Tak
nějak se stalo, že Christus a Robin u mě zůstali i přes další noc.
Nejspíš za tím stála skutečnost, že jsme se podruhé vzbudili až kolem
osmé večer, najedli jsme se a zakotvili před televizí, Robin v křesle,
Christus sedící na gauči a já rozvalený tamtéž, s nohama na Christusově
klíně.
Pořád mě bolel hlava, ale už to bylo lepší. Však jsem se taky nadopoval prášky...
Nikdo z nás za celý večer nepromluvil, ale bylo nám dobře. Kolem půlnoci jsme televizi vypnuli a šli zase spát, všichni na jednu postel.
A ráno jsme společně zašli na snídani. Pak Christusovi zavolal Julius, extrémně naštvaný, neboť Christus se předchozího dne nedostavil na zkoušku (na otázku, proč nevolal už včera, Julius odmítl odpovědět), pročež zmíněný kytarista se musel sebrat, jít se domů převléct a dostavit se na NOVOU zkoušku. Po jeho odchodu se Robin rozhodl, že se odebere domů, kde se naloží do vany a podřeže si žíly. Od posledního bodu programu upustil ve chvíli, kdy jsem ho upozornil, že pokud to udělá, osobně si pro něj dojdu třeba i do pekla.
Takže jsem osaměl. Byl jsem na ulici uprostřed Tampere a neměl jsem co dělat.
Sáhl jsem do kapsy a vytáhl peněženku. Zkontroloval jsem její obsah. Fajn. To stačí na obnovení zásob ginu a něco málo k jídlu.
Dal bych si čokoládu.
A nějakou sušenku.
A možná i...
Vzdychl jsem. A pak se divím, že mi nejsou kalhoty.
K čertu s tím. Dám si to, na co mám chuť!
Ještě jednou jsem se podíval do peněženky. Tak tohle stačit nebude.
No co. Kreditka - nejlepší přítel hladového zpěváka.
A co si třeba udělat radost novým tričkem?
A taky nové boty by se hodily.
Nebo snad náušničky?
A taky mi docházela trsátka.
A basa potřebuje nové struny, akutně.
A já bych tolik chtěl to černé sáčko, co jsem nedávno viděl...
Super. Jdeme nakupovat.
A pak vezmu saxík, stoupnu si před obchoďák a před sebe položím klobouk...
Pořád mě bolel hlava, ale už to bylo lepší. Však jsem se taky nadopoval prášky...
Nikdo z nás za celý večer nepromluvil, ale bylo nám dobře. Kolem půlnoci jsme televizi vypnuli a šli zase spát, všichni na jednu postel.
A ráno jsme společně zašli na snídani. Pak Christusovi zavolal Julius, extrémně naštvaný, neboť Christus se předchozího dne nedostavil na zkoušku (na otázku, proč nevolal už včera, Julius odmítl odpovědět), pročež zmíněný kytarista se musel sebrat, jít se domů převléct a dostavit se na NOVOU zkoušku. Po jeho odchodu se Robin rozhodl, že se odebere domů, kde se naloží do vany a podřeže si žíly. Od posledního bodu programu upustil ve chvíli, kdy jsem ho upozornil, že pokud to udělá, osobně si pro něj dojdu třeba i do pekla.
Takže jsem osaměl. Byl jsem na ulici uprostřed Tampere a neměl jsem co dělat.
Sáhl jsem do kapsy a vytáhl peněženku. Zkontroloval jsem její obsah. Fajn. To stačí na obnovení zásob ginu a něco málo k jídlu.
Dal bych si čokoládu.
A nějakou sušenku.
A možná i...
Vzdychl jsem. A pak se divím, že mi nejsou kalhoty.
K čertu s tím. Dám si to, na co mám chuť!
Ještě jednou jsem se podíval do peněženky. Tak tohle stačit nebude.
No co. Kreditka - nejlepší přítel hladového zpěváka.
A co si třeba udělat radost novým tričkem?
A taky nové boty by se hodily.
Nebo snad náušničky?
A taky mi docházela trsátka.
A basa potřebuje nové struny, akutně.
A já bych tolik chtěl to černé sáčko, co jsem nedávno viděl...
Super. Jdeme nakupovat.
A pak vezmu saxík, stoupnu si před obchoďák a před sebe položím klobouk...
Žádné komentáře:
Okomentovat