Ano, až na rameni. Cítil se jako šílenec. Zamilovaný jako ten
největší blázen. Bylo to stále horší. Čím víc s ním nebyl, tím víc po
něm šílel. Předevčírem promilovali noc...
Čekal scénu za
vysypanou kávu, ale nedočkal se. Ville vzal všechno klidně. Až podezřele
klidně, dalo by se říct, kdyby ovšem Jonne dokázal Villeho z něčeho
podezírat.
Teď mířil domů. Kabát si tiskl k tělu, aby mohl vzdorovat tomu protivnému vichru, co foukal přímo proti němu. Sakra, už chtěl domů. Domů k Villemu, kterého ten den vůbec neviděl. Domů, do vyhřáté postýlky. Lehnout si a usnout. Byl utahaný. Hrozně. Chtěl se stulit do náruče svého broučka a spát, spát až do skonání světa. Tohle byl zatraceně dlouhý den. Moc dlouho nebyl ve víru práce. Jeden den ho dokázal dokonale vyřídit.
Odemkl dveře a vklouzl do bytu. Nakoukl do ložnice, ale tam Ville nebyl. V deset večer ještě nespal. Jonne zamířil do obývacího pokoje.
Našel Villeho v křesle před televizí. Sledoval nějaký hudební dokument...
"Ruším?" zeptal se Jonne tiše.
Ville se otočil. "Ale kdepak, Jonníku."
"V tom případě ahoj, lásko."
"Ahoj. Pojď ke mně, mazlíku..." natáhl ruce.
Jonne se posadil na Villeho klín.
"Jak šly rozhovory?" zajímal se starší muž.
"Šílený,jako vždy," zívl Jonne.
"Utahanej?"
"Bylo to velice stresující."
"Chudáčku můj blonďáčku..."
Jonne se zamilovaně usmál.
"A co ty? Jak bylo tobě?"
"Ale jo, fajn."
"Unavenej?"
"Ani ne."
"Tak to je moc dobře..." přitulil se k němu Jonne.
"Bude ti vadit, když si zakouřím?" dotázal se Ville, zatímco sahal po cigaretě a zapalovači.
"Ďábelský úsměv ozdobil Jonneho půvabnou tvář. "A bude vadit, když já?"
"Jonne, ty přeci nekouříš..." zamumlal Ville skrz svou cigaretu.
Ale to už se Jonne dobýval do jeho spodního prádla. Až v tu chvíli Villemu došlo, o jaké kouření se bude jednat. Jonne věděl, že tohle není stanovený den, ale teď už si těžko mohl pomoct. Vzápětí Ville pocítil, jak naráží do zadní stěny Jonneho krku. Zasténal.
A po dalším okamžiku Jonne seděl na jeho klíně a rytmicky se pohyboval. Rty vyhledaly ty Villeho a lačně se přitiskly. Mezi polibky se draly přidušené výkřiky. Cigareta vypadla z Villeho prstů. Zorničky měl rozšířené vzrušením.
Jonne ignoroval bolest, která hrozila zastavit jeho pohyby. Sakra, podcenil Villeho velikost. A sebe zatraceně přecenil. Zítra nebude moct ani chodit. Ale-
Konečně zasáhl ten úžasný bod. Zaklonil hlavu a hlasitě vzdychl. Tohle začínalo být mnohem lepší. Bolest se rychle měnila v rozkoš.
"Jonne!" vykřikl Ville.
Jonne vybuchl v náhlém přívalu energie. Na okamžik znehybněl. Rozklepal se. Když přešla ta největší rozkoš, rozlepil oční víčka a svůdně se zadíval na Villeho.
"A co bys chtěl ty?"
"Jonne, netrap mě," zaškemral Ville.
Několik rychlých přírazů, než byl i sám Ville Valo zabořený v křesle, hlavu na stranu, nehty zaklesnuté do opěrek a oči pevně zavřené. A křičel.
"To bylo něco," zašeptal Jonne.
"To teda..." souhlasil Ville.
"Dal bych si říct znova."
"Já teda ne."
"Dědku starej."
"Aktivko zbytečně mladá."
Jonne pomalu sesedl z Villeho. Zapnul si kalhoty, kterých se před tím bouřlivým sexem nestihl ani pořádně zbavit, a poté obstaral ukrytí i Villeho intimních partií.
"No, nevím, jak ty," zaculil se, "ale já mám šílenej hlad! Jdu do ledničky."
"Hm..." zabručel Ville. Pak mu něco problesklo hlavou. "Jonne, ne!"
Jenže Jonne už byl zpátky.
"Ville Valo!" zařval. "Ville Hermanni Valo! Vysvětli mi laskavě, proč je naše lednička plná Red Bullu!"
"Protože," vzdychl Ville, "jsi mi vysypal kafe."
"Ty si ze mě utahuješ," zadíval se na něj nevěřícně Jonne.
Ville útrpně zaklonil hlavu. "Ne, neutahuju."
"Ty chlastáš Red Bull, Ville?! V takovým množství?!" zaječel Jonne.
"Jo,už to tak bude!" odsekl Ville.
Jonne zalapal po dechu. "Ale slíbil jsi mi-"
"Slíbil jsem jen, že nebudu pít kafe."
