Tak nevím, jak se na tuhle kapitolu budete tvářit. Řeknu to
takhle. Wilde asi není nejvhodnější osoba, které byste se měli ptát na
radu...
"CO jste dělali?!" zaječel Jann, a já byl vážně vděčný za to, že jsem ho tentokrát pozval k sobě, když jsem si chtěl promluvit, místo toho, abychom si dali schůzku někde v kavárně.
"Šoustali," řekl jsem tiše. "Já a Matti Mikkonen jsme šoustali tam za keřem."
"JAK?!" vytřeštil Jann oči.
"Misionář, já dole, Matti nahoře-"
"Tak jsem to nemyslel!" vyhrkl Jann. "Jak... JAK jste se k tomu dostali?!"
"To byla čistě moje vina," kousl jsem se do rtu. "Všimnul sis, jak poslední dobou vypadá? Je naprosto k sežrání. Tak krásnej..."
"Ehm, uznávám, že vypadá LÍP než před čtvrt rokem," odkašlal si Jann. "Ale... K sežrání? Krásnej? Zacky, na něco se tě zeptám, a i když to bude znít tak trochu šíleně, byl bych rád, kdybys mi popravdě odpověděl."
"Nějak tuším, jak ta otázka bude znít," sklonil jsem hlavu.
"Zacky, ty ses do Mikkonena zamiloval, co?"
Pokrčil jsem rameny.
"Já... Já nevím," odpověděl jsem. "Nejsem si vůbec jistej. Chci říct... Asi jo?"
"Bože můj," vydechl Jann. "JAK?!"
"A jak to mám asi vědět?!" rozhodil jsem rukama. "Hele, podívej se na sebe. Jenna je šílená furie, a jak ji miluješ!"
"Jenna není žádná furie!" odsekl. "Jen je trochu... temperamentní."
"Říkej si tomu, jak jen chceš," mávl jsem rukou. "Ale dokážeš říct, proč ses do ní zamiloval?"
"I kdybych ti dal podrobnej seznam svejch důvodů, žádnýmu z nich neuvěříš!"
"To není pravda. Třeba tomu, že má hezký tělo, bych uvěřil. Ale kdybys mi snad chtěl tvrdit, že má úžasnej smysl pro humor, nebo třeba-"
"MÁ úžasnej smysl pro humor."
"Jo, tak přesně tomu nevěřím," kývl jsem.
"Tak si tomu nevěř," založil Jann ruce na prsou. "MNĚ je jedno, co si o mojí ženský myslíš."
"Hele, ber to tak, že ty bys zas nevěřil možnejm důvodům, proč jsem se zbláznil do Mattiho," pokrčil jsem rameny.
"Máš recht. Jestli je tam hezký tělo, tak ne."
"Sakra, kdybys ho tak viděl bez trička, tak-"
"Nite, já tě varuju. MLČ!"
"Co se ti na tom nelíbí?!" zeptal jsem se.
Pohled, který mi Jann věnoval, mi jasně sdělil, že další podobné otázky už klást nemám.
Polkl jsem a přikrčil se.
"Abys věděl," pípl jsem, "tak za poslední dobu zase docela zhubnul."
"Jo. Já vím," zavrčel Jann. "Včera ráno jsem ho zahlídnul v obchoďáku."
"A pořád ti nepřijde jako kus chlapa?"
"Nite!"
"No jo, no jo, já vim," kousl jsem se do rtu. "Zatracenej nudnej heteráku."
"Zatracenej nadrženej buzerante," ušklíbl se Jann. "Tak... co vlastně bude teď? Když jste se spolu tak elegantně vychrápali?"
"Já... Já nevím," přiznal jsem. "Tak nějak se zatím... tváříme, že se to nestalo."
"Hm. To je dost blbej přístup, jestli chceš znát můj názor."
"Jo, to kurva je. Dneska jsme měli jít do posilovny, ale já to zrušil, protože si nejsem jistej, jestli bych ho nepřefiknul ve sprše," vzdychl jsem. "Mimochodem, kdyby se někdo ptal, dělám ti psychickou oporu po hrozný hádce s Jennou. Zdálo se mi to jako poměrně uvěřitelná výmluva..."
"Jo, to je fajn výmluva. Snad se to Jenna nedozví," zasmál se. "Hele, a co cejtí Mikkonen, to víš?"
"Jak bych mohl?" zamrkal jsem. "Víš, já nevím, jak je to u heteráků, ale já se chlapa po náhodnym sexu většinou neptám, jestli mě miluje!"
"Ty seš taky materiál..." zavrtěl Jann hlavou. "Myslíš, že se mu líbíš?"
"Tak... Aspoň trochu určitě," pokrčil jsem rameny. "Ale... Nevím, jestli je v tom víc."
"V tom případě..." pokrčil Jann rameny. "Se asi zatím tvař, že se to nestalo. Ono se to už nějak vyvrbí..."
Žádné komentáře:
Okomentovat