Ten
večer ze mě alkohol vypálil nemoc. Jonne se stane otcem. To se muselo
řádně zapít. Hned po koncertě jsme vletěli do nejbližšího baru a
objednali si vodku, celé hektolitry vodky. A slavili jsme. Kocovinu jako
následující ráno jsem už dlouho neměl. Vlastně se divím, že jsem byl
večer schopný hrát.
A potom jsme to dítě zapíjeli každý večer. Sice v menší míře, ale oslavy to byly. Turné končilo v Helsinkách, hned po vystoupení jsme se měli sebrat a vyrazit domů. V Tampere jsme se měli zjevit někdy kolem jedné hodiny ranní. Chtěl jsem jít do baru, jako to plánovali všichni krom Jonneho. Ten mínil ihned vyrazit za svou těhotnou Kukko.
Mohl bych jet domů, jistě. Jenže proč? To odpoledne si pro Cami byla její matka. Milla jistě šla k sobě domů. Tak co bych tam asi sám dělal?!
Ve chvíli, kdy jsem začal ladit kytaru, mi zazvonil mobil. Volal jeden ze členů naší ochranky.
"Ano, Mikko?" řekl jsem opatrně do telefonu.
"Šéfe, mám tady jednu krajně podezřelou osobu, která chce dovnitř," oznámil mi Mikko. "U zadního vchodu. A prý si cestu klidně prostřílí."
"Jacku Leoparde!" vykřikl jsem.
"Kazisvěte!" přišla odpověď. "Nemůžeš se tvářit, že nic nevíš?!"
"Fajn, tak teda ty, o kterým nevím, mi laskavě předej moji ochranku."
"Šéfe?" ozvalo se po chvíli šramocení.
"Mikko, pořádně ho prošacuj!" přikázal jsem.
"Jistě, šéfe," zabručel.
"Ale Mikko!" dodal jsem spěšně. "Chlast mu koukej nechat!"
"Jak jinak, šéfe..." zachechtal se Mikko.
"Jdu tam."
Telefon jsem strčil do zadní kapsy kalhot a vyrazil na Mikkovo stanoviště. Takže Japa je tu...
A potom jsme to dítě zapíjeli každý večer. Sice v menší míře, ale oslavy to byly. Turné končilo v Helsinkách, hned po vystoupení jsme se měli sebrat a vyrazit domů. V Tampere jsme se měli zjevit někdy kolem jedné hodiny ranní. Chtěl jsem jít do baru, jako to plánovali všichni krom Jonneho. Ten mínil ihned vyrazit za svou těhotnou Kukko.
Mohl bych jet domů, jistě. Jenže proč? To odpoledne si pro Cami byla její matka. Milla jistě šla k sobě domů. Tak co bych tam asi sám dělal?!
Ve chvíli, kdy jsem začal ladit kytaru, mi zazvonil mobil. Volal jeden ze členů naší ochranky.
"Ano, Mikko?" řekl jsem opatrně do telefonu.
"Šéfe, mám tady jednu krajně podezřelou osobu, která chce dovnitř," oznámil mi Mikko. "U zadního vchodu. A prý si cestu klidně prostřílí."
"Jacku Leoparde!" vykřikl jsem.
"Kazisvěte!" přišla odpověď. "Nemůžeš se tvářit, že nic nevíš?!"
"Fajn, tak teda ty, o kterým nevím, mi laskavě předej moji ochranku."
"Šéfe?" ozvalo se po chvíli šramocení.
"Mikko, pořádně ho prošacuj!" přikázal jsem.
"Jistě, šéfe," zabručel.
"Ale Mikko!" dodal jsem spěšně. "Chlast mu koukej nechat!"
"Jak jinak, šéfe..." zachechtal se Mikko.
"Jdu tam."
Telefon jsem strčil do zadní kapsy kalhot a vyrazil na Mikkovo stanoviště. Takže Japa je tu...
Žádné komentáře:
Okomentovat