Na tohle Jonne neměl odpověď. Pouze se otočil na patě a odkráčel do ložnice. Byl pevně rozhodnutý Villeho dovnitř nepustit.
Teď mířil domů. Kabát si tiskl k tělu, aby mohl vzdorovat tomu protivnému vichru, co foukal přímo proti němu. Sakra, už chtěl domů. Domů k Villemu, kterého ten den vůbec neviděl. Domů, do vyhřáté postýlky. Lehnout si a usnout. Byl utahaný. Hrozně. Chtěl se stulit do náruče svého broučka a spát, spát až do skonání světa. Tohle byl zatraceně dlouhý den. Moc dlouho nebyl ve víru práce. Jeden den ho dokázal dokonale vyřídit.
Odemkl dveře a vklouzl do bytu. Nakoukl do ložnice, ale tam Ville nebyl. V deset večer ještě nespal. Jonne zamířil do obývacího pokoje.
Našel Villeho v křesle před televizí. Sledoval nějaký hudební dokument...
"Ruším?" zeptal se Jonne tiše.
Ville se otočil. "Ale kdepak, Jonníku."
"V tom případě ahoj, lásko."
"Ahoj. Pojď ke mně, mazlíku..." natáhl ruce.
Jonne se posadil na Villeho klín.
"Jak šly rozhovory?" zajímal se starší muž.
"Šílený,jako vždy," zívl Jonne.
"Utahanej?"
"Bylo to velice stresující."
"Chudáčku můj blonďáčku..."
Jonne se zamilovaně usmál.
"A co ty? Jak bylo tobě?"
"Ale jo, fajn."
"Unavenej?"
"Ani ne."
"Tak to je moc dobře..." přitulil se k němu Jonne.
"Bude ti vadit, když si zakouřím?" dotázal se Ville, zatímco sahal po cigaretě a zapalovači.
"Ďábelský úsměv ozdobil Jonneho půvabnou tvář. "A bude vadit, když já?"
"Jonne, ty přeci nekouříš..." zamumlal Ville skrz svou cigaretu.
Ale to už se Jonne dobýval do jeho spodního prádla. Až v tu chvíli Villemu došlo, o jaké kouření se bude jednat. Jonne věděl, že tohle není stanovený den, ale teď už si těžko mohl pomoct. Vzápětí Ville pocítil, jak naráží do zadní stěny Jonneho krku. Zasténal.
A po dalším okamžiku Jonne seděl na jeho klíně a rytmicky se pohyboval. Rty vyhledaly ty Villeho a lačně se přitiskly. Mezi polibky se draly přidušené výkřiky. Cigareta vypadla z Villeho prstů. Zorničky měl rozšířené vzrušením.
Jonne ignoroval bolest, která hrozila zastavit jeho pohyby. Sakra, podcenil Villeho velikost. A sebe zatraceně přecenil. Zítra nebude moct ani chodit. Ale-
Konečně zasáhl ten úžasný bod. Zaklonil hlavu a hlasitě vzdychl. Tohle začínalo být mnohem lepší. Bolest se rychle měnila v rozkoš.
"Jonne!" vykřikl Ville.
Jonne vybuchl v náhlém přívalu energie. Na okamžik znehybněl. Rozklepal se. Když přešla ta největší rozkoš, rozlepil oční víčka a svůdně se zadíval na Villeho.
"A co bys chtěl ty?"
"Jonne, netrap mě," zaškemral Ville.
Několik rychlých přírazů, než byl i sám Ville Valo zabořený v křesle, hlavu na stranu, nehty zaklesnuté do opěrek a oči pevně zavřené. A křičel.
"To bylo něco," zašeptal Jonne.
"To teda..." souhlasil Ville.
"Dal bych si říct znova."
"Já teda ne."
"Dědku starej."
"Aktivko zbytečně mladá."
Jonne pomalu sesedl z Villeho. Zapnul si kalhoty, kterých se před tím bouřlivým sexem nestihl ani pořádně zbavit, a poté obstaral ukrytí i Villeho intimních partií.
"No, nevím, jak ty," zaculil se, "ale já mám šílenej hlad! Jdu do ledničky."
"Hm..." zabručel Ville. Pak mu něco problesklo hlavou. "Jonne, ne!"
Jenže Jonne už byl zpátky.
"Ville Valo!" zařval. "Ville Hermanni Valo! Vysvětli mi laskavě, proč je naše lednička plná Red Bullu!"
"Protože," vzdychl Ville, "jsi mi vysypal kafe."
"Ty si ze mě utahuješ," zadíval se na něj nevěřícně Jonne.
Ville útrpně zaklonil hlavu. "Ne, neutahuju."
"Ty chlastáš Red Bull, Ville?! V takovým množství?!" zaječel Jonne.
"Jo,už to tak bude!" odsekl Ville.
Jonne zalapal po dechu. "Ale slíbil jsi mi-"
"Slíbil jsem jen, že nebudu pít kafe."
Na tohle Jonne neměl odpověď. Pouze se otočil na patě a odkráčel do ložnice. Byl pevně rozhodnutý Villeho dovnitř nepustit.
Žádné komentáře:
Okomentovat