Negative na prknech 30/36

A další novinky...

 

 

"Tak Ahti!" zabušil Larry znovu. "Seš tam nebo - KURVA!"

"Ježiš, promiň, já nerad," omlouval se Ahti, neboť ve chvíli, kdy dveře otevřel, smetl Larryho, jež stál hned za nimi.

"Jau, Ahti, ty seš prostě pako!" huhňal Larry a držel se při tom za nos.

"Larry, on přece nemůže za to, že zrovna tyhle dveře se otevíraj ven," snažil se Antti aspoň mírně potlačit svůj sadistický úšklebek. "A už vůbec nemůže za to, že ty ses postavil přímo za ně."

"Tak to mi nenakecáš," přiložil si Larry na nos trochu sněhu.

"Ehm, Ahti, můžu mít vtíravej dotázek?" pousmál se Christus. "Proč seš ještě pořád v pyžamu?"

"Ty si nějak všímáš, ne?!" zadíval se na něj Antti podezřívavě. "A jak vlastně TY můžeš vědět, že tyhle tepláky jsou pyžamo?!"

"Na co tím zase narážíš, Antti?" zeptal se Christus uraženě a výhrůžně zároveň. "Myslíš, že jsem ti snad byl nevěrnej s NÍM?!"

"Jak tě tak hned napadlo na co myslím?!" zaječel Antti.

"Protože tě znám!" vykřikl pro změnu Christus.

"Kluci, nechte už toho," zarazil je Larry a otočil se na Ahtiho. "Nevšímej si jich."

"Taky si říkám, že to bude nejlepší," zíral Ahti na to, jak Antti něco pošeptal Christusovi, vzápětí od něj dostal facku, načež se dal na útěk k chatě, přičemž Christus ho po necelých dvou setinách vteřiny následoval s výkřiky typu "Anttísku, miláčku, počkej!".

"Milostný problémy," usmál se Larry omluvně.

"Chápu," pokusil se Ahti poněkud pozvednout koutky úst, nakonec z toho však vznikl pouze podivný nervózní úšklebek. "Tak pojď dál."

"Díky," vstoupil Larry do chatky a rozhlédl se kolem sebe. "Máš to tady takový… tmavý."

"Jakej div, když okna úplně zakrejvá sníh," pozvedl Antti obočí. "dva dny jsem tady čekal, až vás konečně napadne přijít mě vyhrabat!"

"N-no… víš… my…" koktal Larry.

"Ahti!" ozvalo se náhle od dveří. Vzápětí dovnitř vtrhla Helena a skočila vlekaři kolem krku. "Ahti, já jsem se o tebe tak bála! Proč jsi mi nebral mobil? Volala jsem ti snad stokrát!"

"Asi jsem ho musel ztratit. Nejspíš ho najdu až při jarní oblevě," vymluvil se Ahti a střelil po Larrym vítězným pohledem.

"To je jedno, hlavní je, že jsi v pořádku," políbila ho Helena na tvář.

"Dobře, tak já radši…" zašeptal Larry. "Radši už půjdu zpátky do chaty a přestěhuju si věci zase k… k sobě… do pokoje… abyste vy dva mohli bydlet s… spolu…"

"Jasně, jen běž," kývl Ahti a přitáhl si Hel ještě blíž k sobě.

"Tak… tak já teda jdu. Čau," otočil se Larry a vyšel z chaty. Zapálil si pětašedesátou cigaretu a pomalu se vydal k domu.

"Larry! Larry!" volala za ním Helena. Rychle přiběhla k němu a skočila mu na záda. "Tak zastav, ty můj Temelínku pitomej…"

"Temelínku?" zarazil se Larry. "Co je to Temelínku?"

"Ty seš můj Temelínek," políbila ho Helena zamilovaně do vlasů (tak, že se v nich pohodlně ztratil celý její obličej). "Temelín je jaderná elektrárna, ze který se kouří přibližně tolik, jako z tebe."

