Zlověstné ticho ještě chvíli přetrvávalo. A pak se náhle ozvalo...
"Ty bys mě to normálně nechal udělat!"
Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi neulevilo. Aspoň na takové dvě, možná tři vteřinky.
"Ale nenechal," ujistil jsem ho spěšně.
"NE?!" zaječel hystericky. "Řekl jsem, že se rozebíhám! Rozeběhl jsem se. Ani ses mě nepokusil zastavit! Nezáleží ti na mně! NIKOMU NA MNĚ NEZÁLEŽÍ!"
Ach jo, proč jen si skoro vždycky vybere mě...
"Robi. Robísečku, prosím, uklidni se. Kde jsi teď?" tázal jsem se.
"Na... kraji střechy. Na římse."
"Dobře. Tak buď hodnej kluk a slez dolů."
"Proč bych měl bejt hodnej? Z toho, že jsem hodnej, mám akorát tunu problémů!"
"Pokud ihned neslezeš, začnu já bejt zlej!"
"Vážně? A co mi přes ten telefon asi tak uděláš?"
"Přes telefon nic. Ale až tě uvidím, zabiju tě!"
"Ale když skočím, bude mi to už jedno!"
"Kolikrát ti mám opakovat, že si pro tebe do toho pekla dojdu?!"
"Můžeš vyrazit," odsekl drze. "Hele, nakláním se přes okraj!"
"Robi, kušuj s tím."
"Natahuju přes okraj nohu!"
"Jestli spadneš a přežiješ to, tak si mě nepřej!"
"A teď skáču na jedný noze po okraji střech... ÝÝÝ!"
Zastavilo se mi srdce. Ale jen do chvíle, kdy jsem snad ani ne o vteřinu později uslyšel tlumené žuchnutí a peprné nadávky svého kytaristy.
"Robi?" dostal jsem ze sebe, přičemž jsem se pokoušel potlačit hihňání.
"Uklouzl jsem," oznámil. "A spadl přímo někomu na balkon! Kurva, to mi vysvětli, proč si někdo vystele balkon polštáře... Ne, počkat. Já vím o někom, kdo si balkon vystele polštářema, když tam chce sedět! A na toho ještě pořád není taková zima, aby si sem nešel..."
"Já asi tuším?" zakňučel jsem ještě předtím, než jsem na druhém konci linky uslyšel tiché 'Robi? Co ty tady... děláš?', které z mého tušení udělalo jistotu.
"Jannie, promiň," řekl Robin. "Mám tu něco důležitýho. A má to na sobě bílý kalhoty a kurva sexy mikinku!"
A pak mi to prostě a jednoduše položil. Fajn. Zítra zemře.
Ne, ale teď vážně. Jaká je pravděpodobnost toho, že při pokusu o sebevraždu skokem z domu, ve kterém bydlí důvod vašeho pokusu o sebevraždu, dopadnete na balkon toho důvodu? A jemu se to povedlo. A ještě bude v noci mít sex mimo obvyklý plán.
Ach, BOŽE. Sex. Už tak dlouho jsem ho neměl. Jenže od doby, kdy jsem se dozvěděl o tom rudovláskovi, mě další chlapi nezajímali.
Což mi připomíná, že tahle noc ještě nekončila. Ne, chystal se na mě ještě jeden šok. Ale to jsem v tu chvíli přirozeně ani netušil.
"Ty bys mě to normálně nechal udělat!"
Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi neulevilo. Aspoň na takové dvě, možná tři vteřinky.
"Ale nenechal," ujistil jsem ho spěšně.
"NE?!" zaječel hystericky. "Řekl jsem, že se rozebíhám! Rozeběhl jsem se. Ani ses mě nepokusil zastavit! Nezáleží ti na mně! NIKOMU NA MNĚ NEZÁLEŽÍ!"
Ach jo, proč jen si skoro vždycky vybere mě...
"Robi. Robísečku, prosím, uklidni se. Kde jsi teď?" tázal jsem se.
"Na... kraji střechy. Na římse."
"Dobře. Tak buď hodnej kluk a slez dolů."
"Proč bych měl bejt hodnej? Z toho, že jsem hodnej, mám akorát tunu problémů!"
"Pokud ihned neslezeš, začnu já bejt zlej!"
"Vážně? A co mi přes ten telefon asi tak uděláš?"
"Přes telefon nic. Ale až tě uvidím, zabiju tě!"
"Ale když skočím, bude mi to už jedno!"
"Kolikrát ti mám opakovat, že si pro tebe do toho pekla dojdu?!"
"Můžeš vyrazit," odsekl drze. "Hele, nakláním se přes okraj!"
"Robi, kušuj s tím."
"Natahuju přes okraj nohu!"
"Jestli spadneš a přežiješ to, tak si mě nepřej!"
"A teď skáču na jedný noze po okraji střech... ÝÝÝ!"
Zastavilo se mi srdce. Ale jen do chvíle, kdy jsem snad ani ne o vteřinu později uslyšel tlumené žuchnutí a peprné nadávky svého kytaristy.
"Robi?" dostal jsem ze sebe, přičemž jsem se pokoušel potlačit hihňání.
"Uklouzl jsem," oznámil. "A spadl přímo někomu na balkon! Kurva, to mi vysvětli, proč si někdo vystele balkon polštáře... Ne, počkat. Já vím o někom, kdo si balkon vystele polštářema, když tam chce sedět! A na toho ještě pořád není taková zima, aby si sem nešel..."
"Já asi tuším?" zakňučel jsem ještě předtím, než jsem na druhém konci linky uslyšel tiché 'Robi? Co ty tady... děláš?', které z mého tušení udělalo jistotu.
"Jannie, promiň," řekl Robin. "Mám tu něco důležitýho. A má to na sobě bílý kalhoty a kurva sexy mikinku!"
A pak mi to prostě a jednoduše položil. Fajn. Zítra zemře.
Ne, ale teď vážně. Jaká je pravděpodobnost toho, že při pokusu o sebevraždu skokem z domu, ve kterém bydlí důvod vašeho pokusu o sebevraždu, dopadnete na balkon toho důvodu? A jemu se to povedlo. A ještě bude v noci mít sex mimo obvyklý plán.
Ach, BOŽE. Sex. Už tak dlouho jsem ho neměl. Jenže od doby, kdy jsem se dozvěděl o tom rudovláskovi, mě další chlapi nezajímali.
Což mi připomíná, že tahle noc ještě nekončila. Ne, chystal se na mě ještě jeden šok. Ale to jsem v tu chvíli přirozeně ani netušil.
Žádné komentáře:
Okomentovat