Jani stál vysoko, vysoko nad městem. Třeštil oči před sebe. Mikael ho šokovaně pozoroval.
"Co se to..." zašeptal Jani.
"Ty jsi ho..."
"Vrátil?"
"Jo," kývl Mikael. "Jo, ty jsi ho... Jak jsi to udělal?!"
"Já nevím," zavrtěl Jani hlavou. "Jen jsem se... soustředil. Nechtěl jsem ho nechat odejít, tak jsem... On nesměl umřít. Jack by se utrápil."
"Jani..."
"Takže on žije," zamumlal Jani.
"Ano. Žije," přisvědčil Mikael.
"A rány na rukou..."
"Jako by nikdy ani nebyly."
"Takže Kristian je..."
"V naprostém pořádku, ano."
"No. Páni."
"Páni..."
"Páni, páni, páni."
"Tobě nedochází, co tohle všechno znamená, viď?" pozvedl Mikael obočí.
"Nevím, co máš na mysli."
"Jani, jsem jeden z nejsilnějších."
"Já vím. Jsi smrt..."
"Ale ani se vší silou, kterou mám, jsem si netroufl Kristiana vrátit. I anděl může umřít, víš? Když se moc vyčerpá, tak prostě... Zmizí. A oživit mrtvého... Já neměl odvahu, ale ty ano! A stojíš tady. Ke všemu to vypadá, jako by to s tebou vůbec nic neudělalo!"
"Tak počkat," pozvedl Jani ukazováček. "Tohle mě mohlo ZABÍT?!"
"Ty jsi to nevěděl?"
"Jak bych asi mohl? Nikdo mi nedal příručku s přehledem všech těhle andělskejch PITOMOSTÍ!"
"Ehm, mno... Tak už to víš," ušklíbl se nervózně Mikael. "A ta příručka je docela dobrej..."
"Mohl jsem UMŘÍT? ZASE?!"
"Vlastně ne tak doc-"
"Ale neumřel jsem," zarazil se Jani. "Já... Já jsem tady! Jsem tu a živej. Nejsem po smrti!"
"No, vlastně když se to vezme kolem a kolem..."
"Zmlkni, Mikaeli!" rozkázal Jani. Vzápětí si zděšeně zakryl ústa rukama a tiše zakňučel.
"Co se stalo?" zamrkal Mikael.
"Co? Panebože, řekl jsem nejvyššímu andělovi, že má zmlknout, nebo jsi mě snad přeslechl?!"
"Tobě to doopravdy nedochází."
"Řekni, co mi má docházet, a možná zjistíš, že mi to došlo už dávno!"
"Tvoje datum narození?"
"Čtrnáctýho dubna 1982."
"Rodina?"
"Rodiče a sestra."
"Důvod sebevraždy?"
"Ten bastard Heikki."
"Miloval jsi ho?"
"Ani malinko."
"Právě jsi zalhal..."
"Nezalhal!"
Mikael se k němu naklonil tak blízko, až se svým nosem málem dotýkal toho jeho. Jani si uvědomil, že tohle je jeden z mála... ehm... lidí, kteří jsou vyšší než on.
"Máš krásný modrý kukadla," zamumlal Mikael.
"Ne, to nemám," zašeptal Jann.
"Já vím," usmál se Mikael.
"Takže ty umíš... lhát?"
"A stejně tak ty."
"Ale já..."
"A vzpomínáš si na svůj život."
"Ty taky?"
"Skoro neustále."
"Ale to je přece... nemožný!"
"Já vím."
"Jsi blonďák!" vyhrkl Jani.
"Ty sis to prostě musel vyzkoušet, viď?"
"Promiň. Neodolal jsem."
"Nic se neděje."
"Takže já jsem... ehm..."
"Jeden z nejvyšších, dosud dokonale ukrytý. Jsi dokonce silnější než já."
Jani se na okamžik zamyslel.
"Dělá to ze mě novou Smrt?"
"Dělá to z tebe DALŠÍ smrt. Ne, Jani. Smrt není jedna. Všude mají nějakou svoji. Všude mají své anděly. Různé."
"Aha, takže my jsme taková pobočka pro Finsko?"
"Víceméně."
"To je... cool."
"Jistě."
"Ehm... Mikaeli?"
"Copak?"
"Co se teď děje s Jonnem?"
"To uvidíš. Protože právě teď tam jdeme."
"Sledovat další divadlo?"
"Ne. Zasáhnout."
"Ale to přeci změní-"
"Já vím. Ale do tohohle jsem měl zasáhnout dávno. Měl jsem tušit, v co to přeroste."
