Trable s láskou 2/26

No, tak najíždíme už podle plánovaného programu... Pokud nevíte, o čem to blábolím, házela jsem to k sobě na blog, tak mrkněte. A enjoy chapter two...

"Wildíku... WILDE!"
Trhl jsem sebou a zadíval se na svého kytaristu.
"Ano?" zeptal jsem se tiše.
Ozvalo se opatrné odkašlání. Otočil jsem hlavu k Tenderovi.
"Tak je hodnej kluk. To JÁ jsem tě tak něžně oslovoval," sdělil mi ten.
"Ach. Promiň," špitl jsem.
Bylo jedno, na koho jsem se díval. Viděl jsem jen toho rudovláska.
Už celé dvě hodiny...
Už před dvěma hodinami jsem ho viděl poprvé. Asi začnu mít absťák.
Ty jeho oči. Ty rty. Ten štíhlý krk...
"Wilde!"
Vyjekl jsem.
"A-ano, pane?" vypravil jsem ze sebe.
Tender se na mě velmi ošklivě zadíval.
"Ptal jsem se, jestli by nebylo lepší, kdybychom tuhle zkoušku prohlásili za skončenou. Protože, víš, tebe stejně nedonutím začít VNÍMAT!"
"Teď jsem tě vnímal celejch patnáct vteřin!" hájil jsem se.
"Výborně. A tvůj názor?"
"Hm... Co?"
Dean vyprskl smíchy, kdežto Tender se otočil ke svým bicím, popadl paličky a zvedl je nad hlavu.
"Wilde, já tě PRAŠTÍM!"
"Dobře, konec!" vyjekl jsem, popadl svou zimní bundičku a vyrazil ze dveří. "Tak zase ve čtvrtek, pánové!"
Otevřenými dveřmi proletěla palička a zlomila se o protější zeď. Štěstí, že jsem jí nestál v cestě. Ačkoliv Tender se na to nejspíš díval nepatrně jinak.
Vyšel jsem na ulici a nastavil tvář slunečním paprskům. Aspoň trocha tepla v téhle kose...
Na protější straně ulice stál můj rudovlásek a usmíval se na mě.
Zalapal jsem po dechu.
Po silnici přejelo auto, které mi na chvíli zakrylo výhled.
A když jsem výhled zase měl...
Rudovlásek už tam nebyl.