Šílím.
Odvezte mě za Tampere, tam mě zastřelte a zakopejte tak hluboko, jak
jen to půjde. Takhle vypadá láska? Ne, to nemůže být ono. Dělám divný
věci, ale ty jsem dělal vždycky, ne? Tu čokoládu jsem si dal kvůli
Mille. Tolik chtěla, abych ji poslechl. Byla by určitě smutná, kdybych
to neudělal. A já přece nechtěl, aby byla smutná. Nesměla být NIKDY
smutná, protože to bych...
No, poprvé po dvaceti letech. A nejhorší je, že tu čokoládu jsem si skutečně vychutnal. Byla skoro taková, jako dělával Arwo, a jako ta, kterou já teď vaříval svojí dcerušce. Rodinný recept na horkou čokoládu. Celý ten vtip spočíval v tom, že se-
"Tatí, hraješ!" upozornila mě Camilla.
"C-cože?" cukl jsem sebou, další myšlenky utekly.
"Tatí, tohle už děláš schválně!" nakrčila Cami nasupeně nosík.
"Tatínek se jen zamyslel," šťouchla do ní Milla přátelsky.
"Táta teď moc myslí," šklebila se Cami.
"Jo, měl by s tím přestat." Milla se na mě roztomile usmála. Začal jsem se uculovat.
"Je to nebezpečný," pronesla vědoucně malá. "Podívej se, jak vypadá!"
"Asi to na něm už zanechává následky," mrkla spiklenecky Milla.
"Co? Vy dvě příšerný-"
"Za pravdu se člověk zlobí," poznamenala světácky mladší Camilla.
"Vidíš, co jsem ji už naučila?" otočila se na mě starší Camilla.
"Spikly jste se proti mně!" obvinil jsem ji.
"Já ti říkala, že mu to dojde," nafoukla Cami naštvaně tvářičky.
"No jo, a já ti nevěřila," povzdychla si Milla. "Dobře, dlužím ti lízátko."
"Dvě," smlouvala Cami.
"Vyděračko," ušklíbla se Milla.
"Je to potvora," prohodil jsem mimochodem. "A moc dobře zná všechny taktiky pro získání čehokoliv. A je úžasný, že stejně není rozmazlená."
"A ani domýšlivá," zasmála se Milla, když Cami hrdě zvedla hlavu a vypjala hrudníček.
"A už by měla jít do postýlky," oznámil jsem mrňousovi. Cami se na mě vyčítavě zadívala přes okraje svých žolíkových karet.
"Ještě musíme dohrát!"
"Ale pak hned vykoupat a spát," ujišťoval jsem se.
"Ještě jednu hru!" škemrala.
"Vykoupat a spát," zopakoval jsem přísně.
"Tatí, ještě jednou!" žadonila.
"Camillo!" vyslovil jsem důrazně.
"Vykoupat a spát," pípla poslušně.
"To je moje hodná holčička," pohladil jsem ji po vláscích.
"Kristiane..." oslovila mě netrpělivě Milla.
"Copak?" zaculil jsem se.
Zhluboka se nadechla. Pak se jednou rukou zoufale chytila za hlavu. "Nic. Už hraj, prosím tě..."
No, poprvé po dvaceti letech. A nejhorší je, že tu čokoládu jsem si skutečně vychutnal. Byla skoro taková, jako dělával Arwo, a jako ta, kterou já teď vaříval svojí dcerušce. Rodinný recept na horkou čokoládu. Celý ten vtip spočíval v tom, že se-
"Tatí, hraješ!" upozornila mě Camilla.
"C-cože?" cukl jsem sebou, další myšlenky utekly.
"Tatí, tohle už děláš schválně!" nakrčila Cami nasupeně nosík.
"Tatínek se jen zamyslel," šťouchla do ní Milla přátelsky.
"Táta teď moc myslí," šklebila se Cami.
"Jo, měl by s tím přestat." Milla se na mě roztomile usmála. Začal jsem se uculovat.
"Je to nebezpečný," pronesla vědoucně malá. "Podívej se, jak vypadá!"
"Asi to na něm už zanechává následky," mrkla spiklenecky Milla.
"Co? Vy dvě příšerný-"
"Za pravdu se člověk zlobí," poznamenala světácky mladší Camilla.
"Vidíš, co jsem ji už naučila?" otočila se na mě starší Camilla.
"Spikly jste se proti mně!" obvinil jsem ji.
"Já ti říkala, že mu to dojde," nafoukla Cami naštvaně tvářičky.
"No jo, a já ti nevěřila," povzdychla si Milla. "Dobře, dlužím ti lízátko."
"Dvě," smlouvala Cami.
"Vyděračko," ušklíbla se Milla.
"Je to potvora," prohodil jsem mimochodem. "A moc dobře zná všechny taktiky pro získání čehokoliv. A je úžasný, že stejně není rozmazlená."
"A ani domýšlivá," zasmála se Milla, když Cami hrdě zvedla hlavu a vypjala hrudníček.
"A už by měla jít do postýlky," oznámil jsem mrňousovi. Cami se na mě vyčítavě zadívala přes okraje svých žolíkových karet.
"Ještě musíme dohrát!"
"Ale pak hned vykoupat a spát," ujišťoval jsem se.
"Ještě jednu hru!" škemrala.
"Vykoupat a spát," zopakoval jsem přísně.
"Tatí, ještě jednou!" žadonila.
"Camillo!" vyslovil jsem důrazně.
"Vykoupat a spát," pípla poslušně.
"To je moje hodná holčička," pohladil jsem ji po vláscích.
"Kristiane..." oslovila mě netrpělivě Milla.
"Copak?" zaculil jsem se.
Zhluboka se nadechla. Pak se jednou rukou zoufale chytila za hlavu. "Nic. Už hraj, prosím tě..."
Žádné komentáře:
Okomentovat