První ranní
paprsky zastihly Anttiho a Christuse ve vzájemném objetí. A nejen je,
nýbrž i Villeho s Jonnem. Tyto dvě dvojice se nedaly ničím rušit, nýbrž
vesele odpočívaly ještě několik hodin po východu slunce. Což Larry,
Nakki a Jay zajisté nemohli nechat bez povšimnutí.
"Haló,
pokojová služba!" zařval Larry zpoza dveří Christusova a Anttiho
bungalovu. Tím probudil dvojici, která si v tu chvíli zamilovaně ležela v
náručí. "Rádi bychom vás informovali o tom, že jste si venku zapomněli
některá svá zavazadla!"
"Zab ho," požádal Christus svého miláčka.
"Já ti říkal, že mám pro ty tašky dojít," pošeptal Antti.
"Ale jdi do háje..."
"Obávám se, že háj v okolí žádnej není. Maximálně můžu dojít pro ty tašky."
"Tak jdi pro tašky..."
"Jdu."
Antti se pomalu vyhrabal z postele. Od pasu dolů se zabalil do pokrývky
a vyrazil ke dveřím. Tam na něj už čekaly pečlivě vyrovnané všechny
tašky, které předchozího večera nestihl odnést. "Jo. Super. Celý od
písku. Já ho zabiju. Já ho vážně zabiju," mumlal si, když je postupně
stavěl na podlahu příbytku.
"Antti, jak je venku?" ozvalo se z postele.
"No...
nádherně." Antti se rozhlédl kolem sebe. Vlevo od jejich příbytku stál
bungalov, který obývali Jonne s Villem. Přímo naproti dveřím stála ona
trojice, která Anttiho vytáhla z postele. Vpravo pak stály jejich tři
bungalovy. A před tím vším překrásná pláž. Sem tam nějaká ta palma,
spousta písku, mušličky a nádherně modré moře. Pro někoho, kdo přijel z
tuhé africké (pardon, evropské) zimy, to byl prostě ráj. A teď patřil
jenom jim...
"Kluci, koukejte se zvedat!" zařval na Anttiho Nakki. "Pojedeme si pro prkna!"
"Ale
neměl by nejdřív přijet ten... Bli... Bi... Jonneho právník?" zeptal se
Christus zmateně. A Antti zděšeně nadskočil, neboť si ani nevšiml, kdy
se za něj jeho miláček přikradl.
"Na co čekat," mávl Larry rukou. "Můžeme přece vyrazit na vlastní pěst!"
"A
jsme si jistý, že je to bezpečný?" pípl ustrašeně Christus. "Co když se
ztratíme a už nenajdeme cestu zpátky? Budeme muset zůstat na ulici,
žebrat a-"
"Kristianku, klid. Klid," pohladil ho Antti po zádech. "Když chceš, počkáme na Billyho."
"Ale my chtěli jet pro prkna!" stěžoval si Nakki. "Chceme už do moře!"
"Do moře přece můžeme," rozzářil se Christus. "Vzbuďte ty dva vedle a půjdeme se koupat!"
"Koupat?" ohrnul Larry nos.
"Jako malý parchanti?" pronesl znechuceně Jay.
"To jako budeme jen tak plavat sem a tam?" pozvedl Nakki obočí.
"Vy jste nesnesitelný," zavrtěl Antti hlavou, když Christus s pláčem zmizel do bungalovu.
"Jeli jsme sem na prkna," připomněl Jay. "Ne koupat se."
"Ale přece se OBČAS koupat můžeme, ne?" zavrčel Antti. "Třeba kvůli Kristiankovi."
"My vám nebráníme jít do moře," pokrčil Larry rameny.
"No tak! Kluci!" přemlouval Antti. "Stejně nemáte nic lepšího na práci!"
"Možná by to nemuselo bejt až tak špatný," uznal Nakki.
"Haló, vy blbci! Vždyť tohle je moře!" povykoval Antti. "Nechcete se snad vykoupat v moři?"
"Ve Finsku taky máme moře," zazubil se Jay.
"Dobře, tak jinak. Nechcete se vykoupat v TEPLÝM moři?" opravil se Antti.
"Jonne! Viivi! Vstávejte!" zaječel Larry a rozběhl se k sousednímu bungalovu.
"Proč?" ozvalo se zevnitř. Podle hlasu všichni poznali velmi rozespalého Jonneho.
"Protože se jdeme koupat!"oznamoval Jay.
"Proč?" ozvalo se znovu z útrob bungalovu. Tentokrát se jednalo o Villeho hlas.
"Protože jdeme!" prohlásil suverénně Nakki. Antti s úsměvem zalezl zpátky do bungalovu.
"Kristianku?" zavolal do místnosti.
"Tady nikdo není!" zaznělo zpod postele.
"Broučku, tenhle trik jsi na mě už zkoušel," ušklíbl se Antti a zalehl na podlahu tak, aby viděl pod postel.
"No a co, že zkoušel?" kuňkl Christus.
"Nic. Ale už tenkrát ti to nevyšlo," natáhl Antti ruku a pohladil Christuse po tváři. "Tak polez ven, ty můj růžovej polštářku:"
"Já nechci."
"Ale polez..."
"Nepolezu."
"Kristianku, no tak. Já je přemluvil. Půjdeme se všichni vykoupat."
"Vážně?"
"Přísahám."
"Já tě taky miluju, Anttíku," usmál se Christus.
"Tak vylezeš už konečně?!"
Žádné komentáře:
Okomentovat