Jann Wilde stál před branou vedoucí k sídlu Liimatainenových. A jeho skupina hned za ním.
"No, jedna věc se Tommimu upřít nedá," zasmál se Atheos. "Umí žít ve velkym stylu."
"Já tam nechci," zabručel Jann. "Není tam Vivianek."
"Ne, ale jsou tam jiný pěkný kluci!" řekl Robin.
"Jako třeba?" ušklíbl se Jann.
"Vim já? Jonne Liimatainen?" pokrčil Kaide rameny.
"Blondýna?" frkl Tender. "Ale no tak. To není právě dobrá motivace."
"Ne, to fakt ne," potvrdil Jann.. "Jonneho fakt nemusím."
"Tak tam bude někdo JINEJ!" odsekl Kaide.
"Správně. Ale teď jdeme dovnitř, ano?" navrhl Atheos. "Pánové, nasaďte si škrabošky!"
"Ale já-"
"Wilde, mám tady vteřinový lepidlo, VZPOMÍNÁŠ?"
"Ehm... Ano, pane Atheosi. Jistě, pane Atheosi."
Jann vzdychl a vzal si od Tendera svoji škrabošku. Byla černá se stříbrnými ornamenty, navrch zdobená černým peřím.
"Ach..." kousl se Tender do rtu, když se maska usadila na Jannově obličeji. "Je to jen můj dojem, nebo mu chybí už jen ten kostýmek z Eurovize? Černý hadříky a peří..."
"Mám černý kalhoty i košili," poukázal Jann.
"A sluší ti to. Fakt že jo," pokýval Robin.
"Takže můžeme jít?" zeptal se Atheos a (aby předem určil odpověď) položil ruku kolem Jannova pasu tak, aby zpěvák nemohl uniknout.
"Tak fajn," řekl odevzdaně Jann. "A jestli nás poznají a Tommi nás pomalu umučí, pamatujte si laskavě, že to NENÍ moje vina, zlatíčka."
"Neboj. My víme," ujistil ho Kaide.
Pak svorně prošli velkou vstupní branou otevřenou dokořán a vydali se k Tommiho impozantní vile.
První kdo vešel dovnitř, byl Jann. Ale nestalo se tak právě o jeho vůli. Popravdě byl spíš vstrčen dovnitř zbytkem své skupiny.
"Tak, a teď buď hodnej," uslyšel Atheosův hlas, "a pěkně se bav. A běda ti, jak zdrhneš."
Vzápětí všichni čtyři zmizeli mezi hosty.
Jann frkl. No, bezva. A navíc ho tu nechají. Prostě bomba.
Netrvalo mu dlouho lokalizovat číšníka, který roznášel vodku. Hned si jednu přivlastnil. Možná kdyby se trochu opil, bude to tu k vydržení.
Místností se rozezněla píseň, kterou Jann snadno identifikoval jako The Moment Of Our Love.
Povzdychl si. Love. Ach, Vivianku...
A těsně předtím, než do sebe mohl onu sklenici obrátit, ho uviděl.
Ne nebyl to Vivian. Jann si nebyl jistý, kdo to vlastně je.
Ale byl si jistý tím, že je to anděl.
-I tried to kill the pain... But it keeps me in this circle...-
Byl celý v bílém a měl i bílou škrabošku. Bílou s bílými pírky. A jeho tvář lemovaly dlouhé blonďaté vlasy, krásné, už na pohled hebké...
-It's hard to get away, I feel you again. You're with me...-
To dřív mohla být pravda o Vivianovi, ano. Ale jakékoliv myšlenky na kytaristu teď náhle mizely stejně jako Tommiho milý úsměv ve chvíli, kdy si řeknete o vyšší honorář.
Jann udělal několik váhavých kroků směrem k blonďákovi.
-Love is a word, you gave it a name.-
Jann tiše polkl. Ano, ano, bože, ano.
-Our love is right now... So don't close your heart...-
A nejlepší bylo, že ten blonďáček se na něj teď díval taky. A dost možná i zálibně.
-I've been waiting for all my life...-
Na tebe, anděli, na tebe.
-For this moment of our love...-
Jann si olízl rty. Už byl jen metr od něj a momentálně se topil v těch nejkrásnějších modrých očích, jaké kdy viděl. Proboha...
"With you..." vyslovily blonďákovy rty společně s nahrávkou.
Jannovi se málem podlomila kolena.
Byl to jen pocit, nebo tu blonďatou hlavinku náhle shora ozářilo víc světla?
(Pocit to nebyl, to pouze Tommi rozsvítil další lustr, shodou okolností právě nad Jonneho hlavou, ale to se Jann nikdy nedozvěděl.)
"Ahoj..." zamumlal Jann a vzápětí se měl chuť polít vodkou, kterou stále svíral, a škrtnout sirkou. Debilněji ho už snad oslovit ani nemohl!
"Ahoj," usmál se blonďák. Modré oči se ještě víc rozjasnily.
Jann bojoval s touhou přistoupit k němu a políbit rty pokryté růžovým leskem.
Jen o chvíli později stál blonďák těsně před ním.
Ale co, proč bojovat?
-Just let me love you... And I will learn to love you right...-
Jejich rty byly už heb milimetry od sebe, když někdo škubl Jannovým ramenem (a potažmo tudíž celou jeho osobou) směrem dozadu.
"Mizíme!" křikl vzápětí Robinův hlas.
"Co? PROČ?!" zamrkal Jann.
"Řekněme, že Tendyho vlasy nebyly tak nenápadný, jak jsme mysleli," řekl Atheos. "Takže musíme URYCHLENĚ vyklidit pole."
Modré oči se náhle překvapením rozšířily.
"Wilde!" vydechl blonďák.
Poznání zasáhlo Janna jako blesk.
"Aarone!"
Ale to už byl Jann Wilde vlečen společnými silami kytaristy a baskytaristy ven z domu.
Sklenička vodky mu vypadla z prstů a roztříštila se na tvrdé dlažbě.
Žádné komentáře:
Okomentovat