přísné čárky. Varování. Tohle gesto používala i Cami, když se na mě zlobila.
"Mikko ji... používá," pípla Camilla.
"Mikko ji používá," zopakoval jsem a vítězně se na Millu zadíval.
"Fajn, fajn," zvedla ruce na znamení rezignace. "Platíš?"
"To už jsem říkal," usmál jsem se.
"Jen se ujišťuju," usmála se ďábelsky.
"Něco mi říká, že se mi to nebude líbit," ušklíbl jsem se.
"Dám si pohár se všema druhama ovoce a vanilkovou zmrzlinou. A velkej kopec šlehačky. A oplatku. A k pití chci horkou čokoládu, tu tady mají vynikající, můžu jen doporučit!" diktovala si Milla. "Camillko, co ty?"
"Taky horkou čokoládu," pronesla Cami, oči upřené do nabídky. Už jsem se zmínil, že umí plynně číst? V první třídě. "A pak pohár s čokoládovou a vanilkovou, od každý dva kopečky. A pistáciovou. A skořicovou. A-"
"A hromadu šlehačky a oplatku," přerušil jsem ji se smíchem. "Běda ti, jak to nesníš, škvrně!"
"Ale sní," ujistila mě Milla. "Co si dá náš hostitel? Jak jsem řekla, můžu doporučit čokoládu..."
"Já si dám totéž co ty," usmál jsem se na ni. Kývnutím jsem přivolal jednu servírku. "Ale pokud nebudu spokojenej, tak si to s tebou vyřídím!"
Žádné komentáře:
Okomentovat