3: S tímhle nikam nejedu!

Inu, dále...

Jann se mírně kousl do spodního rtu. Poté vykouzlil nejnevinnější úsměv, jakého byl schopen.

Jonne vytřeštil oči. "Jann..." vypravil ze sebe po chvíli. "Jann Wilde?!"

Jannův úsměv byl stále křečovitější. A jeho majitel to moc dobře vnímal. "To souhlasí," kývl na Jonneho nenápadnou otázku.

"Opravdu Jann Wilde?" ujišťoval se Jonne.

"Osobně," kývl znovu Jann.

"Tommi!" otočil se Jonne rychlou piruetou na svého bratra. "Musím protestovat! S tímhle nikam nejedu!"

Tommi varovně přimhouřil oči a ohrnul horní ret. Vystupňované gesto předchozího dne.

"Jonne!" vykřikl rychle Christus. Dřív, než mohl být Jonne seřván, seřezán, roztrhán na malé kousky a podáván k první večeři na turné. Christus vyrazil kupředu a sevřel Jonneho v pevném objetí. "Jonníku! Tak rád tě vidím!"

"Pusť ho," rozkázal Tommi.

Christus poslechl. Nechtěl být součástí menu pro druhý den.

"Jonne Aarone Liimatainene, na chodbu!" zaječel Tommi.

Jonne sklopil hlavu, protáhl se kolem Janna, vrhl po něm nenávistný pohled a zmizel za dveřmi. Tommi ho následoval.

"Ehm, Tommíku..." odkašlal si Jann dřív, než mohl manažer také odejít. "Jestli z toho budou potíže, tak-"

"Mlč," doporučil mu Tommi. "Seznam se se skupinou."

Dveře zaklaply. Jann se nervózně rozhlédl. Hledal podporu ve členech své skupiny. Marně. Jako by tu nebyli.

"No, tak... ahoj," pípl. "Já jsem... Jann. Ale to už jste nejspíš postřehli."

V ten okamžik Antti propukl v hlasitý smích. Nebyl nikdo, kdo by se nepřidal, jen dvě osoby venku.

Dva blonďáci stáli proti sobě. Zatímco jeden jako by rostl, ten druhý se zmenšoval.

"Tommi," kníkl Jonne.

"Jonne, chováš se nemožně!"

"Ano, Tommi!"

"Ihned půjdeš a omluvíš se!"

"Ano, Tommi!"

"A na to turné JEDEŠ! A jedeš s NÍM!"

"Ano, Tommi!"

"Padej."

Jonne znovu proklouzl dovnitř. Jeho skupina se řehtala. A Jannova také. A Jann... také... sakra...

Tommi vešel hned za Jonnem. Dveře s prásknutím zavřel. Smích ustal.

"Janne, Jonne ti chce něco říct," informoval Tommi. Pak se odešel posadit za svůj stůl. "POSLOUCHÁME, Jonne!"

Jonne se pozorně zadíval na mladíka proti sobě. Nemohlo mu být přes dvacet. Vlasy měl dokonale natužené a delší než Jonne. A ty hadry a líčení...

Jonne věděl, že se má omlouvat. Ale dříve opustila jeho rty otázka.

"Ty jsi teplej?!"

Jann nejprve nemohl uvěřit svým uším. Potom zase nevěděl, jak zareagovat. Dobrá. Divadýlko neuškodí.

Mírně se prohnul v zádech a jeho úsměv byl teď spíše svůdný než nevinný. "Ano," pronesl hlasem z erotické linky. "Proč? Měl bys snad zájem?"

Jonneho zděšené 'NIKDY!' se dokonale ztratilo v následném dalším Anttiho řehotu...

Další kapitola nese název: Velké dilema