Změna, hm?

Autor: Arvari
Žánr: Tak trochu slash s pár hloupejma vtípkama?
Přístupnost: Ne, v záběru nic nebude. Pokud mě tedy nedonutíte napsat pokračování...
Postavy: Sir Christus, Larry Love
Shrnutí: "Bože můj, co jsi to provedl?!"
Počet slov: 969
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Info: Ano, Larry je rozvedenej. (Pro ty ještě méně informované, ANO, Larry byl ženatej.) Ano, Larry tu hroznou věc, o který se v tom one-shotu mluví, vážně udělal. FOTO prosím rozklikávejte jen na vlastní nebezpečí...

Vkročil jsem do baru, kde jsme si dohodli schůzku. Přísahám, že bych tam nepáchnul, kdyby Lauri v telefonu nezněl tak příšerně zoufale a deprimovaně.
Jo, a kdyby neřekl, že jestli se neobjevím, tak půjde rovnou do přístavu a utopí se.
Bohužel má lepší orientační smysl než já. Mohl by ten přístav vážně najít.
Což nic neměnilo na tom, že i když jsem tam už stál, pořád jsem měl sto chutí se prostě otočit a zmizet. Od Lauriho to byl vážně vrchol ohleduplnosti, volat mi v deset večer, a ještě k tomu ve středu, když ví (tedy, aspoň myslím, že ví), že chodím brzo do práce.
Beztak tam ještě ani nebyl. Nebo už nebyl?
Jestli se sem táhnu jen proto, abych zjistil, že někoho sbalil a na mě ani nepočkal, tak ho asi...
Vytáhl jsem z kapsy mobil. Neměl jsem chuť se zdržovat. Jestli už zmizel, nemíním ztrácet ani minutu z drahocenného času na spánek.
Vytočil jsem Lauriho číslo. Ve stejnou chvíli, kdy se ze sluchátka poprvé ozval oznamovací tón, rozezvonil se někde v baru mobil. A ačkoliv jsem nevěděl, co může mít Lauri za vyzvánění, tohle znělo jako něco, co by klidně použil.
I když jsem v hluku baru pořádně nepoznal, co je to za song.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale známou kudrnatou hlavu jsem nikde nenašel.
Jen nějaká krátkovlasá ženská jen kousek ode mě hledala mobil v...
Larryho bundě.
Ukončil jsem hovor. Potlačil hlasité zaječení, které se mi dralo z úst. Udělal pár kroků vpřed. A sesul se na židli proti...
Nakrátko ostříhanému Laurimu.
"Bože můj, co jsi to provedl?!" zaskučel jsem.
"Ehm... cože?" zamrkal.
"Tvoje... HLAVA," řekl jsem a mávl rukou směrem k jeho obličeji. "Co sis to udělal?!"
"No..." ošil se. "Ségra mě ostříhala..."
"Co jsi JÍ udělal, že se ti tak hnusně mstí?" pozvedl jsem obočí.
"Nemstí se mi!" vyhrkl. "Poprosil jsem ji, ať to udělá."
"Tenhle konkrétní účes?" ujišťoval jsem se.
"Mikkonene, jestli máš nějakej problém, prostě to ŘEKNI," zavrčel.
"Fajn. Lauri, miláčku, promiň, ale vypadáš jako postarší kurva."
"Hele, lidem se to LÍBÍ," odsekl.
"Fanynkám?" pozvedl jsem obočí.
"Jo, ale... Hele, neštvi mě, jo?"
"Nechceš si aspoň sundat ty obrovský náušnice. Docela ten... kurví efekt podtrhujou. Jo, vypadáš jako vyžilá ruská kurva."
Zavřel oči a kořen nosu si stiskl mezi prsty. A pak, k mému velkému překvapení, se zasmál.
"Bože... Tohle mi vysvětli," řekl. "Proč jsem jel do Helsinek a chtěl tě vidět, když jsem věděl, že budeš PŘESNĚ takovejhle?"
"Protože mě máš rád, i když jsem upřímnej k zbláznění?" pokrčil jsem rameny.
