V obýváku mezitím
proběhl závod o pouhé dva ovladače k PlayStationu. Výsledek - Jay si
málem zlomil prsty na noze v marné snaze doběhnout k televizi jako
první, Antti si mírně pohmoždil ruku, když přeskakoval pohovku a
Christuse postihla naprosto nepředstavitelná tragédie - když bral do
ruky ovladač, zlomil si nehet na malíčku! Ale ze souboje nakonec, spolu s
Anttim, vyšel vítězně. Jay uraženě oznámil, že asi půjde najít Nakkiho a
přece jen zkusí tu majoránku a poté elegantně odkráčel.
"No
tak, Kristianku. Přestaň fňukat a pojď hrát," řekl Antti konejšivě
Chrisovi, který už dobrou minutu jen nešťastně zíral na zbytek svého
dlouho pěstěného nehtíku. Růžově nalakovaného.
"Když… když…" vzlykal Chris.
"No
tak… to bude dobrý… nehtík ti zase naroste… neplač…" hladil ho Antti po
zádech. Ville, který celou scénku pozoroval z křesla, měl v tu chvíli
co dělat, aby se nezačal dusit smíchy. Pak ovšem Antti Christusovi něco
pošeptal a ten se úplně rozzářil.
"Vždyť já tebe taky," řekl
Chris a vzápětí začal Anttiho jemně líbat. Villemu poklesla čelist.
Decentně (tak decentně, že by to přimělo otočit se i staroegyptskou
mumii) si odkašlal. Kluci se od sebe bleskově odtrhli a v tu ránu byli
každý na opačné straně místnosti.
"N-nic jsi neviděla, že ne?!" ujišťoval se Antti.
"A kdyby jo?" ušklíbl se Ville.
"Neviděla," prohlásil pevně Christus. "Ačkoliv… možná spíš neviděl, ne, Ville?"
"C-c-c-cože?!" vykoktal Valo po chvíli. "J-j-jak to víš?!"
"No, Villíku," usmál se Antti. "Řekněme, že máme jistého nejmenovaného společného známého…"
"Migé, ty kreténe!" procedil Ville skrze zuby.
"Jo, není pochyb. Mluvíme o stejné osobě," pokýval Christus.
"Kdo všechno to ví?" zeptal se s obavami Ville. "Ví to-"
"Ne,
neboj se. Migé to řekl mně, já to řek jenom Kristiankovi a Kristianek
to už nikomu dalšímu nepoví, viď, že ne, lásko?" podíval se Antti
zamilovaně na Christuse.
"Blbej basák podrazáckej! Neumí hrát fér!" postěžoval si Ville.
"A právě proto…" zadíval se Chris na svého milence. V očích měl jasnou výzvu.
"Jsme
na tvojí straně," dořekl Antti. "Tedy, pouze pod podmínkou, že ostatním
nevykecáš, co jsi tady viděl. Nechceme to vysvětlovat."
"Jsem jako hrob," mrkl spiklenecky Ville.
"To bych ti taky radil, jinak brzo skončíš uvnitř onoho hrobu," varoval ho Christus.
"A teď už konečně můžeme jít hrát, ne?" vzal Antti do ruky ovladač, druhý (růžový) podal Christusovi a spustil hru.
"Doufám, že aspoň v tý hře se na prkně udržim dýl než deset vteřin," podotkl Christus.
"Určitě
jo, lásko," políbil ho Antti a v hlavní nabídce zvolil mód tvoření
závodníků. Po několika minutách se na ně z obrazovky usmívala postava
jménem SIR CHRISTUS, navlečená komplet do růžové, samozřejmě.
"Jé,
to je krásný, miláčku! A teď já!" pustil se Chris do vytváření
postavičky ANTTI ANATOMY, které zajisté nesmělo chybět černé oblečení.
"A
teď jedém!" zavýskl Antti a konečně spustil hru samotnou. Ve virtuální
realitě to kupodivu byl Christus, kdo vyhrával. Po dvou závodech ovšem
přišlo nečekané vyrušení.
"Ale no tak, kočičko! Proč mě
nechceš? To jsem tak ošklivej?" ozval se ze schodů Nakkiho alkoholem
mírně poznamenaný hlas. Všechny tři osoby v místnosti se otočily, aby
spatřily dolů scházejícího Jaye, kterému na zádech visel klávesák,
dožadující se pro sebe větší pozornosti.
"Ta majoránka s nim nějak mává, co?" zeptal se Chris starostlivě.
"Ne,
ona mu totiž jaksi moc nechutnala," shodil Jay své závaží na pohovku,
což se ovšem neobešlo bez protestů onoho závaží. "Tak se tu chuť rozhod
přepít vodkou."
"To chce ledovou sprchu," odtrhl Ville oči od
časopisu, z jehož obálky na něj zírala jeho vlastní nenalíčená tvář.
Aspoň ne tolik nalíčená, jako byla právě teď.
"Proč plejtvat
vodou?" pozvedl Jay obočí, popadl Nakkiho do náruče, otevřel okno a - po
jednom neúspěšném pokusu, kdy jím málem prorazil zavřené okenice -
hodil klávesáka do sněhu, kterého bylo venku skutečně požehnaně.
"Kurva,
co má tohle, perkele, znamenat?!" zaječel Nakki, pracně se vyhrabal z
půlmetrové závěje, prorazil si cestu ke schodům a dveřmi se vrátil do
domu. Mezitím už Ahti dokončil svou Tour de zajišťování okenic a
rozvalil se do jednoho z křesel. Vzápětí do obýváku vtrhl ještě jistý
růžový kuchař.
"Pánové, oběd se podává v jídelně," pronesl
strojeně. Jen zhruba mikrosekundu nato byl doslova převálcován šesti
osobami, které se utíkaly najíst. Jonne se začal pracně sbírat z
podlahy. "Až po mně budou příště něco takovýho chtít, tak budu
bezodkladně muset udělat něco míň životu nebezpečnýho… Třeba skočit si
padákem bez padáku…"
Žádné komentáře:
Okomentovat