Opět tu máme neděli, a vy víte, co to znamená. Mimochodem, dnes se poprvé objeví další naše hvězda... Tak si užijte!
Bylo to s podivem, ale ráno jsem se neprobudil s kocovinou. Možná to bylo způsobeno tím, že Christus...
Vážně se tomu nechtělo věřit, ale Sir General Christus nechlastal.
Včera měl za celý večer, který jsem s ním strávil, jen tři piva. A jako by to nebylo málo, byl se mnou schopen vést filosofickou debatu o problematice shánění originálních náušnic. A jako by TOHLE nebylo málo, ten chlap se mnou mluvil i o knížkách a filmech a...
Sir General Christus!
Pořád jsem tomu nemohl uvěřit.
Sir General Christus byl milý, hodný, zdvořilý a zábavný tím nejinteligentnějším možným způsobem. A když se tam objevily fanynky, ochotně se jim podepisoval a...
Byl to takřka automatický pohyb, když jsem sáhl pro mobil. A stejně tak naučeně jsem stiskl tlačítko pro přečtení zprávy, jejíž přítomnost mi displej oznamoval.
"ZAPOMEN, JASNO?!"
Zamrkal jsem. Až teď jsem se podíval, kdo je odesilatelem. Christus.
"Na co? o.O"
Tak zněla moje odpověď.
Za okamžik zapípala další zpráva.
"Hodnej. Vcera jsme v Amadeovi chlastali a ja byl stejnej parchant jako obvykle, rozumime si?"
"Stydis se za to, ze jsi fajn kluk? o.O"
"Pane BOZE, ja musim bejt asi sjetej..."
"Nebyl jsi spis vcera? ^^"
"Muzes rict, ze byl?"
Protočil jsem panenky, mobil odhodil na postel a nechal ho tam válet. Pak jsem vstal, oblékl si župan a šel otevřít dveře, neboť právě ve chvíli, kdy jsem vyšel z ložnice, se rozdrnčel zvonek.
"Ehm... ano?" pozvedl jsem obočí, když jsem spatřil extrémně hubeného blonďáka. Přes rameno měl přehozenou tašku, která zjevně vážila víc než on.
"Byl jsem tu už včera," oznámil mi. "Kde jsi byl?"
"V baru s tvým nejoblíbenějším kytaristou," zazubil jsem se.
Pohled, který se vzápětí uhnízdil v jeho modrých očích, způsobil, že jsem se nenápadně přikrčil. A to i navzdory faktu, že za normálních okolností jsem o kus větší než on. A taky trošku víc vážím. A vůbec, on by mi v žádném případě nemohl nijak ublížit. Jenže ten pohled říkal pravý opak.
"Nemluv mi o tom parchantovi!" zavrčel.
"Můžu za to, že ses ptal?!"
"Sir Christus," pronesl temně Jonne, "mě nechal ve štychu. Je to sebestřednej parchant, nespolehlivý hovado, idiot bez vkusu a-"
"Dovol, abych ti připomněl, že ty jsi ho SÁM-"
"Koukal po Larrym!"
"Ty na něj žárlíš!" vytřeštil jsem oči.
"Ne! Jeho nespolehlivost a přelétavost ohrožovala Negative! Kdyby skočil s Larrym do postele, mohli, ehm..."
"Mohli se rozejít a Sir Christus mohl odejít. Brilantní logika, Jonne."
"Zavři hubu," frkl Jonne. "Potřebuju pomoct. Včera jsem byl na nákupech."
Zkoumavě jsem se zadíval na jeho tašku.
"Měl jsi úspěšnej lov, co?"
"Tak nějak," kývl Jonne. "Dneska mám koncert a netuším, co si vzít."
Vzdychl jsem.
"Tak pojď dál. Dáš si kafe? Nebo nemáme čas? Je už půl devátý dopoledne..."
Vážně se tomu nechtělo věřit, ale Sir General Christus nechlastal.
Včera měl za celý večer, který jsem s ním strávil, jen tři piva. A jako by to nebylo málo, byl se mnou schopen vést filosofickou debatu o problematice shánění originálních náušnic. A jako by TOHLE nebylo málo, ten chlap se mnou mluvil i o knížkách a filmech a...
Sir General Christus!
Pořád jsem tomu nemohl uvěřit.
Sir General Christus byl milý, hodný, zdvořilý a zábavný tím nejinteligentnějším možným způsobem. A když se tam objevily fanynky, ochotně se jim podepisoval a...
Byl to takřka automatický pohyb, když jsem sáhl pro mobil. A stejně tak naučeně jsem stiskl tlačítko pro přečtení zprávy, jejíž přítomnost mi displej oznamoval.
"ZAPOMEN, JASNO?!"
Zamrkal jsem. Až teď jsem se podíval, kdo je odesilatelem. Christus.
"Na co? o.O"
Tak zněla moje odpověď.
Za okamžik zapípala další zpráva.
"Hodnej. Vcera jsme v Amadeovi chlastali a ja byl stejnej parchant jako obvykle, rozumime si?"
"Stydis se za to, ze jsi fajn kluk? o.O"
"Pane BOZE, ja musim bejt asi sjetej..."
"Nebyl jsi spis vcera? ^^"
"Muzes rict, ze byl?"
Protočil jsem panenky, mobil odhodil na postel a nechal ho tam válet. Pak jsem vstal, oblékl si župan a šel otevřít dveře, neboť právě ve chvíli, kdy jsem vyšel z ložnice, se rozdrnčel zvonek.
"Ehm... ano?" pozvedl jsem obočí, když jsem spatřil extrémně hubeného blonďáka. Přes rameno měl přehozenou tašku, která zjevně vážila víc než on.
"Byl jsem tu už včera," oznámil mi. "Kde jsi byl?"
"V baru s tvým nejoblíbenějším kytaristou," zazubil jsem se.
Pohled, který se vzápětí uhnízdil v jeho modrých očích, způsobil, že jsem se nenápadně přikrčil. A to i navzdory faktu, že za normálních okolností jsem o kus větší než on. A taky trošku víc vážím. A vůbec, on by mi v žádném případě nemohl nijak ublížit. Jenže ten pohled říkal pravý opak.
"Nemluv mi o tom parchantovi!" zavrčel.
"Můžu za to, že ses ptal?!"
"Sir Christus," pronesl temně Jonne, "mě nechal ve štychu. Je to sebestřednej parchant, nespolehlivý hovado, idiot bez vkusu a-"
"Dovol, abych ti připomněl, že ty jsi ho SÁM-"
"Koukal po Larrym!"
"Ty na něj žárlíš!" vytřeštil jsem oči.
"Ne! Jeho nespolehlivost a přelétavost ohrožovala Negative! Kdyby skočil s Larrym do postele, mohli, ehm..."
"Mohli se rozejít a Sir Christus mohl odejít. Brilantní logika, Jonne."
"Zavři hubu," frkl Jonne. "Potřebuju pomoct. Včera jsem byl na nákupech."
Zkoumavě jsem se zadíval na jeho tašku.
"Měl jsi úspěšnej lov, co?"
"Tak nějak," kývl Jonne. "Dneska mám koncert a netuším, co si vzít."
Vzdychl jsem.
"Tak pojď dál. Dáš si kafe? Nebo nemáme čas? Je už půl devátý dopoledne..."
Žádné komentáře:
Okomentovat