"Drž hubu, Mikkonene," ušklíbl se. "Jsem rozvedenej."
V prvním okamžiku mi ani nedošlo, co právě řekl. A když došlo, čelist mi spadla a já na něj chvíli jen tupě zíral.
"C-co?" vykoktal jsem posléze. "Proč? Jak?!"
"Nechci o tom mluvit," zavrtěl hlavou, a byl to vážně zatracený nezvyk, nevidět, jak se mu kolem tváře zavlní kudrlinky. "Prostě... Konec."
"Proto to háro?" kousl jsem se do rtu. "Změna, hm?"
"Ehm, jo, uznávám, že nejspíš nebude trvalá..."
"Vypadáš jako pudl."
"Díky, ty umíš člověka potěšit," frkl.
"Lauri..." vzdychl jsem a natáhl se před stůl, abych mu mohl sevřít ruku. "Dáš si něco? Platím."
"Kurva, musím vypadat, že jsem na tom fakt strašně!"
"No, docela jo," kývl jsem. "Dáš si kafe?"
"Kofein v tuhle hodinu? Ne, díky, nejsem blázen," olízl si rty.
"Tak co... vodku? Nějakej dobrej koktejl?" nadhodil jsem.
"Krisu, víš zatraceně dobře, že už nějakou dobu nepiju."
"Jo, to jsme dva, ale na druhou stranu, tohle je přímo perfektní důvod, proč znova začít," zachechtal jsem se. "Ale fajn, tak co chceš. Sex?"
"Nejsem si jistej, jestli tu mají v nabídce SEX. Co není on the beach."
Obrátil jsem oči v sloup.
"Hele, nebudeme si lhát, ano?" zašklebil jsem se. "Nechceš o tom rozvodu mluvit. Kdyby sis s někým CHTĚL promluvit, v Tampere je hromada lidí. Ale jedinej člověk, co ti je ochotnej poskytnout trochu toho vášnivýho a divokýho sexu, co ti pomůže zapomenout, co tě ošuká bez keců a na požádání, co tě u sebe nechá klidně pár dní a každej z těch dní tě bude šoustat, když budeš chtít... Ten je tady, kotě."
"Myslíš, že jedu z Tampere do Helsinek kvůli sexu?" zamračil se. "Kdybych CHTĚL jen sex, mohl jsem si prostě zaplatit štětku."
"Hm, nemyslím, že by z tebou nějaká šla. Nejspíš by se bála, že chceš odkoukat její triky," neodpustil jsem si.
"Ty si nedáš pokoj, co?" zavrčel.
"Jestli chceš, vím, kde v Helsinkách sebrat dobrý děvky."
"Ale no tak. Ta největší helsinská děvka sedí přímo proti mně."
"Díky. To je moc krásnej kompliment!" zaculil jsem se. "Takže... Můj byt?"
"Jukko..."
"Slibuju, že nemusíš platit."
"Jsi kus vola, víš to?"
"Jo," kývl jsem. "A přesně proto jsi tady. Tak vstávej. Jestli se na tvoje vlasy budu dívat ještě minutu, rozmyslím si to."
"Vypadám vážně TAK děsně?" kousl se do rtu.
"Bude to lepší, když si sundáš ty náušnice. To už budeš vypadat jen jako špatně ostříhaná ovce."
"Víš, jsi asi první upřímnej člověk, se kterým jsem za poslední dobu mluvil," řekl a zvedl se ze židle, ruku už na půli cesty k levému uchu.
"Ale kdepak," zasmál jsem se a položil mu ruku kolem ramen. "Já jsem jen necitlivej hajzl, co nebere ohledy na tvoji rozvodem zraněnou duši."
Vyšli jsme z baru do osvěžujícího večerního vzduchu.
"Jukko..." zamumlal Lauri. "Díky."
"To si nech tak za, hm..." zamyslel jsem se. "Třičtvrtě hodinky až hodinku. PAK budeš mít za co děkovat, kotě. Jen počkej..."