"Mikaeli, začínáš mě děsit..."
"Co se to..." zašeptal Jani.
"Ty jsi ho..."
"Vrátil?"
"Jo," kývl Mikael. "Jo, ty jsi ho... Jak jsi to udělal?!"
"Já nevím," zavrtěl Jani hlavou. "Jen jsem se... soustředil. Nechtěl jsem ho nechat odejít, tak jsem... On nesměl umřít. Jack by se utrápil."
"Jani..."
"Takže on žije," zamumlal Jani.
"Ano. Žije," přisvědčil Mikael.
"A rány na rukou..."
"Jako by nikdy ani nebyly."
"Takže Kristian je..."
"V naprostém pořádku, ano."
"No. Páni."
"Páni..."
"Páni, páni, páni."
"Tobě nedochází, co tohle všechno znamená, viď?" pozvedl Mikael obočí.
"Nevím, co máš na mysli."
"Jani, jsem jeden z nejsilnějších."
"Já vím. Jsi smrt..."
"Ale ani se vší silou, kterou mám, jsem si netroufl Kristiana vrátit. I anděl může umřít, víš? Když se moc vyčerpá, tak prostě... Zmizí. A oživit mrtvého... Já neměl odvahu, ale ty ano! A stojíš tady. Ke všemu to vypadá, jako by to s tebou vůbec nic neudělalo!"
"Tak počkat," pozvedl Jani ukazováček. "Tohle mě mohlo ZABÍT?!"
"Ty jsi to nevěděl?"
"Jak bych asi mohl? Nikdo mi nedal příručku s přehledem všech těhle andělskejch PITOMOSTÍ!"
"Ehm, mno... Tak už to víš," ušklíbl se nervózně Mikael. "A ta příručka je docela dobrej..."
"Mohl jsem UMŘÍT? ZASE?!"
"Vlastně ne tak doc-"
"Ale neumřel jsem," zarazil se Jani. "Já... Já jsem tady! Jsem tu a živej. Nejsem po smrti!"
"No, vlastně když se to vezme kolem a kolem..."
"Zmlkni, Mikaeli!" rozkázal Jani. Vzápětí si zděšeně zakryl ústa rukama a tiše zakňučel.
"Co se stalo?" zamrkal Mikael.
"Co? Panebože, řekl jsem nejvyššímu andělovi, že má zmlknout, nebo jsi mě snad přeslechl?!"
"Tobě to doopravdy nedochází."
"Řekni, co mi má docházet, a možná zjistíš, že mi to došlo už dávno!"
"Tvoje datum narození?"
"Čtrnáctýho dubna 1982."
"Rodina?"
"Rodiče a sestra."
"Důvod sebevraždy?"
"Ten bastard Heikki."
"Miloval jsi ho?"
"Ani malinko."
"Právě jsi zalhal..."
"Nezalhal!"
Mikael se k němu naklonil tak blízko, až se svým nosem málem dotýkal toho jeho. Jani si uvědomil, že tohle je jeden z mála... ehm... lidí, kteří jsou vyšší než on.
"Máš krásný modrý kukadla," zamumlal Mikael.
"Ne, to nemám," zašeptal Jann.
"Já vím," usmál se Mikael.
"Takže ty umíš... lhát?"
"A stejně tak ty."
"Ale já..."
"A vzpomínáš si na svůj život."
"Ty taky?"
"Skoro neustále."
"Ale to je přece... nemožný!"
"Já vím."
"Jsi blonďák!" vyhrkl Jani.
"Ty sis to prostě musel vyzkoušet, viď?"
"Promiň. Neodolal jsem."
"Nic se neděje."
"Takže já jsem... ehm..."
"Jeden z nejvyšších, dosud dokonale ukrytý. Jsi dokonce silnější než já."
Jani se na okamžik zamyslel.
"Dělá to ze mě novou Smrt?"
"Dělá to z tebe DALŠÍ smrt. Ne, Jani. Smrt není jedna. Všude mají nějakou svoji. Všude mají své anděly. Různé."
"Aha, takže my jsme taková pobočka pro Finsko?"
"Víceméně."
"To je... cool."
"Jistě."
"Ehm... Mikaeli?"
"Copak?"
"Co se teď děje s Jonnem?"
"To uvidíš. Protože právě teď tam jdeme."
"Sledovat další divadlo?"
"Ne. Zasáhnout."
"Ale to přeci změní-"
"Já vím. Ale do tohohle jsem měl zasáhnout dávno. Měl jsem tušit, v co to přeroste."
"Mikaeli, začínáš mě děsit..."
Žádné komentáře:
Okomentovat