"Aha. Tak to jo," setřásl ji Larry ze svých zad a pokračoval v cestě.

"Larry! No tak stůj!" doběhla ho znovu Helena.

"Proč?" otočil se.

"Žárlivče," vytáhla mu Helena z úst cigaretu a něžně ho políbila. "Ty můj milovanej žárlivče… ačkoliv ty cigarety bys možná moh omezit…"

"Nech toho…" poprosil Larry. "Moje cigára ještě nikdy nikomu nevadily! A proč ses tak lísala k němu, když teda tak moc miluješ mě?"

"Pojď a řeknem ti to," vzala Hel kytaristu za ruku a odtáhla ho zpátky do Ahtiho chatičky.

"Takže jsi ho přece jen přemluvila, aby se vrátil," ušklíbl se Ahti, když je uviděl.

"Můžeš mi věřit, že mě moje přítomnost zde nikterak netěší," nasadil Larry formální tón hlasu.

"Mlč, ty žárlivče," posadila ho Helena do křesla. "A koukej pěkně poslouchat!"

"Jasně, poslouchám," zavrčel Larry. "Špunty do uší jsem bohužel nechal doma ve Finsku. Ale možná, že když si do uší strčim cíga…"

"Larry!" okřikla ho Helena.

"Tak abys věděl - Hel je moje nevlastní sestřička," řekl rychle Ahti a vytrhl Larrymu z ruky krabičku cigaret.

"Larry? Seš v pohodě?" zeptala se Helena starostlivě, když kytarista už pěknou chvíli jen vytřeštěně zíral před sebe. "Laurísku…"

"T-ty seš jeho nevlastní sestra?" zachraptěl po chvíli. "T-takže on je tvůj nevlastní brácha?"

"Postřeh, Einsteine," ušklíbl se Ahti.

"Můj táta ve Finsku trošku ulítnul, víš?" vysvětlila Larrymu Helena. "Ještě než se potkal s mojí mámou. No a z toho úletu vzniknul můj zcela neoficiální bratříček Ahti."

"Tvůj starostlivej STARŠÍ bratříček," opravil ji Ahti.

"Můj pitomě žárlivej brácha," oponovala mu Helena. "Kvůli tobě mě teď už Larry zaručeně nebude chtít."

"Malej moment," pronesl Larry, vzal si od Ahtiho svoje cigarety a vyšel ven. Tam se opět projevil jeho obvyklý zlozvyk - kouření dvou cigaret najednou. Tento jev se u něj většinou objevoval ve stavu momentálního naprostého šoku. A to bylo právě v tu chvíli.

"Nechceš mi třeba jednu pučit?" ozvala se za ním Helena.

"Jasně, miláčku," usmál se Larry, velmi pečlivě porovnal, která cigareta už je vykouřená víc a právě tu Heleně podal.

"Závisláku," usmála se na něj Helena, ale cigaretu celkem vděčně přijala. "Bráchovi ses nelíbil, proto mě před tebou chtěl ochránit, zlatíčko. I když si vybral blbej způsob, tak o mě jenom měl strach, nic víc."

"Nemusí se o tebe bát," přivinul si ji k sobě Larry. "nevyměnil bych tě ani… ani za celej náklaďák cigaret!"

"Tak to je rozhodně velmi potěšující," zasmál se Ahti, který právě vyšel z chaty. Až teď si Larry všiml, že vlekař poněkud pokašlává.

"A co za dva náklaďáky?" vyzvídala na Larrym Helena.

"Ani za milion," potáhl Larry z cigarety a vyfoukl dým do Heleniných úst.

"A on mi bude tvrdit, že se o ni nemusím bát!" zaúpěl Ahti a radši zalezl zpátky do svojí milované chatky. Po chvilce vyšel zase ven a v ruce držel velkou černou tašku. Larry s Helenou si stále z úst do úst vyměňovali dým. "Hel! Asi bys měla vědět, že se stěhuju k vám!"