Když
jsem o pár hodin později otvíral dveře bytu, pískal jsem si. Ještě v
botách jsem došel do kuchyně, kde jsem na stůl složil všechny tašky.
Shodil jsem své STARÉ černé sáčko a pověsil ho na židli. Pak jsem uklidil všechny potraviny, které jsem toho dne nakoupil. A můžete mi věřit, že to vypadalo, jako bych dělal zásoby na cestu na Mars. Zejména pokud šlo o skořicové sušenky.
Nato jsem vzal z lednice otlučenou plechovku ledové kávy, kterou tam Christus včera uklidil poté, co na ni šlápl a lehce se proletěl vzduchem. Ignoroval jsem tašky s oblečením a vstoupil jsem do obývacího pokoje.
Tentokrát jsem si rudovláska všiml hned. Ale nevyděsil jsem se. Naopak. Předem jsem se rozhodl, že pokud k této situaci dojde, zachovám ledový klid. A tak se i stalo.
V klidu jsem došel ke gauči, v klidu se posadil, v klidu jsem si otevřel ledovou kávu a V KLIDU začal pít. Ve chvíli, kdy se množství tekutiny v plechovce blížilo nule, rudovlásek promluvil.
"Víš," řekl, "tím, že mě budeš ignorovat, mě odejít nepřinutíš."
"Ale jo," odsekl jsem. "Nakonec zmizíš. Jako každá hodná halucinace."
"Jenže já nejsem halucinace," opáčil klidně.
"To víš, že jsi!" vykřikl jsem.
"Ztrácíš svůj klid," zaculil se.
Hodil jsem po něm prázdnou plechovku. Letěla dobré dva metry vedle. Věděl jsem, že neumím házet, ale až TAK?!
"Jani, myslíš, že se dokážeš přestat rozčilovat?" dotázal se.
"Zkus hádat!" zavrčel jsem.
"Inu... Mohl bys."
"Ne, nepřestanu!" vřískl jsem. "Okamžitě mi koukej říct, kdo jsi!"
"To nepotřebuješ vědět, Jani," zavrtěl hlavou.
"Ale CHCI!"
"Jsi nesmírně, nesmírně paličatý..."
"Krucinál! Mám v bytě cizího chlapa, nejspíš jsem zešílel-"
"Ne, Jani, nezešílel jsi."
"Mám HALUCINACE!" vřískl jsem.
"Já NEJSEM halucinace!" konstatoval, možná trochu dotčeně.
"Fajn, nejsi," vzdal jsem se. "Ale co teda, KURVA-"
"Přijdu zítra. V sedm hodin večer," oznámil mi. "Buď připravený a... uklidněný."
"Na co mám bejt... HEJ!"
Byl pryč. Zmizel. Jen tak.
Opřel jsem se, složil hlavu do dlaní a zakňučel.
Maminko. Já chci k mamince.
Já se zbláznil...
Shodil jsem své STARÉ černé sáčko a pověsil ho na židli. Pak jsem uklidil všechny potraviny, které jsem toho dne nakoupil. A můžete mi věřit, že to vypadalo, jako bych dělal zásoby na cestu na Mars. Zejména pokud šlo o skořicové sušenky.
Nato jsem vzal z lednice otlučenou plechovku ledové kávy, kterou tam Christus včera uklidil poté, co na ni šlápl a lehce se proletěl vzduchem. Ignoroval jsem tašky s oblečením a vstoupil jsem do obývacího pokoje.
Tentokrát jsem si rudovláska všiml hned. Ale nevyděsil jsem se. Naopak. Předem jsem se rozhodl, že pokud k této situaci dojde, zachovám ledový klid. A tak se i stalo.
V klidu jsem došel ke gauči, v klidu se posadil, v klidu jsem si otevřel ledovou kávu a V KLIDU začal pít. Ve chvíli, kdy se množství tekutiny v plechovce blížilo nule, rudovlásek promluvil.
"Víš," řekl, "tím, že mě budeš ignorovat, mě odejít nepřinutíš."
"Ale jo," odsekl jsem. "Nakonec zmizíš. Jako každá hodná halucinace."
"Jenže já nejsem halucinace," opáčil klidně.
"To víš, že jsi!" vykřikl jsem.
"Ztrácíš svůj klid," zaculil se.
Hodil jsem po něm prázdnou plechovku. Letěla dobré dva metry vedle. Věděl jsem, že neumím házet, ale až TAK?!
"Jani, myslíš, že se dokážeš přestat rozčilovat?" dotázal se.
"Zkus hádat!" zavrčel jsem.
"Inu... Mohl bys."
"Ne, nepřestanu!" vřískl jsem. "Okamžitě mi koukej říct, kdo jsi!"
"To nepotřebuješ vědět, Jani," zavrtěl hlavou.
"Ale CHCI!"
"Jsi nesmírně, nesmírně paličatý..."
"Krucinál! Mám v bytě cizího chlapa, nejspíš jsem zešílel-"
"Ne, Jani, nezešílel jsi."
"Mám HALUCINACE!" vřískl jsem.
"Já NEJSEM halucinace!" konstatoval, možná trochu dotčeně.
"Fajn, nejsi," vzdal jsem se. "Ale co teda, KURVA-"
"Přijdu zítra. V sedm hodin večer," oznámil mi. "Buď připravený a... uklidněný."
"Na co mám bejt... HEJ!"
Byl pryč. Zmizel. Jen tak.
Opřel jsem se, složil hlavu do dlaní a zakňučel.
Maminko. Já chci k mamince.
Já se zbláznil...
Žádné komentáře:
Okomentovat