Když se nad tím trošku zamyslím, dojdu k názoru, že poprvé se mi zjevil sedmnáctého února roku dva tisíce devět.
Byl jsem právě v supermarketu, kde jsem prováděl velký nákup, neboť po minulé návštěvě mých drahých neonových kometek se doplnění zásob jídla, alkoholu a nerozbitých skleniček ukázalo být zcela nezbytným a neodkladným. Takže...
Se svým nákupním vozíkem jsem uvízl v hlavní uličce, a to ještě dřív, než jsem se mohl dostat aspoň k těm skleničkám. Kus přede mnou probíhalo vyšetřování srážky dvou nákupních vozíků, jejichž dočasné majitelky teď, ač ještě před chvílí zjevně velice spěchaly, nalézaly dostatek času na to, aby na sebe hlasitě ječely.
Rozhodl jsem se pro objízdnou trasu, pročež jsem odhodlaně zabočil do uličky s dámskými hygienickými potřebami. Bohužel jsem nebyl jediný, kdo měl tenhle nápad, takže teď jsem zase stál na místě, jenže místo dvou ječících dam jsem měl výhled na různobarevná balení vložek a tamponů. Jak jsem si tak prohlížel všechny ty kapičky a drážky a materiály a tvary zobrazené na obalech, začal jsem si říkat, jaké mám štěstí, že nejsem žena. A jsem gay. Protože chlap se nemůže vymlouvat, že má své dny. A taky na vás nebude ječet, že snad není tak těžké rozeznat lososovou proužku na obalu od růžové... a koupit ty SPRÁVNÉ vložky. Přesně tak totiž ječela přítelkyně na Robina, chudáčka malýho... Tedy, to bylo do chvíle, kdy si Robin uvědomil, že má úplně stejnou orientaci jako ona - čili na chlapy...
Uznávám, myslel jsem na hovadiny. Ale ty, stejně jako všechno ostatní, se mi z hlavy vypařily ve chvíli, kdy jsem HO uviděl.
Byla to jen vteřinka. Zrovna jsem se díval tam, kde se moje ulička napojovala na zadní uličku, rovnoběžnou s uličkou hlavní. A ON vyšel zpoza rohu, v ruce jen nákupní košík, pohodil svými dlouhými rudými vlasy a proplul kolem mě, na rtech úsměv.
Zamrkal jsem. Bože. Tak nádhernýho chlapa jsem ještě NIKDY v životě neviděl!
Spolkl jsem slinu a vytřeštěně se zadíval na místo, odkud vyšel, jako bych snad doufal, že zažiju déja-vu.
No, nestalo se.
Zato jsem zažil velmi nepříjemný pocit ve chvíli, kdy mi do zadku narazil nákupní vozík, který náležel nějakému za mnou stojícímu a zjevně netrpělivému člověku, který prostě nedokázal porozumět tomu vznešenému citu, který se právě začal rodit v mém srdci...
No DOBŘE!
Tak jsem z toho rudovláska měl problém v kalhotách...
Byl jsem právě v supermarketu, kde jsem prováděl velký nákup, neboť po minulé návštěvě mých drahých neonových kometek se doplnění zásob jídla, alkoholu a nerozbitých skleniček ukázalo být zcela nezbytným a neodkladným. Takže...
Se svým nákupním vozíkem jsem uvízl v hlavní uličce, a to ještě dřív, než jsem se mohl dostat aspoň k těm skleničkám. Kus přede mnou probíhalo vyšetřování srážky dvou nákupních vozíků, jejichž dočasné majitelky teď, ač ještě před chvílí zjevně velice spěchaly, nalézaly dostatek času na to, aby na sebe hlasitě ječely.
Rozhodl jsem se pro objízdnou trasu, pročež jsem odhodlaně zabočil do uličky s dámskými hygienickými potřebami. Bohužel jsem nebyl jediný, kdo měl tenhle nápad, takže teď jsem zase stál na místě, jenže místo dvou ječících dam jsem měl výhled na různobarevná balení vložek a tamponů. Jak jsem si tak prohlížel všechny ty kapičky a drážky a materiály a tvary zobrazené na obalech, začal jsem si říkat, jaké mám štěstí, že nejsem žena. A jsem gay. Protože chlap se nemůže vymlouvat, že má své dny. A taky na vás nebude ječet, že snad není tak těžké rozeznat lososovou proužku na obalu od růžové... a koupit ty SPRÁVNÉ vložky. Přesně tak totiž ječela přítelkyně na Robina, chudáčka malýho... Tedy, to bylo do chvíle, kdy si Robin uvědomil, že má úplně stejnou orientaci jako ona - čili na chlapy...
Uznávám, myslel jsem na hovadiny. Ale ty, stejně jako všechno ostatní, se mi z hlavy vypařily ve chvíli, kdy jsem HO uviděl.
Byla to jen vteřinka. Zrovna jsem se díval tam, kde se moje ulička napojovala na zadní uličku, rovnoběžnou s uličkou hlavní. A ON vyšel zpoza rohu, v ruce jen nákupní košík, pohodil svými dlouhými rudými vlasy a proplul kolem mě, na rtech úsměv.
Zamrkal jsem. Bože. Tak nádhernýho chlapa jsem ještě NIKDY v životě neviděl!
Spolkl jsem slinu a vytřeštěně se zadíval na místo, odkud vyšel, jako bych snad doufal, že zažiju déja-vu.
No, nestalo se.
Zato jsem zažil velmi nepříjemný pocit ve chvíli, kdy mi do zadku narazil nákupní vozík, který náležel nějakému za mnou stojícímu a zjevně netrpělivému člověku, který prostě nedokázal porozumět tomu vznešenému citu, který se právě začal rodit v mém srdci...
No DOBŘE!
Tak jsem z toho rudovláska měl problém v kalhotách...
Žádné komentáře:
Okomentovat